Jak lehce a s grácii "filosoficky" vyzrát na psychopata
Při zpětném pohledu tento blog moc nevyšel a autor strkal nos, kde neměl, snad až na opis technik zotročování lidských duší (zbytek odvolán).
Jak se lámou lidské duše
Ještě malá, vedlejší vsuvka k ekvivalenci zlomit = obelhat, která nám lépe osvětlí psychologickou podstatu lámaní lidí (a snad i recept, jak jí předejít i v případě jejího vykonávání psychopaty). Co se týče lámání vnitřní svobodné vůle lidí, je nutné se „učit“ od těch nejzručnějších, a to vedle estebáků a psychopatů i od otrokářů. Je pravda, že tito používali v první řadě násilné prostředky, ovšem ty měly jen „podpůrnou“ funkci v procesu, který se odehrával taky především na psychologické úrovni a člověk se stával otrokem až přijetím této role a identity za své. Jinak řečeno, vláda nad vaším tělem nevede nutně k té nad vaší duší a, naopak, člověk se umí rychle „poskládat“ i bez jediného doteku, respektive hrozby násilím (namířena pistole či opodstatněné vyhrožování jsou už násilím, i když by někdo řekl, že se taky „zakládají“ jen na vlastním strachu nebo upřednostnění života či absence bolesti před neuposlechnutím agresora).
„Psychologickou konstrukci“ člověka jako otroka uskutečňovali už samotní obchodníci s nimi a když pak na americkém kontinentu prodávali už hotové „lidské zboží“ (omluva za necitlivost), to nespočívalo jen v jeho fyzické stránce (silný, zdravý, zručný, mladý…), ale i té psychické, v duševním „ochočení“. A to se uskutečňovalo už v průběhu plavby přes Atlantický oceán, která tak neměla jen logistickou funkci, ale i „produktivní“ v tom smyslu, že měla za cíl udělat ze svobodných lidských bytostí i jejich duševní povahou otroky. A tato druhá, nezjevná funkce byla asi ještě podstatnější, než samotný převoz a otrokářské lodě tak sloužili jako „továrna na lámání duší“ lidí, pro co měla vyvinuté důsledné sociálně-psychologické technologické postupy. Ty spočívali v tom, co o staletí později vyjádřili strukturalisté či hermeneutici, tedy ve skutečnosti, že jednotlivost získává svůj smysl z celku, ve kterém je začleněna.
Otrokáři, ve zkratce, lámali lidi tak, že je vykořenili, vytrhli a vyňali ze sociálního celku, ve kterém byli začleněni a to ne jen jejich vystěhováním z prostředí, ve kterém vyrůstali, ale především v přetržení přirozených sociálních vztahů, ve kterých žili. Otrokáři měli až úřednickým způsobem zdokumentovaný přesný původ otroků za účelem jejich důkladného promíchání tak, aby ti ze stejného či spřízněného kmene byli od sebe vzdáleni co nejvíc (metodu dobře znají učitelé, kteří rádi „rozsedávají“ kamarády, dělající potíže – především pak ke vzorným žákům, co bývá pro obě strany vzhledem k odlišným hodnotovým preferencím výjimečně trapné). Kdybyste vzali „sociální výsek“ části otrokářské lodě, našli byste dokonalou kmenovou variabilitu, ve které by snad každý jednotlivec pocházel z odlišného kmene. Vzájemně by si tak absolutně nerozuměli a byli schopni vytvářet sociální pouta a autonomní komunity jen velice omezeně (podstatnou roly „vykořenění“, respektive sociálního osamocení při lámání lidí dokazují i případy našich disidentů, kteří pro zvládnutí tvrdého nátlaku museli být téměř bez výjimky silně zakořeněni v rodinách, náboženské či disidentské komunitě anebo alespoň v undergroundové kulturní obci, přičemž rodina sloužila jako nejsilnější opora - známý český disident jednou uvedl, že nezná žádného odpůrce komunismu bez rodiny, který by se pod tlakem StB nezlomil).
Na vykořenění jednotlivých lidí ze sociálních celků navazovalo jejich začleňování do nových, umělých, účelových společenských konstrukcí, které následně „rekonstruovalo“ jejich identitu z lidské bytosti do technologického nástroje. A při něm hrál ústřední roly pohon lodí – možná jste si všimli, že otrokářské lodě neměli plachty, ale vesla. Vytvořením masové lidské pohonné síly, fungující několik týdnů v pravidelném rytmu na základě pokynů „předáka“, tak velice rychle, účinně a zaručeně vnutili lidem představu, že jsou jen částmi stroje, tedy něco jako instrumentární, technologickou identitu jednotlivce. Mimochodem, nepřipomíná vám to vše moderní, průmyslovou, atomizovanou, masovou společnost vykořeněných městských jedinců, „funkcionalisticky“ odvozujících svojí identitu ze svého hospodářského začlenění (respektive toho sociálního, jako „zrnka“ v masovém celku)?
Kritika moderní masové technologické společnosti není tématem, chtěl jsem jen na „silném příkladu“ demonstrovat, jak se lidé lámou především myšlenkově, obelháváním, respektive vnucováním představ o společenském světě a jejich začlenění v něm (novém „kosmu“). Spíš než násilníky tak jsou estebáci, otrokáři a psychopati Descartovými „zavádějícími démony“, obelhávajícími dezorientované jedince „zevnitř“ účelovými falešnými představami o povaze vnější (a odvozeně tak i o jejich osobní) skutečnosti...
Jak se lámou lidské duše
Ještě malá, vedlejší vsuvka k ekvivalenci zlomit = obelhat, která nám lépe osvětlí psychologickou podstatu lámaní lidí (a snad i recept, jak jí předejít i v případě jejího vykonávání psychopaty). Co se týče lámání vnitřní svobodné vůle lidí, je nutné se „učit“ od těch nejzručnějších, a to vedle estebáků a psychopatů i od otrokářů. Je pravda, že tito používali v první řadě násilné prostředky, ovšem ty měly jen „podpůrnou“ funkci v procesu, který se odehrával taky především na psychologické úrovni a člověk se stával otrokem až přijetím této role a identity za své. Jinak řečeno, vláda nad vaším tělem nevede nutně k té nad vaší duší a, naopak, člověk se umí rychle „poskládat“ i bez jediného doteku, respektive hrozby násilím (namířena pistole či opodstatněné vyhrožování jsou už násilím, i když by někdo řekl, že se taky „zakládají“ jen na vlastním strachu nebo upřednostnění života či absence bolesti před neuposlechnutím agresora).
„Psychologickou konstrukci“ člověka jako otroka uskutečňovali už samotní obchodníci s nimi a když pak na americkém kontinentu prodávali už hotové „lidské zboží“ (omluva za necitlivost), to nespočívalo jen v jeho fyzické stránce (silný, zdravý, zručný, mladý…), ale i té psychické, v duševním „ochočení“. A to se uskutečňovalo už v průběhu plavby přes Atlantický oceán, která tak neměla jen logistickou funkci, ale i „produktivní“ v tom smyslu, že měla za cíl udělat ze svobodných lidských bytostí i jejich duševní povahou otroky. A tato druhá, nezjevná funkce byla asi ještě podstatnější, než samotný převoz a otrokářské lodě tak sloužili jako „továrna na lámání duší“ lidí, pro co měla vyvinuté důsledné sociálně-psychologické technologické postupy. Ty spočívali v tom, co o staletí později vyjádřili strukturalisté či hermeneutici, tedy ve skutečnosti, že jednotlivost získává svůj smysl z celku, ve kterém je začleněna.
Otrokáři, ve zkratce, lámali lidi tak, že je vykořenili, vytrhli a vyňali ze sociálního celku, ve kterém byli začleněni a to ne jen jejich vystěhováním z prostředí, ve kterém vyrůstali, ale především v přetržení přirozených sociálních vztahů, ve kterých žili. Otrokáři měli až úřednickým způsobem zdokumentovaný přesný původ otroků za účelem jejich důkladného promíchání tak, aby ti ze stejného či spřízněného kmene byli od sebe vzdáleni co nejvíc (metodu dobře znají učitelé, kteří rádi „rozsedávají“ kamarády, dělající potíže – především pak ke vzorným žákům, co bývá pro obě strany vzhledem k odlišným hodnotovým preferencím výjimečně trapné). Kdybyste vzali „sociální výsek“ části otrokářské lodě, našli byste dokonalou kmenovou variabilitu, ve které by snad každý jednotlivec pocházel z odlišného kmene. Vzájemně by si tak absolutně nerozuměli a byli schopni vytvářet sociální pouta a autonomní komunity jen velice omezeně (podstatnou roly „vykořenění“, respektive sociálního osamocení při lámání lidí dokazují i případy našich disidentů, kteří pro zvládnutí tvrdého nátlaku museli být téměř bez výjimky silně zakořeněni v rodinách, náboženské či disidentské komunitě anebo alespoň v undergroundové kulturní obci, přičemž rodina sloužila jako nejsilnější opora - známý český disident jednou uvedl, že nezná žádného odpůrce komunismu bez rodiny, který by se pod tlakem StB nezlomil).
Na vykořenění jednotlivých lidí ze sociálních celků navazovalo jejich začleňování do nových, umělých, účelových společenských konstrukcí, které následně „rekonstruovalo“ jejich identitu z lidské bytosti do technologického nástroje. A při něm hrál ústřední roly pohon lodí – možná jste si všimli, že otrokářské lodě neměli plachty, ale vesla. Vytvořením masové lidské pohonné síly, fungující několik týdnů v pravidelném rytmu na základě pokynů „předáka“, tak velice rychle, účinně a zaručeně vnutili lidem představu, že jsou jen částmi stroje, tedy něco jako instrumentární, technologickou identitu jednotlivce. Mimochodem, nepřipomíná vám to vše moderní, průmyslovou, atomizovanou, masovou společnost vykořeněných městských jedinců, „funkcionalisticky“ odvozujících svojí identitu ze svého hospodářského začlenění (respektive toho sociálního, jako „zrnka“ v masovém celku)?
Kritika moderní masové technologické společnosti není tématem, chtěl jsem jen na „silném příkladu“ demonstrovat, jak se lidé lámou především myšlenkově, obelháváním, respektive vnucováním představ o společenském světě a jejich začlenění v něm (novém „kosmu“). Spíš než násilníky tak jsou estebáci, otrokáři a psychopati Descartovými „zavádějícími démony“, obelhávajícími dezorientované jedince „zevnitř“ účelovými falešnými představami o povaze vnější (a odvozeně tak i o jejich osobní) skutečnosti...
Od mileniálů k Desateru
Fiala potvrdil pevnou českou vazbu na USA. Babiš před pěti roky udělal to samé
Havlíček volá po dohodě s Putinem, chce "plán B". Postoje Ukrajinců ho ale nezajímají
Ficovi vydrží vstřícný postoj k Ukrajině, dokud se mu bude hodit, píše list
Nejvyšší kontrolní úřad zveřejnil obžalobu státu: Nepružný, líný a zastaralý
