Západní vs. východní koncept moci aneb Pastýř a zahrádkář

06. 07. 2017 | 11:23
Přečteno 3146 krát
My tady na "Západě" (z globálního, ne regionálního pohledu) vnímáme vlastní civilizaci a kulturu liberálně a neautoritářsky a vymezujeme se vůči východnímu kolektivismu, často přecházejícímu v despotismus. To snad vychází z naší záliby vidět věci "sub specie aeternitatis", tak nějak zvenku a dělat závěry z "makro-" hlediska. Sesbírat co nejvíc dat, podívat se na skutečnost okem polétávajícím někde mezi třetí sluneční soustavou a věčností, zbavit se pozemské, lidské a subjektivní perspektivy, "doxa". To jsme nejspíš zdědili po Řecích.

Celospolečenské statistiky, analýzy sociální struktury s různými vrstvami nebo rozbor politické participace napříč skupinami nám mohou vykreslit hezkou tradičnější pyramidu, demokratickou rovnou plochu nebo postmoderní ostrůvky subkultur. S hrdostí pak můžeme vyhlásit, že jsme dosáhli demokratické rovnosti, zatímco východní společnosti se i navzdory modernizaci stále tak nějak nevymanily z hierarchické, autoritářské rigidity. Když se ovšem vrátíme z toho svého "veškerenstvo objímajícího" pohledu sféry věčných idejí a neměnných matematických vzorců zpátky na zem, můžeme zjistit, že spíš než v "makrostruktuře" se autoritářské tendence ukrývají v těch každodenních a běžných vztazích, v nichž žijeme.

Víc než struktura společnosti nám o autoritářských tendencích ve společnosti napoví kulturní chápání mezilidských vztahů napříč rozdílnými příčkami společnosti. Rozvedeno do důsledku, "rovnostářská" evropská společnost může být mnohem autoritářštější než rigidně hierarchická asijská společnost. Nejde o to, jak jsou lidé vzájemně postaveni, ale jakým způsobem rozumí vztahům vycházejícím z této diferenciace. Podstatnější než vertikální uspořádanost je podoba vztahů mezi různými stupni. Kulturně a historicky podmíněné chápání moci má větší výpovědní hodnotu než sociální, ekonomické a politické přerozdělení. Lépe se žije v hierarchické společnosti s "humánním" chápáním moci než v egalitářské s technologickým až násilnickým chápáním moci.

Pastýř
Pro pochopení toho, kolem čeho tu už tři odstavce tančím, nemusíme jít hluboko do sociologie, antropologie a politologie, ale postačí nám tradiční, často náboženské představy, které jsou vyjádřené u nás například v Bibli a které fundamentálně ovlivňují naše chápání sociální skutečnosti i v moderní době. Náboženské představy jsou v nás hluboce zakořeněné a intenzivně nás určují bez ohledu na to, jak se sami z tohoto hlediska definujeme. I poctivý ateista už slyšel o přirovnání kněží k pastýřům a věřících k ovečkám. Nejde teď o rozdělení společností na "historicky zemědělské" a "pastýřské, ale fundamentální západní koncepci moci jako "vedení" druhých. Někdo kompetentní musí převzít moc nad osudy jiných lidí, do jisté míry jim vzít určitou oblast svobodné volby, myslet a rozhodovat za ně. Převzít jejich autonomii, přemýšlet za ně, určovat jejich osud, místo, kam půjdou, identitu, čím budou, a co mají dělat. Pastýř vede.

Tato koncepce se krásně promítá do moderního managementu, u kterého samotný název v českém jazyce obsahuje pojem "řízení" (podnikové řízení, personální řízení, řízení projektů, schůzek, strategické řízení). Já vím, slova nemusí nic znamenat a kozu mohu klidně nazývat psem, ale v tomto případě etymologie vystihuje skutečný stav věcí. Můžeme klidně přerozdělit i celý domácí produkt na rovné dílky, můžeme mít dokonalou politickou demokracii, zbourat sociální hierarchie a zbavit se etikety (jejíž celý systém je založený na tom, že lidé si nejsou rovni), můžeme poslouchat 5leté děti, jejichž nevinná dokonalost obsahuje podle mnohých rodičů nejhlubší moudrost lidstva. Ale když moc považujeme za důležitou součást naší osoby a rozumíme jí jako vnucování vlastní vůle jiným, jejich ovlivňování a řízení, tak v "egalitářské" společnosti vznikají mnohem rigidnější, autoritářštější vztahy než v tradičně hierarchických společnostech.

Zahrádkář
Když se ze vzdálenosti tisíců kilometrů díváme svými mediálními a knižními "dalekohledy" na asijské společnosti, takhle hezky z dálky, sub specie aeternitatis, vidíme hierarchické pyramidy, autoritářství, despotismus a zhluboka si odfukujeme, jaké štěstí nás potkalo narodit se na tomhle malém evropském poloostrůvku. Já jsem taky moc rád a neměnil bych to, ale je dobré si trochu doplnit představu, která spíš spočívá v geometrickém rýsování trojúhelníků než jejich vyplňování jemným předivem duchovních představ o mezilidských vztazích. Tady taky nemusíme zacházet hluboko do antropologie, historie a sociologie, ale postačí nám opět ta nejjednodušší představa, obraz zahrádkáře.

Asijský, konkrétně japonský nebo čínský koncept moci je zcela jiný než západní. I když moderní management, podle toho co jsem tak nějak zběžně zaslechl z vyjádření o "lidském kapitálu" a "rozvoji zaměstnanců", se možná tomu začíná přibližovat. Je pravda, že asijské společnosti jsou stále, i po rozsáhlé modernizaci, silně hierarchické. Lidé se definují z vertikálních vztahů, ve kterých žijí. Tato, pro nás hororová, představa vypadá strašidelně z toho důvodu, že při ní projektujeme vlastní civilizační chápání moci na jinou společnost. Bereme náš svět, ten uspořádáme do jiné vertikální podoby a na tu nalepíme štítek "Asie".

V rámci těchto hierarchických vztahů ale panuje zcela rozdílná, až protichůdná koncepce moci. Při zkoumání autoritářství a svobody je tak spíš než geometrické uspořádání článků podstatnější povaha přediva, které je pojí. Výše postavený člen východních společností chápe svoji funkci jako "zahradničení". Nevede ovečky správným směrem, ale obhospodařuje půdu, aby rostlinky v ní mohly růst co nejlépe. Zatímco západní filosofie moci vychází z hlubšího subjekt-objektového chápání skutečnosti, východní je tradičně "kontextuální", holistická, což ví každý český vyznavač východních náboženství (i když často ne zcela přesně).

Zatímco my vykonáváme moc na odděleném předmětu, substanci existující sama o sobě, na Východě jednotlivce vnímají ve vztazích k okolí, "strukturálně", celostně. A jako součást celku jej ovlivňují prostřednictvím proměny okolí, ve které je zakotven a které jej určuje. Z našeho pohledu to zní jako "manipulativní technika", toto ale opět vychází z představy moci jako ovlivňování druhého. To tam určitě také existuje, ale nás to nezajímá. Japonský šéf, učitel, rodič, manažer všeho možného či politik se chápou jako zahrádkáři, kteří sice stojí v hierarchii výš, ale jejich funkce je zcela odlišná než u nás. Své "subjekty" nevedou jako ovečky, jejichž osud jim byl svěřen, ale jako "rostlinky", kterým obdělávají půdu, aby co nejlépe rostly. A když se jim to nepovede, mají silný pocit selhání.

Východní společenské struktury jsou hierarchičtější a rigidnější než naše, ale funguje v nich zcela rozdílná podoba vztahů než u nás. Na Východě nemají problém s rozdílným postavením druhého člověka, které je ale legitimizované vytvořením vhodných podmínek pro jejich rozvoj, tedy vlastně rozvinutím jejich lidských schopností a realizací jejich svobody. Hierarchie jsou ospravedlněny garantováním a podporou svobodného rozvoje jednotlivce a výše postavení tak nějak slouží níže postaveným.

Je hezké mít v životě zahrádkáře, který dbá na to, aby se vám dařilo. V historické zkušenosti jsme tu na Západě zjistili, že pastýře až tolik nepotřebujeme (a současně i to, že je docela těžké vyhnat ho ze salaše a rozbít ohradu). Zatímco nám přijde trochu nepochopitelné, že ve Východní Asii, i navzdory vetší modernizaci než u nás, stále fungují tradiční kulturní vzorce. Když se ale podíváme na to, jak vypadají, zdá se, že obě stránky nestojí v rozporu, ale vzájemně se podpírají. A také to, že "makro-" uspořádání není tolik důležité jako každodenní společenská přediva. Otázka, jestli "moc" ano nebo ne, se spíš mění na otázku, jakou moc.

A jo, odpovědi na otázky, které se řeší na Aktuálně.cz, spočívají právě v chápání moci. Ve všech těch článcích, názorech a analýzách nakonec často nejde o nic jiného než přesvědčit kompetentní, aby svoji funkci chápali jako činnost zahrádkáře místo pastýře a nás jako rostlinky, které podporují v růstu, než jako ovce, které navíc spíš dojí, než pasou (i když politiků se to už netýká, ti už přešli mezi ovce, jen jejich pastýřem je voličstvo a soukromé zájmy).

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy