Dvě třetiny lidí v České republice nemají průměrnou mzdu. Průměrný důchod je kolem jedenácti tisíc korun. Pořád máme kolem půl milionu nezaměstnaných. Mnoho lidí má pracovní smlouvy, ze kterých jim zaměstnavatel nehradí povinná pojištění, takže si zadělávají na problémy v důchodu.

Řada z těchto lidí je v situaci, kdy výdaje na bydlení přesahují čtyřicet procent jejich příjmu. Číslo čtyřicet procent uvádím záměrně. Chystáme teď pro vládu návrh zákona o dostupném bydlení. A právě čtyřicet procent výdajů na nájem z celkových čistých příjmů domácnosti by měla být hranice, která vychází z evropské metodiky posuzování bytové nouze a kterou chceme stanovit jako limit.

Po jeho překročení by se člověk o dostupný byt v režimu zákona mohl ucházet. Domácností, které na nájem vydávají více než čtyřicet procent svých čistých příjmů, bylo podle statistik v nájemních bytech 273 tisíc, a celkem se jedná asi o půl milionu lidí.

Jde o seniory či vdovy a vdovce, kteří s odchodem partnera často nečekaně přišli o významnou část rodinných příjmů, osamělé rodiče, zdravotně postižené, děti z dětských domovů...

Podle údajů, které máme, je život v nájemním bytě o dva tisíce pět set korun měsíčně dražší než život ve vlastním. Paradoxní je, že téměř třetina lidí ohrožených chudobou žije v nájmu.

Důvody, proč jsou nájmy pro některé lidi v poměru k jejich příjmům tak vysoké, se liší. Jde o předražené ubytovny, lidi, kteří o významnou část příjmů přicházejí kvůli nespravedlivým exekucím, i o seniory, kterým soukromí majitelé zdražují nájem, a jejich penze už na bydlení nestačí.

Část problému vznikla, protože obce postupně rozprodaly asi tři čtvrtiny bytového fondu, který od státu na začátku devadesátých let dostaly zdarma. Pokud si třeba lidé v litvínovském Janově stěžují na problémy s bydlením, je to proto, že město Litvínov celé domy před několika lety prodalo soukromým majitelům. Kdyby dnes domy v Janově stále vlastnilo město, mohlo by problémy na tomto sídlišti řešit mnohem účinněji.

Zákonem o důstojném bydlení nechceme pomoci jen lidem, ale právě i obcím. Dostaly by možnost z evropských fondů hradit stavbu a rekonstrukci vlastních nájemních domů. Zároveň by jim finanční prostředky od státu umožnily pronajímat si byty od soukromých majitelů či neziskových organizací a ty k důstojnému bydlení využívat. Byty budou centrálně evidovány, aby se nedaly zneužívat k jiným účelům.

Zákon o dostupném bydlení je cestou jak lidem pomoci zpátky do života nebo je v životě udržet. Dostupné bydlení pomůže obcím účinněji řešit sociální problémy vlastních obyvatel. Ušetří peníze státu na dávkách, ale i léčbě nemocí nebo prevenci kriminality. Součástí zákona je totiž povinná sociální práce s těmi, kteří ji potřebují. Střecha nad hlavou je prostě základ – důstojného života jednotlivce i bezpečného života obce.