Osvětlení Vaší existenciální situace aneb Heterogenita času

16. 06. 2017 | 18:31
Přečteno 1885 krát
Rád bych vám řekl něco velice smutného, co do vás bude prosakovat jen pomalu a když si uvědomíte skutečnost toho, co říkám (vědomí se bude dlouho bránit - jedna věc je rozumem pochopit, zcela jiná si hluboko uvnitř skutečně uvědomit), může se vám udělat špatně. Ale pak to bude lepší a za dalších pár měsíců by vám to mělo obohatit prožívání vašich životů. Tak se zhluboka nadechněte, napočítejte do tří a já beru jehlu a jdu píchat.

Jestli je vám dvacet, můžete zůstat v nevěřícném šoku (i když "mýtus nesmrtelnosti" vás možná ochrání), jestli šedesát, tak asi už dobře víte, o čem mluvím. Já jsem něco mezi, trochu už z praxe tuším, ale stále spíš ještě jen z teorie očekávám. Je dobré na to přijít co nejdřív, ne proto, abyste se připravili, ale abyste nežili něco, co není.

Tím problémem je čas. Poprvé jsem se o následujícím fenoménu dozvěděl ze skript prof. Kroba (Krob, J.: Z dějin ontologie. Brno 2001. Obsaženo v Šmajs, Krob: Evoluční ontologie, Brno 2003, s. 70-109). Věděli jste, že vedle "astronomického" času, který měříme oběhy vesmírných těles, existuje i biologický čas? Ten se neliší jen rozdílnými celky a rychlostí, ale podstatnějším způsobem - heterogenitou, rozdílným plynutím v závislosti na životním cyklu. Nelze říct, že je různě subjektivně prožíván, respektive je rozdílně subjektivně prožíván, ale ne jen ve vnímání, ale jako objektivní skutečnost, na základě různé životní etapy, ve které se člověk nachází.

Nebojte, hned přejdeme k výkladu z každodenní skutečnosti (co je jedna z nejhezčích věcí na filosofii). Nebudu víc teoretizovat, nebudu víc vysvětlovat. Uděláme si kazuistiku, příklady ze života, které všichni známe. To veliké, temné a tragické tajemství vysvětlím hned na prvním příkladu a pak si jej na dalších krátce osvětlíme. Spíš než o filosofii se jedná o biologii (nebo mezigenerační sociální psychologii, jestli něco takové vůbec existuje). A pak vám nechám měsíc-dva, těm, kterým jde realita pomaleji pod kůži i delší čas na absorbování dalšího životního rozčarování.

Příklad č. 1 - pád z kola: Podstata naší "bytostní" situace, ze které při našem existenciálním plánování musíme vycházet, se ukrývá v obyčejné jizvě. Pamatujete, když vám bylo pět? A i když jste měli podpůrné kolečka a vážili jste dvacet kilogramů, gravitace byla i tak stále silnější než vy? Příroda ovšem na vaší nepřipravenost vypořádat se s rovnováhou myslela, a když jste si rozbili koleno, v první/druhý den byla jizva poloviční a za třetí/čtvrtý už tam nebyla. Když ve čtyřiceti spadnete z kola nebo se v kuchyni pořežete, máte to tam několik týdnů a stopy jsou vidět i za několik měsíců. Není to proto, že spadnout s osmdesáti kilogramy je destruktivnější než s dvaceti, ani že na menším koleně je i rána menší. Důvod spočívající v rozdílném hojení ran současně obecněji způsobuje i heterogenitu biologického času.

Zpátky k teorii. Čas může být pojímán různě. I když si myslíme, že je to to těžko uchopitelné lineární plynutí, které si prostě samo o sobě jde a my jej měříme hodinkami, jedná se jen o jednu z možných koncepcí. Je to převládající „aristotelská“ verze, která rozumí času jako počítání pohybů (v širším smyslu zahrnujícím změnu obecně). Tyto pohyby mohou patřit čemukoliv, my jsme si za ně pro konstantnost vybrali nebeská tělesa (někdo jiný pohyb písku nebo vody v přesýpacích/přelévacích hodinách). Dalším pojetím je čas jako transcendentální forma vnímání u Kanta anebo psychologické pojetí udržování-očekávání (prostějovský rodák Husserl).

My ale zůstaneme u aristotelského pojetí jako počítání pohybů, jen za nebeská tělesa dosadíme pohyby (vznik/zánik) lidských buněk. Ty totiž, na rozdíl od vesmírných šutrů, přímo ovlivňují i naší psychologii, vnímání. No a tady přichází na scénu heterogenita (různorodost), a to ve dvou významech. V prvním jako různá rychlost buněčných procesů v různých stadiích vývoje organismu a ve druhém jako z toho plynoucí různorodá rychlost plynutí času mezi různými jedinci. Je rozdíl mezi mnou před dvaceti lety a teď a z tohoto důvodu i mezi mnou a Pavlem (jestli jsme stejného věku a nemáme identickou ontogenezi – individuální vývoj).

Buněčné procesy probíhají různou rychlostí v různém stadiu vývoje a v principu začínají na vysokých rychlostech, které se vývojem zpomalují. To se projevuje v růstu organismu, hojení ran, regeneraci svalů, tvorbě neuronových spojení. V mládí se lépe léčíme, rychleji obnovujeme energii a regenerujeme svalstvo po běhání, lépe se učíme. Z toho ale vyplývá jasný závěr. Jestli je omezený počet buněčných „pohybů“ distribuovaný různorodě na průběh života a jestli biologický čas chápeme jako počítání buněčných procesu, tak biologický čas není homogenní, ale plyne v rozdílných stadiích života různě. A jestli čas, který nám byl vyměřen, plyne variabilní rychlostí, tak v rámci jeho rozumění jako počtu pohybů má tahle jejích množina dělící linie jinde, než jsme si mysleli.

Všichni rozumíme svým životům na základě počítání pohybů planet, jejichž rychlost je stálá. Polovina daného časového úseku tak zodpovídá polovině množství identicky dlouhých pohybů. To je samozřejmě triviální věta, která stejně tak platí i o biologických pohybech. Problém nastává, když zohledníme rozdílnou rychlost buněčných procesů, tedy když samotný biologický čas změříme "astronomickým" časem (bez konstantního rámce se neobejdeme, problémem je jen, když ten zobecňujeme na celou skutečnost). Vyjde nám další jednoduchý závěr, tedy že polovina biologických "pohybů" nezodpovídá polovině astronomických pohybů.

Polovina biologické časové délky našich životů se nenachází v polovině jejich kalendářního vyměření, ale v závislosti na nějakých dalších měřeních bychom jí mohli položit někde hluboko do jeho první poloviny. Prostým odhadem na základě zjištění, že jizvy a svalová regenerace probíhá 3-4krát rychleji u dítěte než u člověka ve středních letech, a při zohlednění skutečnosti, že změna rychlosti biologických procesů je s rostoucím věkem postupná, se lze domnívat, jak může vypadat promítnutí distribuce biologických časových celků (dejme tomu x-množství nějak definovaných buněčných procesů) na kalendářní časové ose.

Bla, bla, bla, tady je můj odhad, kterému docela věřím (odchylka pět let). Polovina všech biologických procesů/aristotelovských pohybů (pro něj byl pohyb i změna obecně a nejen prostorového určení), tedy polovina našeho biologického času, který je pro nás jako živé a vědomé bytosti podstatný, se uskuteční v prvních dvaceti kalendářních letech našich životů. Tak a je to venku. Pro ty méně zdatné, respektive i ty více zdatné, ale neradi skládající své růžové brýle, překlad. V polovině našich životů se nenacházíme dejme tomu ve čtyřiceti (při předpokladu 80letého průměrného věku - ten dnešní patří lidem narozeným v první polovině 20. století), ale ve dvaceti! (ještě jednou, !)

Příklad č. 2 - dítě, co nepostojí na místě, a rozčilená maminka. Z toho, co jsem psal, plyne, že "nepostojí na místě" není jen specifickým znakem určitého druhu dětí, ale pojmovým znakem samotného druhu "dítě". Když se zodpovědná máma v čekárně u doktora ptá malého syna, jestli není schopný vydržet deset minut v klidu, je jasné, že nezná odlišení biologického času od astronomického. To dítě samozřejmě deset minut vydrží, háček spočívá v tom, že při "překladu" na biologický čas je maminčiných deset minut ve skutečnosti dětská půl nebo tři čtvrtě hodina. Kdyby maminku někdo nutil čekat tak dlouho a ještě jí vlastně "lhal", že je to jen deset minut, asi by udělala mezi sestřičkami hezký výstup.

Příklad č. 3 - pan učitel. Znáte to, studenti už čtvrt hodinu odpočítávají každou minutu do zvonění. A když to už konečně přijde, učitel je překvapen, jak rychle hodina uběhla a nic nestihli. No jo, ale zatímco on má za sebou jednu vyučovací hodinu, studenti v biologickém čase prožili dvě nebo tři. Nespravedlnost?

Příklad č. 4 - "ta dnešní mládež a doba". Každý si ve starobě posteskne, jak je ta dnešní doba zrychlená, jak se ti mladí pořád za něčím honí. Navzdory tomu, že je na tom velký díl objektivní pravdy, skutečnost je ta, že my jsme se zpomalili a naše měsíce a léta se zkrátily.

Příklad č. 5 - strejda Štefan. Každý máme známého, co někdy řekl sklíčeně to, co i můj strejda na svých padesátinách: "Len pred chvíľou som mal tridsať, čo všetko som si plánoval spraviť do päťdesiatky a ono to utieklo a nič som nestihol." No jo, strejda v mladosti počítal s tím, že dalších dvacet let bude trvat stejně dlouho jako těch předešlých. Nevěděl, že...

...(opět teorie) rok mladého člověka z biologického hlediska trvá a je psychologicky prožíván jako několik let člověka ve vyšším věku. Všichni máme stejné kalendářní roky, abychom se domluvili. Ale rozdílné osobní. Z tohoto hlediska je rok desetiletého dítěte dlouhý jako několik let šedesátiletého člověka a zase rok dědečka trvá tomu tolik, co jeho vnoučatům několik měsíců.

Bohužel, je to tak. Nevěřte ekonomům a mediálním plánovačům lidských životů. Dokonce ani rádcům "plného života", varujících nás o tom, jak jsou životy krátké a uplynou jako voda. Ne, naše životy jsou velice dlouhé a dokonce velikou část plynou pomalu jako odstátá voda ve sklenici. Problém je, že jejich plynutí není homogenní, ale proměnlivé, a to v náš neprospěch (bylo by lepší, kdyby se zpomalovaly). Iracionální je to, že svoji budoucnost plánujeme s peněžní měnou, která podléhá výrazné inflaci, a že večeři pro pět vaříme ze surovin pro jednoho.

Nevíme, že většinu našeho bytostného kapitálu jsme tak trochu už rozházeli, navíc když jsme byli ještě docela hloupí. Ten horizont, který tam někde daleko před sebou vidíte, musíte vzít a přiblížit mnohem blíž. A popřemýšlet, jak jinak jej naplnit. Nemám sice Mercedes, jak jsem si myslel. Ale i na Škodovce, co se ukázalo, že mi stojí v garáži, si jde udělat hezký výlet. Ale když budu rozbíhat Fabii s přesvědčením, že jdu na bavoráku, výlet se velice rychle změní ve smutnou tragikomedii...

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen korektně a slušně vedené debatě. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. V opačném případě se vystavujete riziku, že příspěvek administrátor odstraní z diskuse na Aktuálně.cz. Při opakovaném porušení kodexu Vám administrátor může zablokovat možnost přispívat do diskusí na Aktuálně.cz. Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů. Redakce Aktuálně.cz.

Blogeři abecedně

B Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Bobek Miroslav · Boučková Tereza C Cimburek Ludvík Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr G Gazdík Petr H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Havel Petr · Havlík Petr · Heger Leoš · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hovorka Jiří · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Keményová Zuzana · Klan Petr · Klíma Vít · Klimeš David · Kněžourková Tereza · Kolínská Petra · Komárek Michal · Kopecký Pavel · Kostkan Tomáš · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Krištof Roman · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Vladimír · Kuchař Jaroslav · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Lalák Adam · Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipold Jan · Lomová Olga · Ludvík Miloslav M Mahdalová Eva · Marksová-Tominová Michaela · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Mihovičová Jana · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Navrátil Vojtěch · Němec Václav O Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Palik Michal · Paroubek Jiří · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Pikora Vladimír · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Pokorný Zdeněk · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rath David · Redakce Aktuálně.cz  · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sláma Bohumil · Slimáková Margit · Sobotka Bohuslav · Sokačová Linda · Sportbar · Stanoev Martin · Stehlíková Džamila · Stejskal Libor · Stránský Martin Jan · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syková Eva Š Šefrnová Tereza · Šilerová Jana · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Štádler Petr · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel · Šumbera Filip · Švejnar Jan T Tolasz Radim · Tomášek Pavel · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Tožička Tomáš · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vileta Petr · Vlach Robert · Vlk Miloslav · Vodrážka Mirek W Wagenknecht Lukáš · Wheeler Adrian · Wichterle Kamil · Wollner Marek Z Zahradil Jan · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy