Počátky západní civilizace aneb Kdo nám to tu špiní?

17. 09. 2017 | 14:28
Přečteno 2310 krát
V předešlém článku jsem vysvětlil těžko uvěřitelnou tezi, že za prvním "hledáním pravdy" (které lze považovat za podstatu západní civilizace) v jejím modernějším smyslu nestáli filosofové, mudrci a světci, ale archaičtí válečníci (a navíc, že se tak stalo u dělení válečné kořisti). Jelikož jsem chtěl, abyste po přečtení první části četli i tu druhou, tak jsem vypočítavě odložil ještě méně uvěřitelnou tezi až na teď. Další "profesí", která po vojácích udělala druhý krok lidstva k hledání pravdy, byli právníci. Předtím, než mě ukamenujete, mě to nechte osvětlit.

Zatímco vojáci zjistili, že když není vše dopředu dané v existujícím, seshora darovaném kosmu ("věci nikoho" uloupené válečné kořisti), lze rovnoprávně argumentovat a dohadovat se i bez božských a společenských autorit (druzí ale čerpali svojí autoritu z autority těch prvních a měla tak odvozenou povahu), účastníci soudních procesů řešících zločiny, tedy doboví právníci, jako první v rámci využívání tohoto "argumentačního prostoru" začali odkrývat tu "přírodní pravdu". Tedy ne co se událo v mytických dobách stvoření světa, ale v současném, každodenním, smysly přístupném okolním světě běžné zkušenosti.

Toto nové hledání pravdivosti o "pozemském" světě vycházelo z "environmentálního" pojetí zločinu, který byl chápán jako znečištění obce, narušení jejího řádu, kosmu. A zatímco ten byl pořád vnímán nábožensky, nebezpečí hrozící z jeho porušení už bylo "sekularizováno" v tom smyslu, že neplynulo ani tak z hněvu bohů jako spíš z pokračující přítomnosti zdroje "znečištění" v obci. Tu tak i do budoucna ohrožovalo a bylo schopno celou "zamořit". V psychologii jejích obyvatel tak byl strach ze zla do veliké míry sekularizovaný a jeho objektem už nebyli ani tak bohové, tedy sakrální sféra, ale skutky jiných lidi, zločiny v "pozemské" sféře.

Odlišení očišťování obce od krevní msty
Za tím účelem je třeba odlišit nutnost očištění obce od do té doby převládající krevní msty, která nás teď nezajímá (mluvíme už o době docela funkčního "veřejného právního systému" konce archaického a následného klasického období, který se s ní dokázal do veliké míry vypořádat). Stručné odlišení současně hezky osvětluje propojení environmentálního pojetí zločinu s formováním "pravdy" v naší civilizaci, a tak má i vysvětlující význam.

Krevní msta v první řade fungovala na principu "kus za kus" a neodlišovala jednotlivce, tedy nehledala skutečné původce zločinu. Skutečný zločinec zůstával většinou nepotrestán a trestaly se jen skupiny jako rodiny, kmeny či jiná společenství navzájem. Druhý podstatný rozdíl je v povaze samotného zločinu. Krevní msta byla většinou součástí řetězce vzájemného oplácení a sama málokdy reagovala na samotný zločin, ale převážně na jinou krevní mstu. Trestala tak většinou jiný trest a účastnící často ani "nedohlédli" na původní zločin, kterým řetězec začal.

Nejpodstatnější rozdíl ale spočívá v "subjektech" vztahu (především "osobě" poškozeného), funkci trestu a povaze duchovního prostředí. Tu se nabízí jednoduché rozlišení "soukromoprávní" povahy krevní msty, jako vztahu mezi privátními (i když kolektivními) subjekty, od "veřejnoprávní" povahy očištění obce od zločinu. Toto by ale bylo projektování naších společenských vztahů na zcela rozdílnou společnost. V této otázce jsou si krevní msta a očištění obce dokonce velice blízké. V obou případech nešlo o vztah mezi "soukromými subjekty" (krevní msta), respektive veřejným a soukromým subjektem (očista obce), ale oba vycházeli ze vztahu lidského společenství (rodiny, kmenu, obce, města) k sakrální sféře, božstvím (tento náboženský aspekt byl pak u očisťování obce její sekularizací postupně oslabován).

V obou případech byl zločin chápán především jako narušení řádu světa, kosmu. Jelikož jde o "božské dílo", bylo jeho porušení především útokem na bohy a jejích urážkou. Přesně tak, když vám v archaické době usmrtil někdo z jiného kmene člena rodiny, navzdory osobnímu žalu byste to tehdy vnímali jako narušení kosmického řádu a urážku bohů. Ti byli primárně těmi poškozenými a dnešní soud by jim, a ne vám, přiřknul finanční odškodné.

Za porušení jejich řádu se bohové zlobí a společenství jej tak musí potrestat především pro jejich uspokojení. Kdyby tak poškozená skupina neučinila a krevní mstou nenapravila narušení řádu kosmu, sama by k němu přispěla a bohy rozčílila podruhé. A ti by pak svůj hněv za porušování kosmického řádu jeho neobnovením obrátili z původních "narušitelů" na skupinu, která zločin trpěla. Poškozeným subjektem tak v případě krevní msty není obec, ale její božstva. Subjekty "právního vztahu", který zločin zakládá, není skupina, jejíž člen zločin spáchal, a skupina oběti, ale pachateli jsou potenciálně všichni zúčastnění a poškozeným kosmos a jeho božští tvůrci. Skuteční lidští pachatelé a oběti tak nějak plují na jedné lodi a trestáním si umírňují bohy (nekonečný kruh msty se roztáčel především z toho důvodu, že každá skupina měla vlastní kosmos a božstva a "náprava" jednoho krevní mstou narušila druhý).

"Environmentální" pojetí zločinu
Podobné chápání zločinu je sice přítomné i v případě znečištění obce (miasma), ovšem v ní jsou už "právní vztahy" způsobené zločinem postupně sekularizovány. Existují uvnitř společenství (nebo mezi cizími skupinami) a trest je udělován prostřednictvím třetího subjektu, stojícího nad nimi (v našem smyslu "veřejného"). A to navzdory tomu, že byl vykonáván soukromými osobami, jelikož se uskutečňoval často ve formě metaforického vyhnání pachatele z obce jeho "ocejchováním", povolujícím každému jej beztrestně zabít (tedy jeho vyjmutím z ochrany obce, z jejího kosmu, který pošpinil). Trestem byl exil, nejen v doslovném smyslu (vyhnání z území obce), ale i přeneseném, bytostním (vyjmutí ze společnosti obecně, odebrání lidství, v dnešním smyslu "osoby").

Ústřední rozdíl ale v případě očištění ležel v jeho funkci a subjektech poškozeného a především, vzhledem k oblasti našeho zájmu (vzniku "pravdy"), subjektu pachatele. A v s tím souvisejícím pojetí toho, co vlastně je samotný "zločin" a kde jej hledat. Jelikož právě z této proměny poprvé vznikla potřeba zjišťovat skutkový stav, tedy empiricky hledat pravdivost o vnějším světě.

Zločin byl v případě jeho "environmentálního" pojetí do veliké míry sekularizován a i když se pořád chápal jako znečištění řádu obce, který byl pořád posvátný, jak pachatelé, tak i poškozený (vrah a samotná obec, ne už skupina a božstva), jak důsledek zločinu, tak i funkce trestu (pošpinění obce samotné a její očištění, ne už narušení božského řádu a smíření bohů) byli už přesunuty "z nebes" do okolního, "empirického" světa. Zatímco u krevní msty se hledala skupina pachatele, který zločinem narušil kosmos a rozčílil bohy, aby ti byli jejím potrestáním (tedy spíš odplatou) opět smíření, u očištění obce bylo nutné najít konkrétního individualizovaného pachatele přesným zjištěním toho, co se skutečně odehrálo.

Tak, aby zdroj znečištění, nacházející se v osobě pachatele, bylo možné z obce odstranit a toto se jí dále nešířilo. A mohla tak být nejen očištěna od zločinu, který se už stal, ale i od dalšího znečištění dál se šířícího od konkrétního, individualizovaného původce. Zločin se už hledal ve světě ve formě konkrétního a pravdivého skutkového stavu, jeho funkcí bylo ochránit především společnost a její řád (který byl ovšem pořád chápán nábožensky) a neobracel se jen do minulosti, ale i budoucnosti, měl i preventivní funkci.

Právní (první) hledání pravdy za účelem odstranění "miasmy"
A toto bylo úlohou tehdejších "právníků", dobových žalobců, obhájců, soudců (ne v té podobě, v jaké je dnes známe, ale v tehdejší analogické obdobě), kteří pro potřeby očištění miasmy poprvé v historii západní civilizace vykročili na stezku hledání empirické, objektivní pravdy o vnějším světě. Hledáním skutečného zločince a zjišťováním, co se opravdu při zločinném skutku ve světě odehrálo, začali lidé poprvé vážněji objektivně a empiricky zkoumat pravdu o okolní, "nebožské" skutečnosti, "přírodním" světě, který se do té doby zdál být v sousedství k božskému a společenskému kosmu nedůležitý. Byli to tak doboví aktéři právního systému (osobitná profese existovala tak možná jen u nájemných rétorů, obhájců a žalobců, "právníkem" tak označuji obecně toho, kdo v daném procesu plnil nějakou její dnešní roli), kteří první začali při plnění své právní funkce "zkoumat" pravdu o každodenním, okolním světě. A to ještě před prvními filosofy, kteří si mimochodem mnoho ze svých metafor vypůjčovali z právní terminologie.

Přesně tak, prvními "přírodními filosofy", prvními vědci, "empirickými" historiky, detektivy, prvními zkoumateli vnějšího světa, formovateli hypotéz a tvůrci teorií, těmi kdo je následně kontrolovali, potvrzovali a vyvraceli, zjišťovali fakta, odvozovali z nich závěry, uváděli důvody a před veřejností pro ně argumentovali na základě racionálních kritérií, prvními "vědci" v dnešním smyslu slova, byli právníci. I když v pomyslném rodokmenu lidského vědění tvoří jeho kmen filosofie (a kořeny snad archaické náboženství) a ostatní vědní a společenské oblasti (i s právem) z něj vyrůstající větve, ve skutečnosti se tento kmen dělí spíš na dvě části a ta klasická řecká, filosofická vyrůstá z archaické právní. A když se na právních a společenskovědních fakultách učí Úvod do filosofie, mělo by to být spíš naopak a na filosofické fakultě se v prvním ročníku učit Úvod do práva...

Zatímco archaičtí řečtí válečníci při dělení kořisti první, za účelem hledání "společenské pravdy" o distribucí statků (a tak konsensuálně zakládající společenský řád), vytvořili veřejný sociální prostor rovnoprávné argumentace, archaičtí účastníci soudních pří první demonstrovali, jak jej využívat v oblasti hledání pravdy o okolním, "přírodním" světě. A i když pojem "pravda" dnes málokdo spojí s vojákem a právníkem, jelikož prvního spíš vidí prizmatem autoritářského rozkazování a druhého zase sofistického ovlivňování, byli to skutečně oni (tedy jejich starověké obdoby), jejichž kroky západní civilizace vykročila k hledání pravdy.

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen korektně a slušně vedené debatě. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. V opačném případě se vystavujete riziku, že příspěvek administrátor odstraní z diskuse na Aktuálně.cz. Při opakovaném porušení kodexu Vám administrátor může zablokovat možnost přispívat do diskusí na Aktuálně.cz. Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů. Redakce Aktuálně.cz.

Blogeři abecedně

A Atapana Mnislav Zelený B Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Bobek Miroslav · Boučková Tereza C Cimburek Ludvík Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr G Gazdík Petr H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Havel Petr · Havlík Petr · Heger Leoš · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hovorka Jiří · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Keményová Zuzana · Klan Petr · Klíma Vít · Klimeš David · Kněžourková Tereza · Kolínská Petra · Komárek Michal · Kopecký Pavel · Kostkan Tomáš · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Krištof Roman · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Vladimír · Kuchař Jaroslav · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Lalák Adam · Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipold Jan · Lomová Olga · Ludvík Miloslav M Mahdalová Eva · Marksová-Tominová Michaela · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Mihovičová Jana · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Navrátil Vojtěch · Němec Václav O Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Palik Michal · Paroubek Jiří · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Pikora Vladimír · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Pokorný Zdeněk · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rath David · Redakce Aktuálně.cz  · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sláma Bohumil · Slimáková Margit · Sobotka Bohuslav · Sokačová Linda · Sportbar · Stanoev Martin · Stehlíková Džamila · Stejskal Libor · Stránský Martin Jan · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syková Eva Š Šefrnová Tereza · Šilerová Jana · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Štádler Petr · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel · Šumbera Filip · Švejnar Jan T Tolasz Radim · Tomášek Pavel · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Tožička Tomáš · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vileta Petr · Vlach Robert · Vlk Miloslav · Vodrážka Mirek W Wagenknecht Lukáš · Wheeler Adrian · Wichterle Kamil · Wollner Marek Z Zahradil Jan · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy