Klokánky a veřejné peníze
Fond ohrožených dětí a nezákonné adopce představují jeden problém. Druhý nedávno zveřejněný je neméně pozoruhodný: Klokánkům došly peníze, a tak jim Ministerstvo práce a sociálních věcí dalo 15 milionů korun.
Podobnou částku formou mimořádné dotace dostává FOD od ministerstva již několikátý rok po sobě, bez ohledu na to, zda vládou modří či oranžoví. Potýká se totiž s velkým nedostatkem financí. V tom ostatně není sám: neziskových organizací pomáhajících dospělým i dětem v nouzi, které jsou na tom s financemi velmi bledě, by se u nás daly napočítat stovky. Mimořádné dotace by zajisté také uvítaly. Jenže, bůhví proč, mají smůlu.
Aby bylo jasno: v žádném případě netvrdím, že Fond ohrožených dětí nedělá spoustu užitečné práce, ačkoli vzhledem k obvinění z nezákonných adopcí lze část jeho aktivit považovat za kontroverzní. Nicméně jak vyplývá ze zveřejněných informací, lidé ve FODu evidentně nejsou schopni udělat si pořádný rozpočet. Rozumný ekonom si nenaplánuje aktivity, na které nemá zajištěné peníze či alespoň jejich příslib.
FOD vždy plně využíval a využívá řádné dotace vypsané z MPSV a obvykle touto cestou obdržel maximální možnou podporu. Opakovaná díra v rozpočtu ve výši závratných 15 milionů korun mi proto připadá naprosto neuvěřitelná. Nemohu se zbavit dojmu, že v řízení organizace musí být něco špatně: buď jsou opravdu hloupí, anebo prostě drze spoléhají na to, že potřebné peníze ze státu vždycky nějak vydolují.
Ostatním neziskovým organizacím, kterým se také tak zoufale nedostává peněz, proto lze zřejmě doporučit: klidně utrácejte a směle začínejte nové projekty. Pak se stačí obrátit na ministerstvo práce, které mimořádnou dotaci vždycky někde vyškrábne. Když totiž bude takových organizací víc, třeba alespoň vznikne na mimořádné dotace férová veřejná soutěž.
A ještě jedna věc: Předsedkyně FODu Marie Vodičková při shánění finančních prostředků ze státní kasy neustále poukazuje na velké částky, které připadají na jedno dítě ve státním dětském domově či kojeneckém ústavu. Před dvěma lety vylobovala na základě této argumentace u poslanců úspěšně novou sociální dávku: příspěvek na dítě v zařízení pro okamžitou pomoc. Na jedno dítě v takovém zařízení, kterými jsou klokánky, ale také zařízení jiných organizací, lze tedy získat až 28 tisíc Kč měsíčně, podle věku dítěte. Příjem FODu se díky této dávce musel mnohonásobně zvýšit – a přesto již v prvním půlroce 2008 opět neměli na výplaty.
Ano, velká státní zařízení určitě mají celkově vyšší náklady než ta menší soukromá. Já v žádném případě nechci všechny státní dětské domovy a kojenecké ústavy obhajovat, ale ani odsuzovat. Kvalita péče v nich je různá podle schopného ředitele a personálu (ostatně jak nedávno psala kolegyně blogerka Zezulová: je zřejmé, že zdaleka ne všechny dětské domovy jsou schopny – i přes proklamované změny – připravit děti na normální život bez ústavní péče), stejně jako je rozdílná kvalita péče v jednotlivých Klokáncích a jiných soukromých zařízeních. Jenomže řada státních ústavů se zajištěným stálým příjmem také shání sponzory a píše granty, protože bez nich by jejich děti neměly spoustu důležitých věcí. A co se týče nákladů, například v případě kojeneckých ústavů je třeba brát v úvahu, že tam žijí také těžce postižené děti vyžadující mimořádnou péči. Řada z nich kromě toho dělá mnoho speciálních programů navíc. Například Dětské centrum či chcete-li kojenecký ústav při Thomayerově nemocnici v Krči, který jsem nedávno navštívila, pomáhá mimo jiné ohroženým matkám, které se nemohou nebo neumějí samy postarat o své dítě (jedná se např. nezletilé matky či matky závislé na drogách). Bez extra získaných peněz by ale tyto programy nemohly existovat, stejně jako například speciální bytové jednotky, kde jsou tyto matky s dětmi ubytované.
Nic není černobílé. V naší zemi je místo pro různé druhy zařízení pomáhající dětem. Ale ať už jsou státní nebo nestátní, nemohou dělat víc, než na co mají peníze. Dávat mimořádné finanční injekce ze státní kasy jedné organizaci proto, že neumí hospodařit se svými financemi, je velmi nefér vůči ostatním.
Podobnou částku formou mimořádné dotace dostává FOD od ministerstva již několikátý rok po sobě, bez ohledu na to, zda vládou modří či oranžoví. Potýká se totiž s velkým nedostatkem financí. V tom ostatně není sám: neziskových organizací pomáhajících dospělým i dětem v nouzi, které jsou na tom s financemi velmi bledě, by se u nás daly napočítat stovky. Mimořádné dotace by zajisté také uvítaly. Jenže, bůhví proč, mají smůlu.
Aby bylo jasno: v žádném případě netvrdím, že Fond ohrožených dětí nedělá spoustu užitečné práce, ačkoli vzhledem k obvinění z nezákonných adopcí lze část jeho aktivit považovat za kontroverzní. Nicméně jak vyplývá ze zveřejněných informací, lidé ve FODu evidentně nejsou schopni udělat si pořádný rozpočet. Rozumný ekonom si nenaplánuje aktivity, na které nemá zajištěné peníze či alespoň jejich příslib.
FOD vždy plně využíval a využívá řádné dotace vypsané z MPSV a obvykle touto cestou obdržel maximální možnou podporu. Opakovaná díra v rozpočtu ve výši závratných 15 milionů korun mi proto připadá naprosto neuvěřitelná. Nemohu se zbavit dojmu, že v řízení organizace musí být něco špatně: buď jsou opravdu hloupí, anebo prostě drze spoléhají na to, že potřebné peníze ze státu vždycky nějak vydolují.
Ostatním neziskovým organizacím, kterým se také tak zoufale nedostává peněz, proto lze zřejmě doporučit: klidně utrácejte a směle začínejte nové projekty. Pak se stačí obrátit na ministerstvo práce, které mimořádnou dotaci vždycky někde vyškrábne. Když totiž bude takových organizací víc, třeba alespoň vznikne na mimořádné dotace férová veřejná soutěž.
A ještě jedna věc: Předsedkyně FODu Marie Vodičková při shánění finančních prostředků ze státní kasy neustále poukazuje na velké částky, které připadají na jedno dítě ve státním dětském domově či kojeneckém ústavu. Před dvěma lety vylobovala na základě této argumentace u poslanců úspěšně novou sociální dávku: příspěvek na dítě v zařízení pro okamžitou pomoc. Na jedno dítě v takovém zařízení, kterými jsou klokánky, ale také zařízení jiných organizací, lze tedy získat až 28 tisíc Kč měsíčně, podle věku dítěte. Příjem FODu se díky této dávce musel mnohonásobně zvýšit – a přesto již v prvním půlroce 2008 opět neměli na výplaty.
Ano, velká státní zařízení určitě mají celkově vyšší náklady než ta menší soukromá. Já v žádném případě nechci všechny státní dětské domovy a kojenecké ústavy obhajovat, ale ani odsuzovat. Kvalita péče v nich je různá podle schopného ředitele a personálu (ostatně jak nedávno psala kolegyně blogerka Zezulová: je zřejmé, že zdaleka ne všechny dětské domovy jsou schopny – i přes proklamované změny – připravit děti na normální život bez ústavní péče), stejně jako je rozdílná kvalita péče v jednotlivých Klokáncích a jiných soukromých zařízeních. Jenomže řada státních ústavů se zajištěným stálým příjmem také shání sponzory a píše granty, protože bez nich by jejich děti neměly spoustu důležitých věcí. A co se týče nákladů, například v případě kojeneckých ústavů je třeba brát v úvahu, že tam žijí také těžce postižené děti vyžadující mimořádnou péči. Řada z nich kromě toho dělá mnoho speciálních programů navíc. Například Dětské centrum či chcete-li kojenecký ústav při Thomayerově nemocnici v Krči, který jsem nedávno navštívila, pomáhá mimo jiné ohroženým matkám, které se nemohou nebo neumějí samy postarat o své dítě (jedná se např. nezletilé matky či matky závislé na drogách). Bez extra získaných peněz by ale tyto programy nemohly existovat, stejně jako například speciální bytové jednotky, kde jsou tyto matky s dětmi ubytované.
Nic není černobílé. V naší zemi je místo pro různé druhy zařízení pomáhající dětem. Ale ať už jsou státní nebo nestátní, nemohou dělat víc, než na co mají peníze. Dávat mimořádné finanční injekce ze státní kasy jedné organizaci proto, že neumí hospodařit se svými financemi, je velmi nefér vůči ostatním.