Když jsem coby budějovická puberťačka před patnácti lety otevírala obálku s oznámením o mém přijetí na Karlovu univerzitu v Praze, pociťovala jsem zvláštní pocit pýchy a zadostiučinění. Přijímá mě nejlepší univerzita v Česku, jedna z nejstarších univerzit na evropském kontinentě. Jaká čest.
Tenkrát jsem ještě nevěděla, že jsme v Praze mohli mít tak univerzitu Středoevropskou, totiž CEU – Central European University.

V té době jsem ještě byla naivní holka z malého města, a během prvních voleb jsem po vzoru zbytku rodiny volila modré ptáky. Kdybych jen tehdy věděla, že právě Klaus Středoevropskou univerzitu z Prahy odlifroval, čímž došlo k sloučení pražské odnoži s tou v Budapešti, byla bych si bývala svůj hlas už tenkrát lépe rozmyslela. Jaká propásnutá příležitost!

O existenci CEU jsem se bohužel dozvěděla až o mnoho let později. Teprve až během mého doktorského studia a zejména pak během následujícího působení v akademii jsem postupně začala narážet na studenty, absolventy nebo vyučující z CEU. Všichni mi přišli něčím zvláštní – tak nějak víc světoví. A jejich vědecké práce mnohem víc podobné tomu, co jsem v rámci svého oboru znala z angloamerické vědecké produkce. O to větší jsem při poznání historie CEU cítila zlost vůči anti-občansky zaměřené vládě Václava Klause (jako by těch důvodů nebylo už i tak dost), jíž byla univerzita financovaná Georgem Sorosem trnem v oku. Podobná instituce nezávislá na státním financování by nejspíš na Klausově tunelářské a antidemokratické vládě nenechala ani niť suchou.

A jak lze pozorovat na současném dění v Budapešti, podobné nezávislé instituce skutečně velmi dobře plní svou funkci společenského hlídacího psa, který štěká jako na poplach když zavětří ohrožení demokracie autoritářskými hrozbami. Proč by jinak vláda Viktora Orbána schválila návrh novely zákona o vysokých školách, který CEU de facto znemožní v Maďarsku dál působit?

Je mi líto mých budapešťských kolegů. Loni mě na CEU pozvali k účasti na zajímavé konferenci, kterou mi univerzita celou plně hradila. V budově CEU se snoubí krása historického centra Budapešti s prestiží a vysokou úrovní nejlepších amerických univerzit, a zároveň jakousi uvolněnou atmosférou mezi studenty a vyučujícími. Teď to možná skončí a spousty lidí se to velmi neblaze dotkne.

Ovšem konec CEU v Budapešti lze vnímat také jako příležitost – možnost napravit Klausovu chybu, a pozvat CEU zpátky do Prahy. Napadlo to už i Andreje Babiše, což je rozhodně dobrá zpráva. Tomu je zatím nejspíš jedno, co o jeho populistické politice a dalších prohřešcích píšou, nebo ještě napíší chrabří akademici financovaní známým filantropem, jenž proslul svou podporou demokracie a rozvoje občanské společnosti. Mít CEU v Praze Babiš vnímá hlavně jako ekonomickou příležitost, kterou bezesporu je. Jen nevím, jestli prestižní školu řadící se k jedné z nejlepších na světě zrovna naláká na polorozpadlou budovu Invalidovny (prý by si jí CEU mohla opravit :). O CEU bude podle mě pořádná tahanice a Česká republika by měla udělat všechno proto, aby jí k nám nalákala. Obzvláště poté, co jí už odsaď jednou vyhnala. A měla by si pospíšit, protože na rozdíl od Babiše se jiné státy už rozhoupaly ke konkrétním krokům!