Ad Astra je sci-fi poodhalující jedinečnost zemského systému

29. 09. 2019 | 19:24
Přečteno 1296 krát
Z mnoha důvodů nejsem velká příznivkyně sci-fi filmů. Někdy jsou až příliš znepokojivě věrným obrazem toho, čemu lidstvo v budoucnosti může čelit, jindy mi vadí domýšlivý antropocentrismus, který ve svém neskonalém technooptimismu nepřipouští jiný než člověkem dokonale ovládnutý svět. Úplně nejhorší jsou filmy, ve kterých mimozemšťané či asteroidy ohrožují celé lidstvo či planetu. Ty mají zvláštní schopnost v lidech upevňovat pocit, že za ně problémy vyřeší nějaký superhrdina, nebo akceschopná a vždy ve veřejném zájmu jednající vláda. Sci-fy však někdy může i transformovat náš vztah k Zemi.

Jako ukázka z této mé neoblíbené kategorie se po shlédnutí traileru nejprve jevil i nový film Ad Astra od režiséra Jamese Graye, ve kterém Brad Pitt coby takřka nadpřirozenými schopnostmi obdařený astronaut zachraňuje Zemi před výboji pocházejícími z před mnoha lety ztracené kosmické výpravy jeho filmového otce. Výprava mířila až kamsi za hranici heliosféry, nakonec však po celou dobu zůstala "zaparkovaná" poblíž Neptunu, odkud probíhalo dálkové pátrání po mimozemských civilizacích. Pittův herecký otec – kapitán projektu Lima - Clifford McBride - je zde vyobrazen jako muž posedlý svou misí najít inteligentní život ve vesmíru, který je ochoten kvůli splnění svého úkolu, či spíše snu, zabít celou svou posádku. Ta se během dlouhé mise mnoho miliard kilometrů od Země vzbouřila a požadovala návrat domů, a velitel posádky se jí proto rozhodl odpojit od život podporujícího systému. V rámci povstání na kosmické stanici došlo k spuštění SOS signálu, který se na Zemi projevil jako ničivé energetické výboje. Brad Pitt, resp. jeho role Roy McBride, nejprve pomáhá s detekováním polohy projektu Lima, a nakonec se dostává až ke svému otci v rámci mise, která má projekt zničit pomocí nukleární nálože.

Film nicméně není jen vyprávěním o hrdinské záchraně Země před z kosmu přicházejícími výboji. V určitém náznaku přináší i poselství mnohem subtilnější, vycházející z dosud málo využitého potenciálu sci-fy přimět lidi k opuštění jejich antropocentrického pohled na svět a k proměně dosud dominantního pojetí života na Zemi.

Setkání otce a syna, dvou výjimečných astronautů, na vzdáleném místě sluneční soustavy, jsou jednou z hlavních linek celého děje, které se dotýkají mnoha emočních a vztahových otázek, stejně jako psychologická transformace ústředního hrdiny v průběhu mise, který coby takřka bezcitný tvrďák postupně během svého letu k Neptunu dochází k zjištění, co to přesně znamená být osamělý, a na jakých hodnotách v životě skutečně záleží.

Clifford McBride, který svého syna kvůli vesmírnému projektu Lima opustil, když mu bylo 16 let, se po mnoha letech soustavné práce nedopátrá jediné mimozemské civilizace a neustále zaznamenává jen spousty sice nádherných, ale mrtvých planet. Při setkání se svým nyní již dospělým synem, který pro něj nikdy nebyl tak důležitý jako jeho vesmírné objevné cesty, zjišťuje, že svůj život obětoval hledání vzdušných zámků namísto nacházení smyslu v tom, co mu nabízel jeho pozemský život. Odmítne se s Royem vrátit na Zemi a místo toho umírá vznášející se ve svém skafandru ve volném prostoru, aby následně vybuchnul spolu se svou kosmickou lodí, do které Roy mezitím uložil nálož. Roy se vrací zpátky na Zemi, kde si náhle začíná užívat toho, co dřív přehlížel.

Konstatování, že Země skutečně je a nadále zůstává jediným místem, na kterém se nachází život, nota bene civilizace, a že to jediné, co máme, jsme my sami, je jedním z nejsilnějších poselství celého filmu. Obzvláště v době, kdy jako lidstvo čelíme environmentální a klimatické krizi, kterou jsme si způsobili systematickým ničením základních fyzikálních vlastností zemských systémů, které nám tuto jedinou modrou planetu v celém vesmíru umožňují obývat, může smíření se s touto skutečností nabídnout poněkud odlišnou perspektivu na naší Zemi. Nač hledat jiné vesmírné civilizace, nebo se pokoušet o obsazení cizích planet bez života, když se neumíme postarat ani o to jedno jediné překrásné vesmírné těleso, které lidstvu dalo zrod a podmínky k přežití? Dokáži si toto uvědomit i ti, jejichž pohled na svět je převážně antropocentrický a technooptimistický?

Technooptimismus ostatně bere za své již při pohledu na vesmírné stanice na Měsíci i na Marsu, které ve filmu Ad Astra figurují, a z nichž ani jedna svým obyvatelům nepřináší takovou kvalitu života, jako planeta Země. Lidé zde musí žít a pohybovat se v uzavřených prostorách s pomocí mnoha technologií a zcela mimo kontakt s živou přírodou. Těžko si představit, že by se v podobných úkrytech dobře žilo nejbohatší vrstvě obyvatel, o niž se často proslýchá, že si na odlehlých místech planety (podle některých fantasmagorických konspirací dokonce i na Měsíci) buduje důmyslné bunkry, do kterých se plánuje skrýt před klimatickým a na něj navazujícím společenským rozvratem.

V souvislosti s technologiemi mě film opět přiměl k ještě jednomu zamyšlení. Co stojí za nebetyčným nepoměrem mezi důvěrou, kterou dnešní technokratická společnost, včetně politických a ekonomických elit, chová k nejrůznějším technickým vymoženostem, které nepochybně jsou produkty vědeckého pokroku, a nedůvěrou, kterou má k vědám o Zemi? Proč by někdo, kdo nevěří vědcům, chtěl prožít svůj život v uměle kontrolovaném prostředí, které zcela závisí na vědeckých poznatcích a pokroku? Netřeba přitom pro příklad chodit až na daleký Měsíc. Tisíce lidí denně vstupují na palubu létajících strojů, které ve vzduchu vysoko nad zemí letí jen díky důkladným propočtům konstruktérů a vědců. Člověk se dobrovolně nechá uzavřít do prostoru, v němž jeho život plně závisí na člověkem vytvořených modelech a vědecky zjištěných fyzikálních vlastnostech atmosféry. Proč je pro nás jednodušší uvěřit kontrolkám v kokpitu pilota, které nás upozorňují na každý závažný technický problém bránící v bezpečném provozu, zatímco všemi barvami zářící a blikající a jako na poplach řvoucí kontrolky na našem zemském systému ostentativně ignorujeme?

Možná je to proto, že ze Země se nedá vystoupit, ani vyskočit s padákem. Tím spíš je potřeba spojit síly, a rozbitý systém urychleně opravit. Jinak… zbytek si zajisté domyslíte sami.

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen korektně a slušně vedené debatě. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. V opačném případě se vystavujete riziku, že příspěvek administrátor odstraní z diskuse na Aktuálně.cz. Při opakovaném porušení kodexu Vám administrátor může zablokovat možnost přispívat do diskusí na Aktuálně.cz. Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů. Redakce Aktuálně.cz.

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Bobek Miroslav · Boudal Jiří · Brenna Yngvar · Bureš Radim C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Groman Martin H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrbková Lenka · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chlupáček Ondřej · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Kopecký Pavel · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Novotný Martin O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Rath David · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vích Tomáš · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojta Vít · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zahumenská Vendula · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy