Zlo si musíte zasloužit aneb Je dobré umět italsky

20. 07. 2017 | 19:45
Přečteno 2866 krát
Jestli se na letní dovolené chystáte navštívit Benátky, raději si nejdřív přečtěte o zážitku německého filosofa a posledního evropského polyhistora Gottfrieda Wilhelma Leibnize, který by vám asi doporučil, abyste si předtím oprášili italštinu.

Když si jednou udělal podobný výlet na sever Itálie, na vlastní kůži pocítil, jak relativní a na vzájemném uznání závislá může být i tak zdánlivě samozřejmá věc, jako vlastní lidskost. A jak i ten nejhorší zločin vlastně nemusí být z pohledu pachatele zločinem, ale jen "logickým vyústěním" událostí, které se může tak nějak "přihodit", vyplynout ze situace. A taky, jak se někdy docela hodí umět italsky.

Když tento zcestovalý myslitel přeplouval benátskou lagunu člunem dobového komerčního provozovatele lodní linkové osobní přepravy, zastihla je bouřka. Jelikož se jednalo o menší člun, asi o několika pasažérech, rozbouřené vody najednou ohrožovaly celou posádku. Dva "lodivůdci" začali situaci ihned společně řešit, ovšem tak nějak "po italsku". Leibnizovy paměti (nebo korespondence, která je často lepším svědectvím myšlení novověkých racionalistických filosofů, než publikační činnost) líčí celý průběh diskuse této komise pro řešení nouzové situace, přijímající výjimečné opatření.

Nelze přesně usuzovat, jestli předmětem konsensuálně přijatého řešení se Leibniz nestal spíš z důvodu svého tělesného objemu než náboženských příčin, které líčí. Díky znalosti mnoha jazyků se mu ale povedlo zachytit celou "taktickou debatu" mořeplavců, poněkud zapomínajících na svojí kapitánskou etiku (i z nedávné doby víme, že italským kapitánům se to stává docela často). Naši zastupitelé zájmů všech pasažérů došli k závěru, že je pro jejích záchranu nutné se nějakých z nich tak nějak zbavit. Jelikož asi moc nečetli filosofické traktáty a nerozpoznali velikého myslitele, přišlo jím logické, že by nepříjemná volba měla padnout na německého protestanta. V katolickém italském kontextu mu do plnohodnotného lidství docela dost chybělo.

Za prvé nerozumí jejích jazyku (jak nesprávně usuzovali) a mluví nějakou hatlaninou, a navíc, co bylo podstatnější, byl z jejích pohledu bezvěrec. Jelikož víra byla ústředním prvkem identity člověka jejích doby, vady v téhle oblasti způsobovaly nesplňování kritérií lidskosti obecně (ale mohlo to být i Leibnizovou postavou a Italům jen křivdíme, jejich pohled na věc nikdo nezachytil). Přehození "bezvěrého" protestanta přes palubu by v nepříznivém počasí odlehčilo, a tak i snad zachránilo člun. Nouzová komise navíc ještě zjistila, že ten bezvěrý nemluva má docela hodnotné věci a šperky, které by už na dně benátské laguny nepotřeboval. Daný způsob záchrany by tak navíc pomohl ekonomické situaci severoitalské lodní přepravy.

Leibniz nelibě vyslyšel, že plán, který jej má zachránit, tak nějak spočívá v obětování jeho maličkosti. Když si uvědomil, že za to může jeho víra, přistoupil k individuálnímu plánu záchrany. Vytáhl růženec (katolický symbol), který náhodou nosil v brašně a začal se s ním, po katolickém zvyku, modlit. Návnada zabrala a když si italští záchranáři všimli, že není tak zcela bezvěrý a po této stránce je jedním z nich (i když pořád Němec, v doslovném smyslu „němý“), začali hledat jiný způsob řešení. Jelikož o události víme, snad bouřka ustála nebo vyhodili jiného pasažéra (to už Leibniz přirozeně neuvádí, možná katolíka, který si růženec zapomněl doma).

Pro nás je příběh důležitý proto, že nám umožňuje nahlédnout logiku, kterou se "děje" zlo. Samotná moralita činu je do veliké míry v myslích pachatelů (ne soudce) funkcí "subjektivity" oběti, nejen kvalifikace činu. Sami to známe - proti některým jedincům „to až tak moc nevadí“ nebo si to tak nějak "zaslouží". Jinak řečeno, moralita zločinu subjektivně závisí i na osobě oběti. Ta ale není objektivní skutečností existující sama o sobě, ale je do rozhodující míry založená na naší schopnosti přisuzovat lidskost jiným bytostem.

Filosoficky řečeno, "humanita" jiných je myšlenkou druhého řádu, nenacházející se ve fyzikálním světě, ale v naších myslích ve formě kulturně podmíněných, kolektivních představ. To, co vidíme v druhých, jsou, stejně jako v případě všeho vnímání (které je intencionálně zaměřené na vlastní obsahy mysli a fyzický svět vidí zprostředkovaně přes ně), naše vlastní představy, které projektujeme do světa, v tomto případě do druhých lidí. V Itálii Leibnizovy doby bylo takovýmto kritériem subjektivity (lidskosti) zjevně věrovyznání. Jeho národnost, v té době spíš "jazykovost" (nacionalismus přišel později) mu také moc nepomohla, ale nebyla natolik důležitá za podmínky, že vyhovoval religiózním nárokům.

O několik staletí později by na nich až tolik nezáleželo a podstatnější by byla národnost. Mnohem zajímavější je ale interpretace naštěstí neuskutečněného činu aktéry. Vidíme, že se nejednalo jen o psychologické „alibi“ zločinců, kterým šlo o materiální zisk, ale v podstatných částech tomu, co říkali, sami věřili. Jo, Leibnizovy šperky, nebo co měl při sobě, musely být silným lákadlem. Ale ve chvíli, kdy se z oběti vyklubal katolík, byl čin, který předtím "kvalifikovali" jako záchranu posádky (a šperků před zničením), překlasifikován na náš paragraf 140.

A tak z jeho vykonání sešlo. Nerozhodli se ten hrůzný čin nevykonat, k němu se nechtěli uchýlit nikdy. Vnímali takto ale jen druhý případ, v prvním tak u někoho rozdílného vyznání (pro neplnění pojmových náležitostí nelze ani napsat „člověka jiného vyznání“) danou povahu činu nepřiznávali. Jinověrec si morální ohledy „nezasloužil“. Naši Italové žili v obecně sdílených představách jejich komunity, a i když mohli být v jejím rámci mírně posunuti nesprávným směrem, až tak moc se od zbytku společnosti pravděpodobně neodlišovali.

Abyste mohli druhému člověku ublížit, respektive jste vnímali mravní rozměr činu, musí se z vašeho pohledu jednat o lidskou bytost. Bez tohoto "statusu" oběť náležitost morální klasifikace nesplňuje a o ublížení z pohledu pachatele nejde, i když o tom, kdo takovou bytostí je, rozhoduje on. Ublížení nespočívá v samotném činu, ale kořeny má už v našem hodnocení situace, přičemž "objektivně existující" sociální svět není substancí o sobě, ale funkcí a korelátem naší mysli.

Sociální skutečnost si společně vymýšlíme, respektive nekriticky přijímáme od jiných, dnes hlavně médií). A to v její "kolektivní" podobě, což má za následek to, že na kognitivní povahu sociální reality zapomínáme. Když si to myslí Zuza, Péťa, Standa i Romča, tak to prostě musí být pravda. Honza navíc slyšel, že to říkali i ve vedlejší vesnici, tedy to tak určitě bude (a když to navíc řekne někdo v televizi, takový politik, který ví, že lidé volí toho, co říká to co oni, je to sichr).

Na to, aby vám mohlo být ublíženo, si to musíte "zasloužit". Až když vám je přiznaná určitá úroveň lidskosti, až pak jde o ublížení. Bez toho se jedná jen o nepodstatný, irelevantní čin, který vlastně ani s morálkou, upravující vztahy mezi „Lidmi“, nemusí mít nic společné (respektive může být z morálního hlediska interpretován i pozitivně, jako v našem případě záchrana posádky). A nebude tak v mysli pachatelů, nebo i celé společnosti s posunutými měřítky, klasifikován jako zločin.

Většina zla v historii se neděla na lidech, ale na nějakých neurčitých bytostech, kterým se lidství upřelo. A to ze zcela arbitrárních důvodů. Když vám příště někdo něco udělá a vám nepřijde, že by si to nějak moc uvědomoval, spíš než o morálku jde o rozdílné představy o tom, co znamená být člověkem. Předtím, než dostanete facku, jí musí dostat vaše lidskost v mysli druhého.

Když kritici dnešní materiálnosti pohlavkují lidi za jejích pachtění se za auty, baráky, iPhony či počty "Liků", navzdory určité pravdivosti odkrývají jistou dávku neporozumění. Lidé si samozřejmě vše to, co tu píši, silně uvědomují. A to i z vlastní zkušenosti, jsme oběti i pachatelé zároveň. Navzdory křesťanským a lidsko-právním vyhlášením cítí, že humanita je nepodmíněná jen ideálně a nechtějí, aby se jim přihodilo to, co Leibnizovi.

Nepachtí se ani tak po hodnotných věcičkách, jako spíš po dnešních kriteriích vlastní lidskosti, po insigniích moderní humanity, které byly "komoditizované". Stejně jako Leibniz chtějí mít po ruce ten pomyslný růženec, když se bude vyhazovat ze člunu lidské pospolitosti.

A jo, je taky dobré umět italsky (a být ostražitý vůči italským kapitánům)...

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen korektně a slušně vedené debatě. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. V opačném případě se vystavujete riziku, že příspěvek administrátor odstraní z diskuse na Aktuálně.cz. Při opakovaném porušení kodexu Vám administrátor může zablokovat možnost přispívat do diskusí na Aktuálně.cz. Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů. Redakce Aktuálně.cz.

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Bobek Miroslav · Boučková Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim Č Černoušek Štěpán · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr G Gálik Stanislav · Gazdík Petr H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Havel Petr · Heger Leoš · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chmelař Aleš · Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kolínská Petra · Komárek Michal · Kopecký Pavel · Kostkan Tomáš · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Krištof Roman · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Vladimír · Kuchař Jaroslav · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Lalák Adam · Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Mahdalová Eva · Marksová-Tominová Michaela · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Mihovičová Jana · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Němec Václav O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Pikora Vladimír · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rath David · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sláma Bohumil · Slimáková Margit · Sobotka Bohuslav · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukup Ondřej · Sportbar · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stejskal Libor · Stránský Martin Jan · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šilerová Jana · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Štádler Petr · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel · Šumbera Filip · Švejnar Jan T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomášek Pavel · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Tožička Tomáš · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Wheeler Adrian · Wichterle Kamil · Witassek Libor · Wollner Marek Z Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy