(R)Evoluce, která se nekonala – justice dvacet let poté

29. 08. 2009 | 11:32
Přečteno 10751 krát
Aktuální číslo časopisu Přítomnost bilancuje 20 let české transformace. Do tohoto čísla jsem přispěl krátkou úvahou. Má stejný název, jako je titulek tohoto postu. Jejím zadáním bylo zamyslet se nad transformací české justice. Přetiskuji ji níže.

Hodnotit porevoluční vývoj justice a budování právního státu v České republice v rozsahu časopiseckého článku je úkol obtížný. Tématem by se mohlo zabývat několik monografií o rozsahu stovek stran. Je ale pravda, že to samé hodnocení lze při větší míře abstrakce vyjádřit dvěma slovy: problémy přerodu.

S ohledem na rozsah tohoto příspěvku se pokusím zůstat někde mezi oběma extrémy. Na příkladu tří samostatných a přesto propojených témat, jmenovitě kontinuity justice a jejího personálního obsazení před a po listopadu 1989, výběru nových soudců a nezávislosti soudnictví a jeho správy se budu snažit popsat z různých pohledů stejný motiv: že klíčem k přeměně justice není ani tak počet počítačů na jednotlivých soudech či (ne)existence soudcovské samosprávy, ale mentalita, osobní nezávislost a odvaha soudce.

Kontinuita a justiční autoportrét
Středoevropské justice, které žijí z rakousko-německé tradice, jsou vybudovány na mýtu. Mýtu o tom, že právo a souzení jsou exaktní, skoro matematicky přesné vědy. Souzení je tudíž hodnotově prosté nalézání existujícího práva. Soudce je úředník zákona, který může v jeho rámci právo pouze nalézat, nikdy jej však netvoří.

Tato fikce středoevropského soudce spoutává i chrání. Dává mu také legitimitu, která je svojí povahou technokratická: „nesoudím Vás proto, že bych musel být morálně či eticky něco lepšího, soudím Vás proto, že znám právo (které vytváří zákonodárce, já nikoliv) a procesní předpisy“.

Fikce o eticky prosté technologii souzení byla také jedním z faktorů na počátku zrodu nové české justice po roce 1989. Každý porevoluční právní řád, který o sobě tvrdí, že je založen na jiných hodnotách a odlišném světonázoru než ten předchozí, musí po svém příchodu k moci řešit podobnou otázku: co si počít se služebníky starého systému? Problém není s hrstkou exponovaných „zvířat“, ta odejde sama či je odejita. Problém je s šedavou masou, která nijak výrazně nevystupovala, ale byla loajální předchozímu režimu. Byla v něm vychována a jeho hodnoty tím či oním způsobem naplňovala.

To samé platí i o soudcích. Výměna bezmála celého soudcovského sboru, jak to učinilo sjednocené Německo na území bývalé NDR importem soudců ze západní části Německa, je unikátní možnost, která v jiných zemích bývalého Východního bloku objektivně nebyla. Urychleně vyškolit nový soudcovský sbor, jak se o to pokoušeli komunisté po roce 1948 v nechvalně známé Právnické škole pracujících, také není postup hodný následování. Česká justice po roce 1989 tak byla budována na personální kontinuitě. Několik zprofanovaných kádrů odešlo samo, zbytek však, alespoň po nějakou dobu po Listopadu, zůstal.

Právě tomu zbytku, tomu šedému normalizačnímu průměru, pomáhá výše uvedená fikce morálky-prosté soudcovské odbornosti k sebe-ospravedlnění a další justiční existenci po Listopadu 1989. Matematická právní věda je totiž nezávislá na režimu. Dohnáno do cynického extrému, dobrý soudce-úředník je schopen pracovat v každém režimu. Kdo je zrovna u moci a jaké hodnoty vyznává, je tak trochu jedno.

Podobné vnímání funkce soudce je přirozeně bludem. Souzení druhých nezbytně vyžaduje vynášení hodnotově ukotvených etických soudů, ať je to již v rámci soudu výslovně svěřené úvahy, výkladu neurčitých právních pojmů či určitého způsobu vedení řízení a přístupu k účastníkům. Jak hluboce se může soudce hodnotově rozcházet v „nalézání“ významu právní normy ostatně ukazují četná odvolání, dovolání a jiné opravné prostředky, kdy jiný soudce vykládá naprosto stejná zákonná ustanovení úplně jiným způsobem. Hluboký hodnotový rozkol je také zřetelný v rozporech minulých let mezi obecnými soudy (především Nejvyšším soudem) a Ústavním soudem. To, co se v žurnalistické mluvě označovalo jako „válka soudů“, nebylo nic jiného než zásadní hodnotový rozpor při výkladu práva mezi Havlovým prvním Ústavním soudem, složeným z části ze silných disidentských osobností, a kariérními soudci či jinými právníky normalizačními na soudech vrchním a nejvyšším.

Vnímání soudce coby dobře placeného úředníka však není dědictvím komunismu. Komunismus tento auto-portrét soudce s potěšením zneužil, jedná se však o dědictví rakouské. Vyjádřeno zkratkou: podíváme-li se do rakouského zákona o organizaci moci soudní z roku 1896, slovo „soudce“ nalezneme stěží, byť se jedná o základní zákon upravující organizaci moci soudní. Zákon totiž nenazývá soudce „soudcem“, ale „samostatným soudním úředníkem“. Komunistický režim nicméně učinil z rakouského úředníka, tedy z profese s pozitivní konotací, justičního sluhu systému.

Dobové vnímání moci soudní v Rakousko-Uhersku nebylo ničím abnormální. Nezávislá justice vzniká na kontinentální Evropě postupným vydělováním ze státní správy od druhé poloviny 19. století. Děje se tak předně ve faktické rovině, kterou úroveň zákonná postupně následuje. Nejdůležitějším faktorem nicméně není existence zákonů; nejdůležitějším faktorem je rozvinutí étosu soudcovské nezávislosti, stavovské prestiže a odpovědnosti. V praxi konce 19. století tak mohla být reálná nezávislost, osobní odvaha a odpovědnost rakouského soudce o několik tříd výše než v případě jeho kolegy v České republice na počátku století 21. Právě srovnání s minulostí tak ukazuje, že klíčem k odborné a schopné justici nejsou další a další zákonné předpisy, ale přesvědčení a přístup jednotlivých soudců.

Výběr a příprava soudců
Technokratické a úřednické vnímání funkce soudce se promítá do způsobu výběru a přípravy soudců. Ve středoevropských systémech stojících na rakouské právní tradici, jako je Česká republika, je na základě výše popsané fikce „matematického práva“ hlavním kritériem pro výběr soudce jeho technická znalost práva. Za soudce může být jmenován každý, kdo této technické znalosti dosáhl. Do systému přípravy na povolání soudce vstupuje kandidát bezprostředně po skončení vysokoškolského studia. Pokud je při selekci úspěšný, je přijat do systému kariérního soudnictví. Po jmenování do funkce soudce ve 25, respektive 30 letech je další postup, pokud nedojde ze strany nového soudce k nějakému přešlapu, automatický.

Podobný systém kariérního soudnictví a výběru soudců v profesně „útlém“ věku může fungovat, pokud je založen na vskutku transparentních a jasných podmínkách, podle kterých budou selektováni ti nejlepší. Nedávný a současný systém výběru soudců v České republice je však bohužel pouhou karikaturou tohoto zadání. Pro pochopení fungování dnešního systému je zapotřebí nahlédnout do transformační reality.

První polovina devadesátých let byla ve znamení úprku lidí z justice. Těsně porevoluční justice totiž byla místem s minimálním platem a ještě menší prestiží. Některé problematičtější justiční kádry let normalizačních odešly samy. Část schopných lidí, kteří se v dané době v justici nalézala, však také odešla, a to do expandujícího soukromého sektoru: advokacie, poradenství. Do poloviny devadesátých let se tak justice dost vyprázdnila. Ve snaze rychle zalátat tuto personální díru byli na soudy přijímány osoby z různých právnických kruhů, jejichž profesní i osobní kvalifikace nebyla vždy ideální.

V druhé polovině devadesátých let se situace pozvolna obrací. Za prvé, platy v justici se zvolna zvedají. Různá mezinárodní doporučení (především v rámci Rady Evropy) totiž vyžadují, aby soudci měli platy obdobné členům národních parlamentů. Při jejich naplňování tak dochází k postupnému navýšení platů na přibližně trojnásobek průměrné mzdy ve veřejném sektoru v případě soudců prvního stupně a dále v případě soudců vyšších stupňů. Za druhé, advokacie a privátní sektor se postupně zaplňují. Přestávají být snadným zlatokopeckým údolím, kde se vydělávají peníze kopírováním stanov společností s ručeným omezením. Justice se tak začíná stávat opět atraktivní profesí a nejeden právník z privátní sféry se začíná zajímat o talár.

Protože počet soudců je tabulkově omezen a místa se zaplňují, dochází k vytvoření úzkého hrdla a typicky korupčního prostředí; přebytek lidí chce jeden statek a přístup k němu není transparentně regulován. To je situace výběru soudců posledních přibližně šesti let, tedy od doby, kdy Ministerstvo spravedlnosti došlo k závěru, že tabulkový počet soudců je naplněn a k dalším jmenováním již bude docházet pouze v rámci přirozené obměny soudcovského stavu.

Výběr soudců prvních a druhých stupňů je de facto v rukou předsedů krajských soudů. Kritéria pro jejich výběr a především proces jejich výběru nejsou nikde stanoveny. Pochopitelně existují zákonné požadavky pro výkon funkce soudce. Není ale vůbec zvykem, že by měl třeba předseda krajského soudu vypsat otevřený konkurz na každé uprázdněné místo soudce a už vůbec ne, že pokud nějaký konkurz vypíše, že by se mělo jednat o konkurz skutečný. Namísto toho člověk vídá různé známé a přátele předsedy soudu či soudců krajského soudu, kterak jsou navrhováni na funkci soudce v obvodu daného krajského soudu. Stejně tak nebylo a stále není nikterak nezvyklé, že čerstvě jmenovaný justiční čekatel má u krajského soudu maminku/tatínka/tetičku/strýčka (dosaďte dle potřeby) v taláru.

Z pohledu systému neprodukuje podobný systém výběru soudců optimální výsledky. Soudci se nestávají ti nejlepší, ale začasto ti, kdo někoho znají. Přitom jakýkoliv rozumný model výběru soudců chce vždy ve vlastním zájmu za soudce ty nejlepší právníky. Kupříkladu již zmiňované Německo, které má čistě kariérní model profesní justice, vybírá soudce na základě jejich výsledku při tzv. druhé státní zkoušce. To je profesní zkouška odpovídající české zkoušce justiční, která je však stejná pro všechny justiční právní profese (soudce, advokát, státní zástupce). Odehrává se na území celé spolkové země a na základě umístění kandidáta se pak rozhoduje o jeho profesní budoucnosti; soudci, či spíše v mnoha spolkových zemích nejprve soudci na zkoušku, se mají šanci stát pouze ti nejlepší absolventi. Jedná se o otevřený, transparentní a jasný výběr na celostátní úrovni.

Stejný co do požadavku kvality a odlišný co do způsobe jejího naplňování je pak systém meritokratického výběru soudců, který se praktikuje v zemích angloamerických, ale třeba také částečně v Holandsku, skandinávských zemích a jinde. Systém je postaven na úplně odlišných základech; předně nikdo netvrdí, že souzení je technokratická znalost. Právě naopak – právo je osobní zkušenost a zralost. Proto jsou za soudce vybírány osobnosti z jiných právních profesí (advokacie, státní zastupitelství, státní služba aj.), které za sebou mají slušnou a čitelnou profesní historii. Tyto osoby nebudou mladší 40 let, spíše k 50. Systém výběru je tedy nastaven naprosto odlišně. Hlavní měřítko, tedy objektivně zjistitelná kvalita, byť jinak definována, je však stejná.

Středoevropské post-komunistické státy, kromě České republiky třeba také Slovensko, Maďarsko či Polsko, však bohužel podobného systémového poznání zatím nedosáhly. Při výběru (nejenom) soudců převládá vize středověkého léna a jeho vytěžení, nikoliv vize toho, že je v zájmu justice a celé společnosti vybrat na pozici soudců ty nejlepší právníky. Při vědomí historických paralel tak nezbývá než čekat na osvíceného panovníka (ministra spravedlnosti), který pochopí, stejně jako pochopili osvícení panovníci konce 18. a počátku 19. století či, v poněkud násilné podobě, francouzská revoluce, že soudnictví nefunguje nejlépe v situaci, kdy taláry dědí děti či známosti lokálních notáblů, ale že pro chod systému je o poznání lepší, pokud jsou stejné funkce rozdělovány bez ohledu na původ na základě kvality.

Nezávislost justice a její správa
Jedna slovinská kolegyně činná na Univerzitě v Cambridge před nedávnem dokončila sociologicko – právní výzkum na téma „Důvěra v nezávislost justice ve slovinském kyber-prostoru“. V jeho rámci prošla články a diskuse na různých slovinských internetových fórech k tématu justice. Následně formulovala obecné závěry o důvěře v nezávislost slovinské justice, jak byly ventilovány obecným internetovým lidem. Nebylo to veselé čtení.

Nezávislost je a byla neuralgickým bodem všech polistopadových debat o české justici. Jestli je z těchto debat možné učinit vůbec nějaký závěr, tak snad jenom ten, že názor co je to „nezávislost justice“, se razantně liší.

Jakákoliv revoluce je ve své, minimálně rétorické podstatě, dialektická. Jestliže předchozí režim tvrdil „budiž A“, pak následující režim musí již z principu tvrdit „budiž non-A“, než se praxe postupně ustálí někde uprostřed. Podobně je to s nezávislostí justice. Jestliže před Listopadem 1989 nebyla nezávislost justice zrovna nosným tématem právnických debat, pak po revoluci se stala tématem klíčovým. Bohužel však byla činěna klíčovým argumentem i pro otázky a témata, kde nezávislost justice a její ohrožení zrovna není na pořadu dne.

Nejeden západní právník, soudce či jiný expert, který působil v zemích post-komunistické Střední Evropy jako twinningový či jiný poradce, byl zaražen zneužíváním argumentace „soudcovskou nezávislostí“ pro nejrůznější požadavky, které si justice kladla a klade. Povinnost řídit se právním názorem nejvyšších soudů či Ústavního soudu je prý ohrožením nezávislosti soudce. Uveřejňování plných jmen soudců, kteří určitou kauzu rozhodovali, je údajně v rozporu se soudcovskou nezávislostí, stejně jako soudcovská prohlášení o majetku, povinnost dalšího vzdělávání se, odejmutí 13. a 14. platů všem zaměstnancům ve veřejném sektoru či to, když by o kárné odpovědnosti soudce rozhodovaly kárné senáty složené nejenom ze soudců, ale také ze zástupců jiných právních profesí.

Podobné požadavky nemají s nezávislostí soudce co do činění. Tedy přinejmenším pokud vnímáme soudcovskou nezávislost jako omezené privilegium, které má soudci zaručit nestrannost rozhodování v konkrétní kauze, nikoliv fungovat jako univerzální argument pro jakýkoliv stavovský požadavek. Podobné zneužívání výrazu „nezávislost“ vede pouze k inflaci pojmu a jeho vyprázdnění; veřejnost, a to nejenom slovinská ve výše zmiňovaném průzkumu, je v mezidobí již alergická na slovo „nezávislost“ justice, především pokud přichází z úst soudce či justičního funkcionáře. V pravém smyslu slova se jedná o situaci, kdy opakovaný pokřik o tom, že „přichází vlk“, tedy že je tím či oním ohrožena soudcovská nezávislost, vedl k tomu, že dalším pokřikům již vůbec nikdo nevěří. A to ani tehdy, kdy k podobným situacím skutečně dojde, jako kupříkladu v případě, kdy prezident republiky bez dalšího zdůvodnění mocenským zásahem sesadí předsedkyni Nejvyššího soudu proto, aby ji nahradil osobou své volby.

Nezávislost justice je proto třeba vnímat poněkud skromněji. Nezávislost není hodnotou samou o sobě, kterou by bylo třeba budovat a bránit. Nezávislost je hodnotou zprostředkující, která má zaručit právě nestrannost rozhodování v konkrétní věci. Čím dále se pak určitý požadavek, oblékající se do hávu „nezávislosti justice“, vzdaluje od reálného zajišťování nestrannosti rozhodování konkrétní kauzy, tím má menší legitimitu. Již naprosto neudržitelné jsou pak situace, kdy se soudci začnou chovat jako odboroví předáci a zneužívat argumentů „soudcovskou nezávislostí“ pro prosazování, eufemisticky řečeno, partikulárních stavovských zájmů.

Soudci se podílejí na výkonu moci. S mocí přichází odpovědnost. V každé vyspělé a rozumně organizované společnosti bude rovnováha mezi mocí a odpovědností. Nalézání této rovnováhy není otázkou jedné generace. Jak již bylo zmíněno, post-revoluční étos vychýlil věčnou debatu o rovnováze mezi nezávislostí a odpovědností soudce silně směrem k nezávislosti jako centrální hodnotě. Jen postupným hledáním, jehož východiskem je výše načrtnuté skromnější vnímání „nezávislosti justice“, bude možné nalézt trvalou rovnováhu.

Zajímavým aspektem post-revolučních debat o nezávislosti justice ve státech post-komunistické Střední Evropy je také redukce otázek nezávislosti na problematiku nezávislosti institucionální. Nezávislost znamená platy, kárné řízení v určité podobě, existenci nejvyšší rady soudnictví, která bude zaručovat „skutečnou“ nezávislost moci soudní na exekutivě apod. Stranou však zůstává jiný typ nezávislosti, kterou můžeme nazvat nezávislostí mentální či osobní. Zahrnuje osobní odvahu a odpovědnost soudce, tedy odvahu nebát se rozhodnout dle svého přesvědčení a odvahu nést za svoje rozhodnutí odpovědnost. Nesením odpovědnosti není myšleno, že by byl někdo postihován za rozhodnutí, ale schopnost veřejně nést a obhajovat své rozhodnutí.

Osobní nezávislost a osobní odvaha chybí soudcům v postkomunistických zemích nejčastěji. Je to důsledek vícero vlivů, částečně popsaných výše. V předchozím režimu, ze kterého stále ještě přibližně třetina soudcovského stavu přetrvává, nebylo pěstění těchto charakteristik na pořadu dne. Pokračující systém výběru a jmenování soudců však stále vybírá úředníky, nikoliv osobnosti. Tyto mladé, profesně nezkušené osoby si pak v rámci interní výchovy vychová justice k obrazu svému. Obrazu, v jehož centru z historických a kulturních důvodů nestojí soudce-osobnost, ale soudce-úředník, který nemá vybočovat z průměrů, z tabulek a statistik. Následný celý profesní život takto zformovaného soudce se pak opět odehrává výlučně v rámci justice, kde pochopitelně po určité době přichází také problémy rutiny, stereotypu až vyhoření. Takto nastavený systém bude pochopitelně jenom obtížně produkovat kritické a nezávislé osobnosti. Pokud ano, tak spíše systému navzdory než díky němu.

Časté debaty o správě justice jsou pak jenom prodloužením stejných otázek pouze do jiného kontextu. Evergreenem v českých končinách v této oblasti je otázka (ne)zřízení národní či nejvyšší soudcovské rady, tedy instituce, která by měla, pro zajištění nezávislosti moci soudní, převzít některé pravomoci od exekutivy. Jednalo by se hlavně o pravomoci personální, kárné a rozpočtové.

Soudcovské rady byly především po vzory románské Evropy (Francie, Itálie, Španělsko) zřízeny za přispění Rady Evropy v mnoha post-komunistických státech střední a východní Evropy, mimo jiné také v Maďarsku a na Slovensku. V České republice se tak nikdy nestalo; posledním pokusem v tomto ohledu byl Motejlův návrh komplexní reformy soudnictví, který spadl pod stůl v Poslanecké sněmovně v roce 2000. Vzniklá situace, tedy kdy ve státech s obdobnou historickou tradicí, jako jsou Česká republika a Slovensko, vznikly odlišné institucionální režimy v rámci justice, je dost unikátním příkladem legislativního pokusu. Co se stane v post-komunistickém státě, pokud je justici dána možnost rozsáhlé samosprávy v rámci nejvyšší rady soudnictví? Je to nějak pozitivně viditelné v oblasti fungování justice? Zlepší se skutečně „nezávislost“ justice?

Dosavadní zkušenosti ze Slovenska či Maďarska jsou podle mého názoru spíše negativní. Celý problém lze metaforicky redukovat na to, co má být dříve, zda vejce, či slepice. Má být dříve institucionální zajištění plného odstínění soudnictví anebo nejprve požadavek vnitřní reformy soudnictví, které si svým výkonem a vlastní odpovědností ukáže, že je schopna se spravovat sama? V co se totiž může soudcovská samospráva zvrhnout v post-komunistickém státě, kde nedošlo ke skutečné vnitřní reformě soudnictví a jeho mentální a především personální proměně je, že to, čemu se chtělo soudcovskou samosprávou zabránit, tedy aby moc výkonná (ministerstvo spravedlnosti či jiné exekutivní orgány) nezasahovala do výkonu soudnictví, se pouze přesune z exekutivy do justice samotné. Tedy že existuje nadále zasahování a manipulace, tentokráte ale v rámci „plně nezávislé“ moci soudní. Ve stejném okamžiku ale nastává ten problém, že protože je moc soudní nyní institucionálně „plně nezávislá“, pak jakákoliv snaha o vnější reformu je problematická, neboť je přeci „zasahováním do nezávislosti moci soudní“.

Řešením pro skutečně nezávislou a funkční justici proto není instituce, ale něco, co se výstižně německy nazývá „Kinderstube“, tedy dobré vychování a vědomí toho, že se určité věci prostě nedělají. Toto povědomí a společenský konsensus je klíčem a cílem a společenské transformace. Můžeme jej také nazývat právní kulturou; její výstavba trvá nejdéle a je nejtěžší. Bez jejího budování je ale zřizování institucí bezpředmětné. Jak vidíme v mnoha postkomunistických zemích, budování institucí bez odpovídajícího hodnotového ukotvení se rychle zvrhne v prázdnou institucionální mimiku. V případě justiční samosprávy pak pokud máme instituci nejvyšší soudcovské rady a nemáme přesvědčení o tom, že se některé věci prostě nedělají, pak máme (institucionálně) nezávislou justici ve které ale nejsou žádní (osobně) nezávislí soudci. Vzorce zasahování a ovlivňování se pouze přesunou z ministerstva spravedlnosti do nejvyšší soudcovské rady, jak velice plasticky a bolestivě ukazuje nejnovější vývoj na Slovensku. V tomto ohledu je možné debatovat, co je vlastně více odstrašující představa: či to, že se politické síly či moc výkonná občas pokusí zasáhnout do fungování justice anebo to, že začnou politikařit sami soudci.

Závěrem
Toto zamyšlení se zabývalo třemi oddělenými ale přesto provázanými tématy: autoportrétem středoevropského soudce a jeho pokračováním po roce 1989; výběrem soudců; nezávislostí soudců a správou justice. Ve všech těchto, v transformační společnosti doposud problematických oblastech, probleskuje stejný motiv: proměna a reálný problém justice není ani tak v institucích, jako v mentalitě. Ta je ovlivněna mnoha faktory. Pochopitelně ji nelze změnit přes noc. Ideálním místem kde začít je výběr a výchova nových soudců. Minimalistický program v této oblasti by byl učinit současný systém neprůhledného lokálního výběru skutečně transparentním a otevřeným tak, aby byli do justice přijímáni vždy jenom kvalitní právníci bez ohledu na známosti a původ. Myslím, že takto vybraní lidé by byli schopni přinést jiný pohled a vnitřní dynamiku, která by nejenom pomohla řešit výše načrtnuté problémy přerodu, ale v konečné fázi také zvýšila legitimitu moci soudní.

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen pro korektní a slušně vedenou debatu. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. Pokud Váš text obsahuje hrubé urážky, vulgarismy, spamy, hanlivá komolení jmen, vzbuzuje podezření z porušení zákona, je celý napsán velkými písmeny či jinak odporuje zdejším pravidlům, vystavujete se riziku, že jej editor smaže.
Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů.
Libor Stejskal, editor blogů (blogy@aktualne.cz)

Ládik napsal(a):

Ano, u nás je gauner králem a slušný člověk jen platí. Dlužník je chráněn před věřitelem.
Nepoužíval bych termím "justiční mafie", ale komunistická mafie. Ta 1/3 lidí v justici je její nedílnou součástí. Ty 2/3 se v 90. letech rozlezly do ekonomické sféry, kde systematicky škodí, minimálně morálně - ze své přirozenosti.
29. 08. 2009 | 11:59

Mirka napsal(a):

Děkuji,
článek je dlouhý ale k věci.
29. 08. 2009 | 12:06

hutor napsal(a):

Diky moc, obcas si precist neco, co dava smysl, je velmi prijemne, i kdyz i trochu depresivni.
29. 08. 2009 | 12:18

češka napsal(a):

Děkuji za článek.
"Nezávislost" soudců je bohuzel podporována "imunitou" poslanců, kterí o "Kinderstube" ani neslyšeli.
Koho chleba jíš, toho písen zpívej.
29. 08. 2009 | 12:55

Gerd napsal(a):

Ano,
mnozí soudci si svou nezávislost vykládají tak, že opravdu mohou dělat co chtějí a kašlat na nařízení vyšších soudních instancí nebo Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku (např. případ Wallových a samosoudkyně Jana Novotná).
Zajímavé je také přečíst si zprávu z listopadu 2000 o stavu justice v ČR http://www.eupronet.cz/NGOz...
a porovnat ji se současným stavem. Vypývá z toho, že stav justice se v ČR nijak nezlepšil. Na vině jsou sice též neustálé změny zákonů a tedy mizerná práce poslanců, ale ve značné míře i morální profil lidí, kteří se dostali do funkcí soudců. Čestné výjimky pak jsou politiky různě napadány a osočovány.
Řešením a poměrně rychlým současného stavu by bylo proklepnutí kolegů sborem soudců z EU, tedy ze zemí, kde je stav justice podstatně lepší než v ČR. Právě nekontrolovatelnost soudců a skrývání mizerné práce za nezávislost soudů je důvodem, proč je stav justice v ČR takový.
29. 08. 2009 | 13:09

češka napsal(a):

To Gerd,
stím proklepnutím nelze nez souhlasit.
V našem absurdistánu se jen bojím, aby nešlo o kolegy z Rumunska a Bulharska.
29. 08. 2009 | 13:23

jakr napsal(a):

Opravdu velmi dobrý text !
29. 08. 2009 | 15:06

klarasamkova napsal(a):

no, pí. Kovářová skutečně "jiný pohled a dynamiku" nepřinese... Svým způsobem je rezort justice nejzaostalejším rezortem, právě s ohledem na onu "osobní nezávislost".
Když se jednou pak objeví nějaký soudce jako Cepl jr., národ je jako u vytržení...

skvělý text, gratuluji a plně jej podporuji (což Vám asi bohužel nením moc platné...)
29. 08. 2009 | 15:41

Gerd napsal(a):

češko,
měl jsem na mysli třeba Německo. Ostatně tu v rámci přístupu ČR do EU nějaká právní pomoc a působení soudců bylo, jenže to vyznělo do vytracena - na české straně. Výsledek zprávy těch cizích soudců byl, že celý problém české justice je především kvalitě soudců.
29. 08. 2009 | 15:44

Lex napsal(a):

Jakkoliv by se dalo s většinou Vašeho článku souhlasit, neodolal jste pokušení a vložil tento text - "kdy prezident republiky bez dalšího zdůvodnění mocenským zásahem sesadí předsedkyni Nejvyššího soudu proto, aby ji nahradil osobou své volby".
Kvalitu svého textu a svou vlastní prestiž autora jste tím poněkud pokaňkal. Pro tvrzení, že tak učinil "proto, aby ji nahradil osobou své volby", nemáte žádný argument, tím spíše důkaz. Že se tak stalo bez řádného formálního zdůvodnění, to ano, to další už ne. Vy víte dobře, jak vypadala a vypadá situace na Nejvyšším soudu za řízení (neřízení) předsedkyně Brožové. Také víte, že to byl objektivní důvod jejího odvolání prezidentem. Že na její místo měla vláda (Ministerstvo spravedlnosti) konkrétního kandidáta, který byl akceptovaným i prezidentem republiky, je jiná věc.
Apropós, co se změnilo k lepšímu po rozhodnutí Ústavního soudu, kterým byla kontroverzní JUDr. Brožová ponechána ve funkci? Její nerespektování hraničící s ignorací nemalou částí soudců NS, "melouchy" jejího náměstka Kučery ve věci "justiční mafie", nedostatek plnění sjednocující úlohy NS, změnilo se v tom něco? Co pozitivního směrem k obnovení kreditu justice z Nejvyššího soudu proudí?
A na závěr: zastávám názor, že výkladu pojmu "soudcovská nezávislost" ve smyslu, jak jste jej - i podle mne - velmi zdařile vystihl, napomáhá postup Ústavního soudu, který tím postavil - ústy téhož prezidenta - proti principu zastupitelské demokracie, jako vůdčímu principu politického systému, princip "soudcovského korporatismu".
Nestojím o takto pojatou soudcovskou nezávislost.
Nechci žít ve společnosti ovládané soudci. Nemám zájem, aby se "moc soudní" vydělila ze systému "brzd a rovnováh".
29. 08. 2009 | 16:40

Ivan napsal(a):

Nádherný rozbor, s nimž se dá jenom souhlasit. Je zde dokonce mnoho k poučení i v jiných oblastech (školství zejména) a nejenom to. Veškerá veřejná správa rovněž.
29. 08. 2009 | 18:07

Zacheus napsal(a):

Já si osobně nemyslím,že stav justice je zase až tak tristní, jak je nám prezentován. Při úrovni našich stokrát novelizovaných zákonů , při rozsahu judikatury, která by měla být při rozhodování brána v úvahu, a při rozsahu práce,která je po soudcích vyžadována, se nedomnívám, že by soudci, ať už jakéhokoli služebního věku, danou problematiku nezvládali. Samozřejmě, že v jako každé profesi jsou lepší i horší soudci. Pro nápravu případných pochybení však dnes existuje dostatek právních nástrojů, včetně rozhodovací praxe Ústavního soudu. V porovnání s úrovní ostatních profesí a s problémy, které se u nich vyskytují ( učitelé, lékaři, novináři, politici ) jsem přesvědčen, že soudcovský stav také obstojí.

Autor by mohl být konkrétní, když uvádí,že se justičním čekatelem stává ten, kdo má u krajského soudu maminku, strýčka, tetičku. Pokud není konkrétní, je to jen vylití kbelíku na někoho anonymního. Takový přístup nesvědčí o tom, že by autor sám byl taková osobnost, po níž pokud jde o soudce tak dojemně volá.

Nemyslím si také, že by bylo vhodné,aby se soudci stávali ve věku 40-50 let příslušníci jiných právních profesí, protože právě z těchto profesí již mají zakodované myšlení a pracovní postupy odlišné od výkonu soudcovské práce.

Pravdou je, že otázka výkladu "nezávislosti" soudce může přinášet problémy, ale ani tuto otázku nevidím jako fatální pokud jde o vlastní rozhodovací proces.

Je jasné, že po každé zásadní společenské změně nastávají problémy¨"přerodu". Mám ale pocit, že se autor zhruba asi o 20 let ( od listopadu 2009) s otevřením problému opozdil.
29. 08. 2009 | 19:45

Zacheus napsal(a):

.. opravuji ...od listopadu 1989...
29. 08. 2009 | 19:47

Jozef napsal(a):

Casopis Pritomnost

Najviac vo mne evokuje Joshuu Charapa,poradcu vlady v.Klausa /myslim,ze v 6.cisle z r.1991/: "Bude to divoky Zapad";
"Je jedno,kdo bude privatizovat,vzdy to bude zlodejna".
Su to prorocke slova,su tam zaujimave clanky,zasluzili by si bilancovanie.
Ak su v krajine este chlapi,co sa neboja a nekradnu,mali by sa odvazit bilancovat. Bez satky na ociach.V zaujme pritomnosti a buducnosti.
Aspon na internete,ked media su nedobytne.
29. 08. 2009 | 20:41

Hloupý Honza napsal(a):

Justice není ta slepá paní s váhami, ale jsou to konkrétní lidé a jejich životy. Na jedné straně bývalí aktivní členové KSČ dožívající v jistotě svých doživotních soudcovských postů, na straně druhé mladí, ambiciózní, světa a života neznalí draví absolventíci dychtící skrze roucho taláří po rychlém společenském vzestupu a vyšší životní úrovni. Pojmy jako tradice, zkušenost, morálka, spravedlnost proto pak v tomto bipolárním prostředí vyznívají do ztracena neboť pro jedny jsou tyto synonymem jejich minulosti, s níž se neradi konfrontují a pro ty druhé jsou to jen prázdné formy bez obsahu, neboť nebyl zatím dostatek času k jejich naplnění. To vše v populaci, jejíž velikost je rovna počtu obyvatel každého většího amerického města, tudíž vše funguje v profesním prostředí, kde se všichni znají a navzájem se střetávají v rámci několika styčných míst tohoto malého pískovišťátka.

Ta paní obtěžkána váhami, tedy není ničím výjimečná, není jiná než my ostatní, je produktem a představitelkou naší společnosti, z níž vzešla. Proto není jenom slepá, ale byla nakažena i jinými neduhy a nemocemi z nichž korupce a klientelismus jsou těmi nejzávažnějšími. 20 let je však již dostatečně dlouhá doba ke zmátoření se z tohoto zbídačeného stavu, byť naše imunita nefunguje jako ty v západních zemích, které nebyly oslabeny 40-ti let komunistické infekce.

Hezký večer
29. 08. 2009 | 21:04

David Kalhous napsal(a):

Dik za text, ktery je zajimavy o po teoreticke strance.
29. 08. 2009 | 21:23

ijnovak napsal(a):

Vynikající analýza ,ale kdo si z toho chce vzít poučení, když zločinem ovládaná justice si pozitivní změnu nepřeje, nechcš si omezit své korupční příjmy a není vůle ani u politiků změny proasdit! Rozklad státu ČR se bude prohlubovat a urychlovat! Za rok budeme muset předat správu "cizím kurfiřtům", protože si vlastní vládu nejen nezasloužíme, ale ani neumíme! Smutné zjištěníza 20let od listopadu89!!!
29. 08. 2009 | 22:17

Antibolševik napsal(a):

Náprava justice je prostá. Je pouze třeba aplikovat obecnou teorii systémů na ststém soudnictví a zavést vnější zpětnou vazbu, která bude korigovat odchylky způsobené působením vnějších vlivů na pohyb systému k vytčenému cíli.

Stačí vyházet zkorumpované čističe od Evropského soudu, kteří chrání náš zločinecký soudní systém před sankcemi za porušování Úmluvy a následně zajistit, aby sankce ES platili primárně soudci, kteří se na porušení Úmluvy podíleli. Sankce by měly být odstupňovány tak, aby nejvyšší část zaplatili ústavní soudci. Jednotlivé stupně soudnictví by si potom sakra rozmyslely krýt prasárny nalézacích soudů. Soudcům jde přeci o prachy až v první řadě, jak před časem Ústavní soud dovodil, když soudcům bylo šahnuto na prachy.
29. 08. 2009 | 23:37

Paula napsal(a):

Pane Bobku, je to depresivni, ale bohužel pravdivý obrázek naší nejenom justice. Mysím, že mnoho soudců nemá čisté svědomí a chce se mít jen dobře a mít pocit moci nad ostatními. Je tam asi hodně psychopatů, jako i v politice. Myslím, že největším zlem jakéhokoli systému je KORUPCE. Je to rakovina a vysává nás všechny. Kdyby nebyly zmanipulované státní zakázky - a nezmanipulovanou snad ani nenajdete - tak by na tom obyčejní lidé nebyli tak špatně, jako dneska jsou.
Soudci jsou spojeni svými zájmy s politiky a to by se v civilizované zemi nemělo tolerovat. Lidé jsou už otrávení, já taky. Bohužel to vidím na hole v ruce. Oni sami si rybník nevypustí, ti naši kapříci. Už nemáme ani koho volit.
29. 08. 2009 | 23:37

Fí -ha napsal(a):

V Kolíně postavili před soudem pomník justici, kterou tam zločinci v talárech nechali popravit jako Horákovou.
29. 08. 2009 | 23:44

Průzkumník* napsal(a):

Většina laické veřejnosti nemá tušeni jaké poměry panují v justici. Je to dáno tím, že málokdo přijde s justicí do styku vícekrát. Moje zkušenost? Cca 95% soudců nedělá svoji práci dobře - část z lenosti a část kvůli vlastní neschopnosti. To, co se většinou odehrává v soudních síních je podivná hra prokazující, že právo je téměř vždy na straně těch movitějších. Mám s tím bohužel poměrně dost zkušeností - za poslední roky jsem absolvoval stovky soudních jednání u soudů všech stupňů. Pokud existuje nějaká spravedlnost, tak se jí obvykle dočkáme až u Ústavního soudu, který je zavalen nekvalitními rozhodnutími nižších soudů.
Justiční mafie? Jistěže existuje - to s Čunkem bylo těch 10% viditelných nad hladinou...
30. 08. 2009 | 00:47

Jarda napsal(a):

Velmi dobrý článek. Kolik socialistických talárníků přešlo do služeb "demokracie," respoktive kolik jich bylo prověřeno a kolik jich bylo vyhozeno? Třeba proto, že soudili tr. činy zpracované vyšetřovačkou StB. Tedy dnes hlásané nezákonnosti, provokace, lži a pod. Nevím o žádném! Stačilo jim jen podepsat jakési čestné prohlášení, zahodit stranický průkaz a soudí dodnes!!! A jací nastoupili. Třeba v Příbrami talárnice Blümlová/Jurečková. Dcera lektora VUMLu. Jakou šanci před ním měl ve svém procesu politický vězeň Jan Beneš? Nulovou! Jakou šanci před ní měli dva lidé sození v kauze rožmitálských granátů? Nulovou. Odmázla je bez jakých koliv důkazů, jen na základě svého převedčení a názoru! Soudci mají nulovou odpovědnost a jsou zcela nepostižitelní. A když : "ruka ruku myje!" Byla chyba, že se jich desítky či stovky nevyházelo! Po prověrkách typu SNB nebo armáda! Dodnes socialističtí talárníci a komunisté soudí kauzy agentů StB s hnusným výsledkem! To je důsledek "revoluce!"
30. 08. 2009 | 03:27

Jahoda napsal(a):

Mám-osobní-dvě zkušenosti, kdy v roze 71 a 73 rozhodl soud naprosto nezávisle, ve prospěch obecné morálky a výkladu zákonů na základě práva přirozeného.
30. 08. 2009 | 07:56

jAROSLAV napsal(a):

Souhlasim s Vasim nazorem po mych 17ti letych zkusenostech. Kdyz si soudci stale vymysleli nove argumenty- tak se pustili do lhani. domnival jsem se, tim jsem chytnul a napsal na vsechna mozna mista vcetne vsech soudu, kteri soudci lhali ve svych rozhodnutich:VYSLEDEK - NIKDO NA TO NEREAGOVAL
30. 08. 2009 | 09:04

honzík napsal(a):

Vážený pane autore, je to příliš dlouhé, ale přečetl jsem to celé a pozorně. Ten marasmus je poněkud větší, než asi tušíme. Zcela jste opomenul případy, kdy "On" odešel z justice do advokacie, zatímco "Ona" (jeho manželka) nadále soudí. "On" zastupuje klienty ausgerechnet u toho prvoinstančního soudu, kde "Ona" soudí. Každý ať si domyslí svoje. A tak bude zřejmě nejdůležitější Váš závěr, že je nutné vybírat soudce podle jejich kvalit, nikoli podle toho, s kým jsou zadobře. Ale to jsme tam, kde jsme byli. Nikdo totiž neumí odpovědět na otázku KDO bude ty adepty hodnotit a podle JAKÝCH kritérií. Pravděpodobně neúmyslně jste nadhodil jedno velké nebezpečí. Jestliže předchozí režim žádal A, musí porevoluční režim žádat neA. (Mimochodem, to kyvadlo, místo aby se vrátilo do normálu, se i po dvaceti letech vychyluje stále více doprava.) Tak by se nám mohlo stát, že místo Polednové budeme mít antiPolednové. Což by
opět ničemu a nikomu neprospělo.
I když z Vaší úvahy čiší jakási bezradnost "co s tím", díky za ni. Alespoň poukázala na skutečnost, která ani zdaleka není v pořádku.
30. 08. 2009 | 09:49

Stanislav Křeček napsal(a):

Výborný text, plně souhlasím a podporuji.
30. 08. 2009 | 11:32

Targus napsal(a):

To autor:

napsal jste to hezky, ale to je asi tak všechno, co s tím můžeme my všichni, kterým se nelíbí Nezávislé Soudcovské Pašalíkování, udělat.
Přeci nebudeme tak naivní, abychom očekávali, že si kapři sami vypustí rybník...
30. 08. 2009 | 21:22

student napsal(a):

Pane autore, na to ,že jste pouhý právník jste prokázal obdivuhodnou znalost skutečnosti. V souladu s vámi si také myslím, že soudcem má být ten nejlepší.
Ale nemusí to být právník. Pokud je nejlepší a prokázal svou schopnost problémy vyřešit, vyrovnat, vyladit, tak může být původní profesí třeba dirigent, šéfkonstruktér, trenér, šéflékař atd.
Právo se pak dokáže hravě doučit.
31. 08. 2009 | 06:50

jepice napsal(a):

Já bych byla radši opatrnější s úsudky, co všechno je možné se hravě doučit.
Aby pak třeba nestavěl mosty advokát, kterého přesvědčili, že se hravě doučí vše o konstrukcích, hlavní je, že coby právník dokázal vše vyřešit, vyrovnat, vyladit.
31. 08. 2009 | 10:45

Student napsal(a):

Jepice:
Advokát se stavět mosty nenaučí. Svou technickou a matematickou neschopnost zjistil už na střední škole a proto šel na práva.
Je mnoho techniků a lékařů, kteří dodatečně hravě vystudovali práva. Opačný případ neznám.
31. 08. 2009 | 11:30

jepice napsal(a):

Možná je mnoho techniků a lékařů, kteří dodatečně hravě prošli právnickou fakultou. Fajn. To ovšem neznamená, že vědí, co je to vlastně právo. Lépe řečeno co by mělo být právo.
Dobrým právníkům, tedy aspoň těm, o kterých si to myslím, nestačilo hravě prolézt školu .
31. 08. 2009 | 14:46

češka napsal(a):

To Student i jepice
Vázení, v Praze máme most, který stavěli rukou společnou a nerozdílnou advokáti, lékari, muzikanti atd.
Vypadá úplně stejně, jako současné soudnictví, akorát ze i bolševik včas pochopil, ze je to most nanic a ani druhou kolej nepostavil.
My bohuzel s touto justicí vyzít musíme a od nespravedlivých rozsudků všech instancí nám nic nepomůze. Kdo maze, ten jede.
31. 08. 2009 | 17:25

Miluše napsal(a):

Pár zajímavých postřehů, celkově ale nic objevného. Kritizovat, jak se věci dělají špatně, je navíc vždy lehčí než navrhnout, jak by se měly dělat lépe. Nejsem si např. jistá, zda by v naší situaci bylo vážně výhrou, pokud by soudy po vzoru zemí common law začaly rozhodovat podle "zdravého rozumu". Pak by pan Bobek nejspíše psal do Přítomnosti o tom, jak se ti hrozní čeští soudci vůbec neřídí literou zákona a právo si vycucávají z prstu.

Je též zajímavé, že autor z výčtu soudů, které jsou špatné a jejichž soudci jsou na svá místa dosazováni na základě korupce a klientelismu, vyjímá soudy nejvyšší. Přitom co už i tady bylo kauz a kauziček. Že by to souviselo s tím, že u jednoho z těchto soudů sám působí a zbytek je z velké části obsazen nebo obklíčen jeho přáteli "jinoprávníky"?
31. 08. 2009 | 19:17

Stary napsal(a):

Mafie je obvykle spolek lidi,kteri maji spolecny cil.Mafie soudcu se na neho hodi- spolecny zajem je nedopustit na ne jakoukoliv kritiku, nebot odhaleni jednoho muze byt pocatkem odhaleni cele mafie.
K tomu si za tu dobu 20let vytvorila organizacni strukturu, resp.vytvoril jim m.j.hlavni legislator Rychetsky,byv.pravnik rozhodujici o pridelech bytu v prazskem byt.druzstvu, kdyz jeho predseda clen KSC neznal ani stanovy druzstva.
Jeden z prikladu hiearchie:
JUDr Istvanek ma hlavni slovo na Nejvyssim soude v obcansko-pravnich vecech, ktere na Mestskem soude v Praze resi JUDr
Istvankova. Ta napise do rozsudku-dovolani se nepripousti, leda-ze by se jednalo o zasadni otazku pravniho vyznamu. Nikdo na Nejvyssim soude se neodvazi takovy nazor JUDr Istvakove zpochybnovat, zrovna ten ne nazor JUDr Rychetskeho na Ustavni soude.
31. 08. 2009 | 21:44

češka napsal(a):

To Miluše
Kdyz jste pohým pozorovatelem děje v justici, zachováváte si jistý odstup. Potom se Vám můze stát, ze jste do dění prímo vtazena, a to se pak neprestanete divit.
Soudce, který působí gramotným dojmem, neumí ani prečít tak triviální doklad, jako je vysvědčení z 8. trídy základní školy, resp. rok jeho vydání, a to ne jednou, ale opakovaně. Clověk, který pred soud príjde poprvé, a doufejme naposledy, neví, ze musí kontrolovat zápis jednání a neumí upozornit soudce na jeho chybu, ani porádně neví kdy a jak, ostatně predpokládá elementárně slušné jednání a obyčejnou lidskou omluvu, ani ve snu jej nenapadne, ze soudce nehne ani brvou.
31. 08. 2009 | 21:49

Lux napsal(a):

I ja mam vice nez 15ti lete zkusenosti a dobre jsem to prohledl. Vypada to a take to je, ze soudce nejprve posuzuje, ne na ci strane je pravo, ale kdo by mu mohl z ucastniku rizeni skodit. Obvykle zalobu proti mocnemu a to i proti statu, obycejny obcanek musi prohrat, ale advokat mu to predem nerekne, i kdyz to vi.On sve penize dostane a vi, ze takovy obcanek je nadobro vyrizen.
31. 08. 2009 | 21:51

fedor napsal(a):

Pane Bobek,
moc děkuji. Perfektní, věcné, poučné.
31. 08. 2009 | 22:10

Abuelo napsal(a):

Moc hezky napsáno. Ale, kdo to změní!? Říká se, že přesnou definicí problému je jeho půlka již vyřešena. To ale asi neplatí v Klausově loupežném kapitalizmu. Tam vládne korupce, nepotismus a zbabělost. Za 20 let si nejen soudci ověřili, že vybočit ze zkorumpovaného systému se nevyplácí. Naopak! Člověk si ublíží a nikdo mu nepomůže.
31. 08. 2009 | 22:45

Hedir napsal(a):

Autor v příspěvku mj. popisuje nestandardní okolnosti ohledně přijímání adeptů do soudcovského stavu. Zřejmě má konkrétní informace. To by mohlo být zajímavé, pokud by byly zveřejněny nějaké konkrétní okolnosti. V systému "JPP" (jedna paní povídala), to ovšem i od člověka, který studoval v zahraničí, působí stále česky škodolibě. Jestliže nechci do problému utnout, tak raději mlčím a oscilačně netlachám. Pokud vím a chci jít s kůží na trh, tak jsem konkrétní. Obzvlášť jako asistent soudce s tak závažným obviněním.
31. 08. 2009 | 23:28

mhi napsal(a):

Skvely clanek. Mne, jakozto laikovi-uzivateli justice, by pro zacatek ale bohate stacilo, abych treba v infosoudu videl co s udalo. Abych necekal na narizeni exekuce 3 mesice (ja vim, neni v globalu to mnoho ... ale kdyz vam diky tomu unikaji nenavratne penize a majetek a dluznik se smeje...). Proc mam rozsudek z 25.3.2009, ale neni stale pravomocny? Zalovany si jej prevzal, na soudu "to maji na lhute", ve spisu se uz delsi dobu nic neudalo, nikdo mi neumi rict co se vlastne deje.

Proc mi soud posila nesmyslne predvolani, pak zrusi jednani (vynesen mezitim rozsudek bez narizeni jednani), ani mi neposle vyrozumeni, potom jej tedy posle, ale zase pro uplne jiny termin....

Soudce je tezke zmenit, to je prace pro mnoho pravnich a jinych teoretiku a mnoho let prace. Ale zrychlit, zpruhlednit a zefektivnit justici je otazka penez a najmuti vhodneho IT teamu.

Proc vyhotoveni rozsudku trva mesic!? Vzdyt u trivialnich pripadu (smlouva o pujcce/prodleni/zaplatte urok + sml. pokutu) musi jit pouzit nejakou sablonu, do ktere se jen doplni zakladni udaje a rozsudek je behem hodinky hotov i zkontrolovan soudcem. Proc soudy nechteji elektronicky podane zaloby, aby jen udelali cut&paste a nemuseli opisovat dlouhe pasaze vyliceni skutkove podstaty?
01. 09. 2009 | 03:40

Student napsal(a):

mhi: Dovedu odpovědět na vaše proč.
Na soudech pracují dvě skupiny lidí, soudci a úřednice. Soudci nikdy nepoznali prostředí, v kterém se provádí kontrola práce a vyžaduje se termínované plnění povinností. Úřednice o tom slyšely, ale celý život jsou na soudě, takže zkušenosti a řádné pracovní návyky nemají. Soudci pokládají řízení úřednic za něco pod svou úroveň.
Výsledek je, že na soudě nikdo nikomu za nic nezodpovídá. Nikdo nikoho nekontroluje.
Existence kancléře to nezachrání. Samy o sobě nepomůžou ani peníze.
01. 09. 2009 | 06:50

insider napsal(a):

Jo, na tohle téma by se dala napsat knížka ... Netransparentnost při výběru čekatelů je neuvěřitelná a při doporučení na jmenování taky. Vedoucí funkcionáři se pořád ohánějí tím, že na jmenování není nárok a krytí tím vlastní korupci.
A když se, holoubku čekatelský, někomu znelíbíš, nepozdravil jsi patřičně pana vlivného, chodíš s někým, s kým jsi chodit neměl, nebo požádáš o přeložení na obvod, kam jsi žádat neměl, tak ti to pěkně osolíme. Znám z vlastního okolí čekatele na státním zastupitelství, který už byl v předpokoji ministra spravedlnosti, když mu řekli, že jmenován nebude. Fakt! Kdybych to neměl z první ruky (mně se to naštěstí netýkalo), tak bych tomu nevěřil. A samozřejmě se vždycky najde nějaký postranní kanál, jak mu dát najevo, že to bylo schválně (jako by to nebylo ostatně zřejmé). A obrana neexistuje. To je naše justice :-/
01. 09. 2009 | 08:47

Vlk napsal(a):

Do konce existence Československa jsem doufal, že alespoň Ti soudci, kteří se podíleli na šikanování např. Chartistů nebo jen pro KSČ nepohodlných lidí a založili si na této své činnosti kariéru, buď odstoupí nebo 'budou odejiti'. Marně. A tak byl vlastně legalizoval fakt, že křivá páteř se vyplácí...
Přímý důsledek z mojí osobní zkušenosti? Jistá paní soudkyně jistého Okr. soudu ve svém rozhodnutí překroutila výpovědi svědků. Jedině tak se mohla dopracovat k tomu odůvodnění, které jsem obdržel. Dvě vyšší instance mi pak následně daly za pravdu a původní rozsudek VE VŠECH BODECH BEZ VÝJIMKY ZMĚNILY.
Měl bych být spokojen. Nejsem. Té soudkyni se za to nic nestalo. Proto dokud soudce, stejně jako pošťák, technik lékař či řidič neponese následky svého někdy až zcestného rozhodování, nic se nezlepší. Sodnictví totiž není jenom systém, ve kterém pracuje nula + nula + nula, ale jedinec + jedinec + jedinec. Děkuji předem každému, kdo se nad tím zamyslí.
01. 09. 2009 | 10:05

Petra napsal(a):

Milý pane kolego, děkuji za Váš článek, jasně že jste se trefil. Jen dvě poznámky - "ostudu" justici v očích veřejnosti laické i odborné nečiní ti mladí, ať již byli vybráni jakkoliv, nýbrž ta šedá masa povýšená do vyšších instancí, stále těžící ze vztahů navázaných v minulosti, před a krátce po revoluci, z kamarádšoftů a klientelismu. Nezávidím roli soudcům nižších stupńů a ač jsem se na tuto dráhu připravovala, již bych ji nechtěla absolvovat, neboť degradace rozhodující autority na úředníka je tam největší. Není to o počítačích, máte pravdu, je to však hodně o kvalitě dalšího personálního vybavení justice, jež je, už s ohledem na finanční ocenění těchto osob, asistentem soudce počínaje a zapisovatelkou konče, nulové. Soudce tak supluje úřad i proto, že nezbytnou administrativu není s to zpracovat nikdo jiný. Mladí soudci za úskalí svého výběru nemohou, jen málokdy se mezi nimi vyskytne osoba své úlohy nezpůsobilá, mnohmem větší počet takových souců se rekrutuje z řad těch, kteří neuspěli v jiné profesi, bohužel zejména advokátů a ministerských úředníků; znalost práva opravdu soudce nevytváří. Budou-li se ale tito madí nadále učit od osob, jejichž hodnotový systém je vepsí, jsme v průseru i my. Nynější nejvyšší soudní instance, s výjimkou zdravě založeného NSS, avšak včetně soudu Ústavního, jsou plny gerontů, jejichž jedinou hodnotou je vydržet do důchodu, potažmo vydělat na ten bazén k domečku, co nejvíc nul na vkladní knížce, atd. Znám jednoho každého z nich. Disidentská minulost je stejně mizerným kritériem jako minulost politická, obě skupiny těchto soudců přestaly za souzenou "věcí" vidět člověka.
01. 09. 2009 | 11:15

Petr napsal(a):

No text je to obsáhlý, ale k ničemu. Justice se po Velké sametové vůbec netransformovala, zůstala tam většina lidí z dob komunismu. Všichni tito lidé komoušům sloužili aktivně, většina byla členy strany. A v justici zůstala i největší esa i největší s.... Viz Horvátová, která de facto zabila Wonku.
A tak je to až dodneška, vz spiknutí nahoře v justici, (zatím nepravomocně) odsouzené jakožto "justiční mafie". A soudci Ceplovi, který rozsudek vynesl, už tento případ pro sich odebrali, aby se náhodou nepokusil ten rozsudek zopakovat. Veseckou, Němce a další kryje Topolánek, Pospíšil a další. A socdem akorát nahlas vykřikuje, ale skutek ute, nic proti tomu nedělá.
A všimněte si, policie koná celkem slušně a řadu tunelů přivedla k obžaloběm ale s jedinou výjimkou je soudci vždy smetou ze stolu (podle mne jasná korupce).
Mám některé zkušenosti ze soudnictví po revoluci, je to naprostá katastrofa, nekompetentní a arogantní soudci, ignorování písemných důkazů atd. atd.
Tento text obsahuje subjektivní názory (hodnotové soudy),
nikoli nutně objektivní tvrzení či fakta.
01. 09. 2009 | 11:20

A. Richter napsal(a):

Dvema slovy?? Chlapce, tremi: Nic se nestalo. Zbytek ani nectu. Vse pouha ztrata casu.
01. 09. 2009 | 23:05

Dušek napsal(a):

Autor i většina diskutujích mají pravdu.Zní však tyticky český pesimistický podton: ono se vlastně nedá nic dělat...a syčáci profitují dál.Vždyť se dají vyextrahovat požadavky:
1.Vyhodit soudce, kteří soudili za komunistů.
2.Sankcionovat ty, kteří soudí špatně nebo podjatě
3.Nominovat soudce volbou
4.Zavést poroty s losovanými členy z veřejností zvolených porotců atd.
Tak nefňukejme a chtějme to a perme se o to !!!!
02. 09. 2009 | 22:29

Goilem napsal(a):

Myslím, že bychom se divili, kdybychom tu měli systém anglosaského práva. Je ještě prohnilejší, než naše. Prosazuje totiž pricipem svévole soudců zájmy těch, kdo je ovládají z ekonomické a politické sféry, nic víc. Totálně chybí referenční role zákona, který je jen virtálním prvkem. Je velký rozdíl mezi právem a spravedlností, ale jak se dovolat alespoň práva, když spravedlnost závisí na boží ruce soudce? To už vůbec nejde. Ale v ekonomickém systému, kde to funguje, je to jen jemu vyhovující pozůstatek feudalizmu, neřkuli otrokářství. Nakonec jen aktuální poznámka: Ať už to vyvolal politický zparchantělec Melčák nebo ne, Ústavní soud prokázal i přes své pofiderní složení, že k něčemu je a že ctí alespoň právo, když už úroveň spravedlnosti v této zemi ovlivnit nemůže.
03. 09. 2009 | 09:21

Dr.Dr. Jan Berwid-Buquoy napsal(a):

to Goilem

Myslím, že se mýlíte.

Ještě v době, když jsem v Záp. Berlíně sloužil v britské armádě, dostávaly se mi do ruky rozsudky britských soudů, které byly učiněny během několika minut a několika větami.

Vysoká zralost a odpovědnost soudců byla přitom na první pohled patrná.

Při podobných kauzách potřebuje česká justice celé roky a stejně nakonec z toho vyleze nepopsatelný paskvil na šedesáti stránkách.

To se ostatně může stát i v Rakousku, SRN, Francii atd.
Tam jsou to ovšem vyjímky, resp. "nehody".
V Čechách jde o pravidla. Což je katastrofální a silně deprimující.

Britské soudnictví je závislé na precedenci a nikoli na zákoně.

Rozhoduje se v první řadě podle morálky a teprve v druhé řadě podle paragrafu.

Aby došlo k nápravě je tedy nutné obrátit systém:

Spravedlnost, právo a nakonec zákon (viz. můj blog "I přísné dodržování zákona může být tím největším zločinem").

Přičemž výklad zákona nesmí kolidovat s morálkou a lidskou důstojností, tzn. se spravedlností a právem.
04. 09. 2009 | 22:48

František Korbel napsal(a):

Jojo, Michale, bravurně napsáno, s erudicí a hlavně hlubokým pochopením pravého stavu věcí. Je to přesně tak, podepsal bych každou větu.
13. 09. 2009 | 17:39

zvenku napsal(a):

Panu Michalu Bobkovi:

Jen malý dodatek k jinak povýtce vyčerpávajícímu rozboru:
Temným koutem české justice bohužel i nadále zůstává i výchova nových "justičních kádrů", či jinak řečeno kádrové složení řady českých právnických fakult (viz. např. nejnovější skandál na PF v Plzni)...
01. 10. 2009 | 16:58

Al Jouda napsal(a):

ale v Praze vládne a město spravuje mimořádná galerka, tak v Praze samozřejmě se začíná...
14. 11. 2009 | 05:47

cnc router napsal(a):

[url=http://www.morntech.com/CNC...]cnc router[/url]
[url=http://www.morntech.com/las...]laser cutting machine[/url]
[url=http://www.morntech.com/Las...]laser engraving machine[/url]
[url=http://www.morntech.com/Las...]engraving machine[/url]
[url=http://www.mornlaser.com/cn...]cnc router[/url]
[url=http://www.mornlaser.com/la...]laser cutting machine[/url]
[url=http://www.mornlaser.com/la...]laser engraving machine[/url]
[url=http://www.mornlaser.com/la...]engraving machine[/url]
[url=http://www.sunwe-china.com/...]howo[/url]
[url=http://www.sunwe-china.com/...]steyr[/url]
[url=http://www.sunwe-china.com/]Heavy Truck[/url]
[url=http://www.sunwe-china.com/]china truck[/url]
[url=http://www.sunwe-china.com/...]mixing truck[/url]
[url=http://www.sunwe-china.com/...]fire engine[/url]
[url=http://www.sunwe-china.com/...]mixer[/url]
[url=http://www.sunwe-china.com/...]garbage truck[/url]
[url=http://www.sunwe-china.com/...]truck supplier[/url]
[url=http://www.sunwe-china.com/...]special vehicle[/url]
[url=http://www.sunwe-china.com/...]special truck[/url]
[url=http://www.sunwe-china.com/...]tanker[/url]
[url=http://www.sunwe-china.com/...]tipper[/url]
[url=http://www.sunwe-china.com/...]tractor[/url]
[url=http://www.sunwe-china.com/...]special truck[/url]
[url=http://www.sunwe-china.com/...]concrete pump truck[/url]
[url=http://www.sunwe-china.com/...]fire engine[/url]
[url=http://www.sunwe-china.com/...]truck supplier[/url]
[url=http://www.sunwe-china.com/...]semi trailer[/url]
[url=http://www.sunwe-china.com/...]lorry[/url]
[url=http://www.sunwe-china.com/...]6x4 truck[/url]
[url=http://www.sunwe-china.com/...]4x2 truck[/url]
[url=http://www.sunwe-china.com/...]4x4 truck[/url]
[url=http://www.sunwe-china.com/...]6x6 truck[/url]
[url=http://www.sunwetruck.com/h...]howo[/url]
[url=http://www.sunwetruck.com/s...]steyr[/url]
[url=http://www.sunwetruck.com/]Heavy Truck[/url]
[url=http://www.sunwetruck.com/]china truck[/url]
[url=http://www.sunwetruck.com/m...]mixing truck[/url]
[url=http://www.sunwetruck.com/f...]fire engine[/url]
[url=http://www.sunwetruck.com/m...]mixer[/url]
[url=http://www.sunwetruck.com/g...]garbage truck[/url]
[url=http://www.sunwetruck.com/t...]truck supplier[/url]
[url=http://www.sunwetruck.com/s...]special vehicle[/url]
[url=http://www.sunwetruck.com/s...]special truck[/url]
[url=http://www.sunwetruck.com/t...]tanker[/url]
[url=http://www.sunwetruck.com/t...]tipper[/url]
[url=http://www.sunwetruck.com/t...]tractor[/url]
[url=http://www.sunwetruck.com/s...]special truck[/url]
[url=http://www.sunwetruck.com/c...]concrete pump truck[/url]
[url=http://www.sunwetruck.com/f...]fire engine[/url]
[url=http://www.sunwetruck.com/t...]truck supplier[/url]
[url=http://www.sunwetruck.com/s...]semi trailer[/url]
[url=http://www.sunwetruck.com/l...]lorry[/url]
[url=http://www.sunwetruck.com/4...]6x4 truck[/url]
[url=http://www.sunwetruck.com/4...]4x2 truck[/url]
[url=http://www.sunwetruck.com/4...]4x4 truck[/url]
[url=http://www.sunwetruck.com/6...]6x6 truck[/url]

[url=http://www.sinospeaker.com]hi-fi speaker[/url]
[url=http://www.sinospeaker.com]sub woofer[/url]
[url=http://www.sinospeaker.com]jbl speaker[/url]
[url=http://www.sinospeaker.com]loudspeaker[/url]
[url=http://www.sinospeaker.com] speaker box wholesale[/url]
[url=http://www.sinospeaker.com]speaker[/url]
[url=http://www.sinospeaker.com/...]mini speaker[/url]
[url=http://www.sinospeaker.com/...]iPod speaker[/url]
[url=http://www.sinospeaker.com/...]speaker box[/url]
[url=http://www.sinospeaker.com]sound box[/url]
[url=http://www.sinospeaker.com/...]woofer[/url]
[url=http://www.sinospeaker.com]jbl speaker[/url]
[url=http://www.sinospeaker.com]computer speaker[/url]
[url=http://www.sinospeaker.com/...]subwoofer speaker[/url]
[url=http://www.sinospeaker.com/...]tweeter[/url]
[url=http://www.sinospeaker.com/...]portable speaker[/url]
[url=http://www.sinospeaker.com/...] subwoofer[/url]
14. 11. 2009 | 08:39

Lord Helma napsal(a):

Obsáhlý text, ano, ale nikam nespěje. A já bych si dovolil malé uzavření, ve kterém se budu opakovat. Postavte vedle sebe šedé myšky starého režimu a novodobé soudce převážně z poloviny devadesátých let. Výjde vám jediné, ti komunističtí pohrobci jsou profesně a lidsky (sic!) lepší. Není to ale jen a pouze o zkušenostech a vyzrání (vždyť už je to nějaký pátek), to vůbec ne. Staří soudci jsou děti jiné generace, generace, kde soudce nebyl někdo rankem výjimečný, ale odpovědný. Kdežto v demokratické společnosti je soudce všemocný pámbu, který je zásadně neodpovědný a zásadně by neměl pracovat (aspoň ne mnoho). Z čeho plyne salámový přístup a faktická nemožnost profesního růstu (ale věřím, že jsou tu menšinové výjimky). Což posvětil i nejskvělejší ústavní soud na světě (btw ano, ten náš, kteří všichni vyzdvihují do nebe, jen já mám na jeho výplody nějakou přecitlivělost), který stanovil, že soudce se nemusí dál vzdělávat a že soudce nemůže být ustanoven na zkušební dobu (což byl pokus o obdobu zmiňované německé úpravy, mimochodem, možná se pletu, ale návrh na zrušení tenkrát snad podával sám nejskvělejší prezident).
27. 11. 2009 | 06:43

andy napsal(a):

Are you looking for the Bose Headphones ,CHI Hair Straighteners or GHD Hair Straighteners,buy them immediately,and we'll give you a good discount.
21. 01. 2010 | 08:05

ed hardy t-shirts napsal(a):

nice article
30. 01. 2010 | 12:22

Patrman napsal(a):

Vsechna kritika nasi justice je vysmechem konkretnim opatrenim.
Za prve je temer vyjimkou, aby nejaky soudce byl alespon karne potrestan a vubec pak ne, pokud rozhoduje ucelove. Duvody mohou byt ruzne, ale z mych jiz 15ti letych zkusenosti jako zalobce, jsme nabyl dojmu, ze drive nez soudce vyda rozhodnuti, tak posuzuje o jakeho ucastnika se jedna.V pripade, ze obzalovany je nekdo anebo nejaka dulezita organizace jako min.spravedlnosti, pak se stezi ocekavat rozhodnuti v jeho neprospech a to i presto, ze zalobce uvadi, ze ten ci onen soudce ve svych zduvodnenich lhal.Pres obligatni namitku, ze soudce nebere ohledy na nikoho a tedy ani ne na ministerstvo, pak je toto ministerstvo ve vztahu k nemu jako organ, ktery ma vliv na jeho karierni postup.
Predseda soudu je navic primo podrizeny, a nemusi ani zasahovat do soudniho rizeni, ale soudce si je vedom skutecnosti.Dalsi opravne prostredky jako dovolani muze kazdy odvolaci soud omezit jen na otazku zasadniho pravniho vyznamu a Nejvyssi soud rad na tuto skutecnost poukaze s tim, ze se vadami rizeni nezabyva.
Vada rizeni je i kdyz soudce odvolaci soudu lhal.
14. 03. 2010 | 17:31

p90x Workout DVD napsal(a):

11. 09. 2010 | 10:15

Přidat komentář

Tento článek byl uzavřen. Už není možné k němu přidávat komentáře ani hlasovat

Blogeři abecedně

A Arnoštová Lenka Teska B Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bízková Rut · Bobek Miroslav · Boučková Tereza · Bursík Martin C Cimburek Ludvík Č Černý Jan · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fajt Jiří · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr G Gazdík Petr · Gregor Kamil H Hamáček Jan · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Havel Petr · Havlík Petr · Heger Leoš · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hnízdil Jan · Hokeš Tomáš · Hokovský Radko · Holmerová Iva · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Horváth Drahomír Radek · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hovorka Jiří · Hradilková Jana · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hůle Daniel · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chromý Heřman J Janeček Karel · Jarolímek Martin · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Keményová Zuzana · Klan Petr · Klíma Vít · Klimeš David · Kněžourková Tereza · Komárek Michal · Kopecký Pavel · Kostkan Tomáš · Kostlán František · Košák Pavel · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Krištof Roman · Křeček Stanislav · Kubita Jan · Kubr Milan · Kučera Vladimír · Kuchař Jaroslav · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Lalák Adam · Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipold Jan · Lomová Olga · Ludvík Miloslav M Mahdalová Eva · Marksová-Tominová Michaela · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Mihovičová Jana · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Navrátil Vojtěch · Němec Václav · Novák Martin O Oláh Michal P Palik Michal · Paroubek Jiří · Payne Jan · Pecák Radek · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Peychl Ivan · Pikora Vladimír · Pixová Michaela · Poc Pavel · Pohled zblízka · Pokorný Zdeněk · Pražskej blog · Procházka Adam · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rath David · Redakce Aktuálně.cz  · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Řízek Tomáš S Sedláček Tomáš · Sedlák Martin · Shanaáh Šádí · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sláma Bohumil · Slimáková Margit · Sobotka Bohuslav · Sokačová Linda · Sportbar · Staněk Pavel · Stanoev Martin · Stehlíková Džamila · Stejskal Libor · Stránský Martin Jan · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syková Eva Š Šilerová Jana · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Štádler Petr · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Šumbera Filip · Švejnar Jan T Tejc Jeroným · Tejkalová N. Alice · Tolasz Radim · Tomášek Pavel · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Tošovský Michal · Tožička Tomáš · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vileta Petr · Vlach Robert · Vlk Miloslav · Vodrážka Mirek W Wagenknecht Lukáš · Wheeler Adrian · Wichterle Kamil · Wollner Marek Z Zahradil Jan · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zděnek Michal · Zelený Milan · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy