V uplynulém roce a půl se objevilo několik iniciativ vědeckých pracovníků a pracovnic na podporu lepší ochrany klimatu v Česku. Loni v březnu se mezi nimi během několika dní podařilo sehnat víc než 100 podpisů podporujících studentské stávky za klima. Následně se pak vědecká obec pro změnu rozhodla formou otevřeného dopisu apelovat na vládu ČR, aby se problematickou ochrany klimatu konečně začala seriózně zabývat a v této věci jednat. Sběr podpisů pod tento dopis probíhá dosud.

Nejnověji vznikla také vědecká petice, která vyzývá tzv. uhelnou komisi, aby letos nad podzim hlasovala pro co nejrychlejší scénář uzavření uhelných elektráren v Česku. Doporučení IPCC a Climate Analytics jasně ukazují, že jedině rychlý konec spalování uhlí umožní naplnění závazků z Pařížské dohody, zatímco nejpomalejší ústup od uhlí prosazovaný průmyslovou a fosilní lobby nás nebezpečně přiblíží klimatickému kolapsu, v jehož důsledku budou ohroženy životy miliard lidí.

Jak ovšem celou tuhle věc může ovlivnit nějaká petice? Je pravdou, že petice a otevřené dopisy patří k poměrně častému a obvyklému akčnímu repertoáru české občanské společnosti. Typické je také psaní do médií a další podobné nenásilné a z hlediska zapojení občanů nízkoprahové akce, které mívají smíšené výsledky. Obrana psaným slovem má v Česku dlouhou tradici a bránila se jí veřejnost už před rokem 1989 v bývalém Československu. S vynálezem a rozšířením internetu a tedy i elektronických petic a kampaní se pak někdy člověk v tom množství různých výzev a iniciativ může až ztrácet. V čem je tedy podpisová akce zacílená pouze na lidi s postgraduálním vzděláním specifická?

Nepohodlná pravda
Přestože klimatologové už mají několik desítek let jasno, o současné klimatické změně se často říká, že se o jejích příčinách vedou spory. Příčinou současné klimatické krize je ale to, že klimatology celé ty roky nikdo neposlouchal, až se nakonec za jejich slova postavili aktivisté. Aby se ani pak ochrana klimatu nedostala na pořad dne, obránci status quo označili aktivisty za ekoteroristy. Za klimatology se tak v roce 2018 začali stavět děti – studentky a studenti. Přestože je opravdu cynické klást odpor generaci, která jednou sklidí hořké ovoce jež jim jejich předkové zaseli, obránci status quo začali zesměšňovat i děti a řekli, že tomu nerozumí. Mají prý nejprve dostudovat. Jede se dál.

Ale co když slova odborníků a odbornic na klima potvrdí ostatní vědci a vědkyně? Jsou to přece ony, kdo svým dosaženým stupněm vzdělání dokládá skutečnou schopnost pracovat s informacemi a jejich zdroji. Nejen že rozpoznávají desinofrmace či tzv. „fake news“, ale především také umí spolehlivě identifikovat skutečné „state of the art“ výsledky vědeckého poznání, tedy takové, které je na skutečném vrcholu nejposlednějšího vědeckého vědění a výzkumu. Žádný vědec by se přeci neuživil, kdyby donekonečna podával granty na vynalezení kola. Jako tací se tudíž nositelé vědeckých titulů obvykle těší té nejvyšší legitimitě coby zprostředkovatelé různých střípků pravdivé reality o našem světě.

Samozřejmě obránci status quo se opět mohou navrátit na začátek začarovaného kruhu a říct, že ten kdo není klimatolog nemůže klimatické krizi dost dobře rozumět. Není to prý ten střípek, kterému rozumí. Jak pak obránci status quo ovšem vysvětlí, proč už několik desítek let nechtějí poslouchat ani ty, kteří ano? Není to náhodou protimluv? Argumenty proti ochraně klimatu často bývají postavené na popírání základních fyzikálních zákonů. To je velice zvláštní, protože klimaskeptici v mnoha případech milují auta a spalovací motory, které by bez poznatků termodynamiky těžko kdy byly vynalezeny. Proč někdy obránci starého světa vědce poslouchají a jindy ne? Není to jen o tom, že někdy se dá na vědě vydělávat (to když se třeba vynalezne nějaká nová vakcína, nebo třeba právě spalovací motor) a jindy věda nehraje do karet číhosi byznysu? Nestojí za jejich odporem emotivní obava o ztrátu svých hraček jezdících na benzín a naftu? No jistěže to tak je. Je ovšem hrozivé, když lidé s tímto způsobem uvažování často i disponují nezanedbatelnou politickou a ekonomickou mocí.

O to je důležitější, aby vědci a vědkyně v této nevyvážené debatě projevili vzájemnou solidaritu a závěry a doporučení svých kolegů a kolegyň z oblasti klimatických věd podpořili. Když lidé v důležitých rozhodovacích funkcích nechtějí poslouchat klimatology, kdo zaručí, že ostatní vědecké obory poslouchat budou? Základem demokratické společnosti musí být ochrana veřejného zájmu, který by měl být vydefinován na základě nejnovějších vědeckých poznatků. Pokud to tak nebude fungovat v případě ochrany klimatu a životního prostředí, nebude to fungovat ani v případě vzdělávání, medicíny, potravinářství a mnoha dalších, pro náš život důležitých oborech. Důsledkem bude prohlubování mnoha sociálních a environmentálních rizik a snižující se odolnosti naší společnosti, potažmo civilizace, vůči nim.

Při vědomí toho že mnoho nesmírně inteligentních, kriticky uvažujících lidí schopných kvalitně vyhodnocovat informace je i mezi lidmi s jinými stupni vzdělání než je to postgraduální, je tento příspěvek určen především lidem, kterým na vědeckém poznání nejen záleží, ale také jsou jeho tvůrci a tvůrkyněmi. Postavte se za „state of the art“ vědu v oblasti klimatologie, meteorologie, bioklimatologie, atmosférické fyziky a mnohých dalších odvětví, které reprezentuje panel pro změnu klimatu IPCC, a přidejte se svým podpisem k těmto peticím:


Demonstrace a protesty za lepší klimatickou politiku naší země mají naši podporu: otevřený dopis akademiků vládě České republiky
Vyzýváme českou uhelnou komisi k co nejrychlejšímu útlumu uhelných elektráren v ČR a rozvoji obnovitelných zdrojů energie