Dítě - Kam s ním?
Společnost Gender Studies tento týden pořádala kulatý stůl na téma „Firemní školky a slaďování rodinného a pracovního života“. Při diskusi vyplula na povrch jedna zásadní věc: záměry ministra práce Nečase a potřeby firem zaměstnávajících kvalifikovanou pracovní sílu se značně rozcházejí.
A to přesto, že ministr Nečas již několikrát vyjádřil záměr podporovat firmy, aby pro své zaměstnance provozovaly podnikové školky - například zmírněním hygienických předpisů či daňovými úlevami. Ne že by přítomní zástupci a zástupkyně velkých zaměstnavatelů (převážně z bankovního a IT sektoru) tento záměr neocenili. Nicméně i podle nich je naprosto nedostačující. Zřídit svoje vlastní „hlídací zařízení“ bude moci jen několik málo firem patřících mezi ty největší, a i tak to pro ně bude velmi náročné. Podnikové školky budou tedy vždy představovat pouze službu doplňkovou. Pro většinu firem a tedy i většinu rodičů musí být dostupná síť zařízení veřejných - jak školek, tak i jeslí.
V současné době nedostatku kvalifikovaných sil je pro firmy neúnosné, aby zaměstnankyně zůstaly doma s dítětem tři nebo dokonce více let. Změny v bankovnictví či IT jsou obrovské a velmi rychlé a řada žen po návratu z několikaleté rodičovské zjistí, že prostě nestíhá. Prezentovaná čísla byla alarmující: u jedné společnosti bylo úspěšná reintegrace kolem 30%, u další pouze 5%. Takové ztráty lidského kapitálu jsou pro podniky obrovským problémem.
Chápou to ale velmi dobře i samotné zaměstnankyně a začínají se vracet stále dříve. Jenomže narážejí na zásadní problém: kam s dítětem? Při současném baby boomu se stává stále větším problémem najít místo v mateřské školce pro dítě, kterému jsou tři roky. A děti mladší mají na místo ve veřejném a tudíž finančně dostupném zařízení ve většině republiky šance naprosto minimální.
Pro děti do tří let nabízí ministr Nečas legalizaci chův či tak zvaných denních matek. Nápad je to zajisté chvályhodný. Jenomže chůvy jsou velmi drahé a žádná legalizace je nezlevní. Takovou službu si bude moci dovolit jen málo rodin. A co se týče denních matek, respektive vzájemné rodičovské výpomoci: ministr Nečas tvrdí, že matky si navzájem hlídají děti již dnes. Ovšem nikdo neví, jak je tato služba skutečně rozšířená a zda se jedná jen o hlídání nárazové a krátkodobé či pravidelné a každodenní: žádný výzkum na toto téma, o který by ministr svá tvrzení opíral, totiž neexistuje. Opět lze tedy jen těžko říci, jaké množství rodin by toto využívalo. Co se týče nejdostupnější služby - jeslí - tak to se zástupci ministerstva práce a sociálních věcí včetně ministra samotného již několikrát nechali slyšet, že “ministerstvo nebude podporovat kolektivní péči o děti do tří let“. Přeloženo do srozumitelné řeči: „jesle podporovat nebudeme“. Jan Schneider, ředitel jeselských zařízení na Praze 4, poukázal na absurditu takového postoje: „Ministerstvo říká, že pro děti do tří let podporuje dobrou péči individuální a nikoli kolektivní špatnou. V té „dobré“ bude 5 dětí v bytě s jednou dospělou osobou, jejíž v jedinou kvalifikací bude, že je také rodičem. V té „špatné“ je dítě v zařízení, kde bývá na 5 dětí jedna kvalifikovaná sestra.“
Řada přítomných taktéž konstatovala, že ministerstvo vysílá na veřejnost protichůdné informace. Na jedné straně se uzákonila třírychlostní rodičovská dovolená, která by měla motivovat a podporovat ty matky, které se rozhodnou vrátit do zaměstnání již ve dvou letech věku dítěte či dříve. Na straně druhé ale odmítá udělat cokoli, co by většině takových matek nejvíc pomohlo: zavést opatření podporující rozšíření míst ve veřejných školkách a jeslích. Tato podpora je totiž naprosto zásadní. Veškeré další nápady typu uzákonění vzájemné rodičovské výpomoci či zjednodušení podmínek pro firemní zařízení péče o děti zůstanou vždy pouhými alternativami, které bude moci využívat jen malé procento rodin.
A to přesto, že ministr Nečas již několikrát vyjádřil záměr podporovat firmy, aby pro své zaměstnance provozovaly podnikové školky - například zmírněním hygienických předpisů či daňovými úlevami. Ne že by přítomní zástupci a zástupkyně velkých zaměstnavatelů (převážně z bankovního a IT sektoru) tento záměr neocenili. Nicméně i podle nich je naprosto nedostačující. Zřídit svoje vlastní „hlídací zařízení“ bude moci jen několik málo firem patřících mezi ty největší, a i tak to pro ně bude velmi náročné. Podnikové školky budou tedy vždy představovat pouze službu doplňkovou. Pro většinu firem a tedy i většinu rodičů musí být dostupná síť zařízení veřejných - jak školek, tak i jeslí.
V současné době nedostatku kvalifikovaných sil je pro firmy neúnosné, aby zaměstnankyně zůstaly doma s dítětem tři nebo dokonce více let. Změny v bankovnictví či IT jsou obrovské a velmi rychlé a řada žen po návratu z několikaleté rodičovské zjistí, že prostě nestíhá. Prezentovaná čísla byla alarmující: u jedné společnosti bylo úspěšná reintegrace kolem 30%, u další pouze 5%. Takové ztráty lidského kapitálu jsou pro podniky obrovským problémem.
Chápou to ale velmi dobře i samotné zaměstnankyně a začínají se vracet stále dříve. Jenomže narážejí na zásadní problém: kam s dítětem? Při současném baby boomu se stává stále větším problémem najít místo v mateřské školce pro dítě, kterému jsou tři roky. A děti mladší mají na místo ve veřejném a tudíž finančně dostupném zařízení ve většině republiky šance naprosto minimální.
Pro děti do tří let nabízí ministr Nečas legalizaci chův či tak zvaných denních matek. Nápad je to zajisté chvályhodný. Jenomže chůvy jsou velmi drahé a žádná legalizace je nezlevní. Takovou službu si bude moci dovolit jen málo rodin. A co se týče denních matek, respektive vzájemné rodičovské výpomoci: ministr Nečas tvrdí, že matky si navzájem hlídají děti již dnes. Ovšem nikdo neví, jak je tato služba skutečně rozšířená a zda se jedná jen o hlídání nárazové a krátkodobé či pravidelné a každodenní: žádný výzkum na toto téma, o který by ministr svá tvrzení opíral, totiž neexistuje. Opět lze tedy jen těžko říci, jaké množství rodin by toto využívalo. Co se týče nejdostupnější služby - jeslí - tak to se zástupci ministerstva práce a sociálních věcí včetně ministra samotného již několikrát nechali slyšet, že “ministerstvo nebude podporovat kolektivní péči o děti do tří let“. Přeloženo do srozumitelné řeči: „jesle podporovat nebudeme“. Jan Schneider, ředitel jeselských zařízení na Praze 4, poukázal na absurditu takového postoje: „Ministerstvo říká, že pro děti do tří let podporuje dobrou péči individuální a nikoli kolektivní špatnou. V té „dobré“ bude 5 dětí v bytě s jednou dospělou osobou, jejíž v jedinou kvalifikací bude, že je také rodičem. V té „špatné“ je dítě v zařízení, kde bývá na 5 dětí jedna kvalifikovaná sestra.“
Řada přítomných taktéž konstatovala, že ministerstvo vysílá na veřejnost protichůdné informace. Na jedné straně se uzákonila třírychlostní rodičovská dovolená, která by měla motivovat a podporovat ty matky, které se rozhodnou vrátit do zaměstnání již ve dvou letech věku dítěte či dříve. Na straně druhé ale odmítá udělat cokoli, co by většině takových matek nejvíc pomohlo: zavést opatření podporující rozšíření míst ve veřejných školkách a jeslích. Tato podpora je totiž naprosto zásadní. Veškeré další nápady typu uzákonění vzájemné rodičovské výpomoci či zjednodušení podmínek pro firemní zařízení péče o děti zůstanou vždy pouhými alternativami, které bude moci využívat jen malé procento rodin.