Aristoteles o šarmu psychopata

23. 03. 2018 | 17:31
Přečteno 3412 krát
Když se řekne psychopat, vedle uřezaných končetin, postřílených žáků, explodujících prostředků městské hromadní dopravy a případně polonahých hlav států jezdících na koni či podnapile vrávorajících nad korunovačními klenoty si většina z nás vybaví "osobní kouzlo", šarm a přitažlivost. Jak je možné, že někdo, pro koho jsme maximálně kořistí, neživou věcí, zvířátkem na hraní či pamlskem mezi obědem a večeří, nám připadá šarmantní? Tedy za předpokladu, že nemáme sadomasochistické a sebevražedné sklony (mnohé z nás vzrušuje být pamlskem, nemít kontrolu, být jen věcí v moci druhého - vedle návštěvníků S-M salónů i většinu Babišových či Ficových voličů)?

Někdo řekne, že psychopati jsou manipulativní jedinci, kteří se dokonale přetvařují. Tedy vlastně velice schopní herci. Tuto verzi ale vylučují dvě skutečnosti:
1) za většinou masových vražd nestojí herci Činoherního klubu či Národního divadla (tedy ti nejlepší herci, kteří by podle této logiky mohli být i největšími psychopaty) a
2) většině lidí, kteří se neustálou manipulací a přetvářkou snaží přesvědčit druhé pohlaví o svém šarmu a přitažlivosti, se to nedaří.

Jinak řečeno, kdyby manipulativnost a přetvářka stačily na to, abychom byli psychopati (a navíc šarmantní), všichni muži by byli jak Anthony Hopkins. Podle reakcí žen v pražském metru tomu ale tak není. "Tak co tedy Hannibal Lecter má, co já ne?!" (výkřik do tmy poloviny Pražáků)

Tajemství je velice jednoduché a znal jej už Aristoteles - z čehož možná vyplývá, že psychopati běhali v tunikách už po starověké Akropoli, respektive Aristoteles sám byl psychopat (vzhledem k rozsahu jeho spisů nebo "čtivosti" Metafyziky je to docela možné). Podle něj člověk bez studu nemá být členem obce. Proč? Protože člověk bez studu nerespektuje zákony (obecná pravidla) a jejich prostřednictvím druhé lidi jako lidské bytosti, čehož náležitostí bylo v jeho "socialistických" dobách členství v obci (nic pro liberály).

"Člověk bez studu" (Homo Impudens) může znít jako vhodná definice psychopata. Absence hranic, vnitřních omezení, míry či zákona (mafie vznikla původně v době francouzské okupace Sicílie jako vrstva lidí vyňatých zpod obecných zákonů) zní jako vhodné vystihnutí povahy psychopatie. To ale není "nejzazší příčina", ale spíš jen projev hlubší podstaty.

Podle Aristotela stud bezprostředně souvisí s respektováním druhých lidí. V jeho případě zprostředkovaně přes respektování obce (jelikož člověk pro něj nebyl atomickým jednotlivcem, ale sociální bytostí, tedy části obce – a stud tak cítí před jejím pohledem) a to ve formě uznávání a dodržování zákonů obce. I když u Aristotela je jejich nerespektování důsledkem absence studu, vzhledem k tomu, že ty vytvářejí obec, ve které spočívá podstata lidí jako sociálních bytostí, může být absence studu odvozena spíš z nerespektování „lidskosti“ druhých. To by jim pak v důsledku odebralo „pohled“, bez kterého se není před čím stydět a nerespektování lidskosti druhých by nebylo jen důsledkem „nestydatosti“, ale i její příčinou.

Toto svévolné rozvinutí jeho sociální filosofie, po kterém se teď Aristoteles obrací v hrobě, znamená, že stud necítí ten, kdo necítí lidskost druhého člověka (bezprostředně či vtělenou do zákonů obce). Z toho navíc vyplývá, že šarmantnost psychopata, vycházející z absence zábran a vnitřních omezení, není přetvářkou a manipulací, ale svojí podstatou spočívá v absenci studu, tedy nerespektování lidskosti druhých.

Šarm psychopata pak není naučený či manipulativní, prostředek nebo vedlejší produkt, ale nachází se přímo v jádru jeho osobnosti, respektive její poruchy. A z toho dál vyplývá, že si jej možná sám není vědom - přijde mu tak přirozený a triviální, že si snad z jeho pohledu ani nezasluhuje pozornost (všimneme si většinou jen toho, co se nějak vymyká ze zaběhlého a proto to nejpodstatnější a nejočividnější bývá často skryté). Navíc k němu pravděpodobně „přišel“ i s velikou dávkou štěstí vzhledem k tomu, že šarmantnost je kulturně podmíněná a méně individualistické společnosti by naše psychopaty za šarmantní asi nepovažovaly (a naopak naše "šedé myšky" by jim mohly připadat neodolatelně přitažlivé).

Šarm tak vychází z podstaty psychopata, která spočívá v tom, že ostatní lidi nevidí jako lidské bytosti, ale jako věci, předměty, kořist, pamlsek či nástroj. A absence vnitřních omezení (tedy ta okouzlující "asertivita" a "bezprostřednost") je už jen následkem této "kognitivní vady" při vnímání sociální skutečnosti*. To by osvětlilo i záhadu, proč je větší proporce psychopatů mezi manažery, politiky, právníky (ups) či chirurgy. Cítíte se pod jejich pohledem jako nástroj, volební hlas, "nosič" práv a povinností či kopeček pulsujících vnitřností? Jinak to ani nejde, když má společnost fungovat a ty žlučníkové kameny nějak ven musí. Ale přece...

Šarmantní člověk je většinou člověk dominantní, který umí mluvit, zabavit, zaujmout, přesvědčit, přitáhnout, je otevřený, lehce navazuje styky, je komunikativní, rád působí na druhé, ovlivňuje je a především se nebojí. Tedy někdo, kdo se vlastně "nestydí" (v dobrém smyslu). A stud je zase něco, co přitažlivosti nepřidává, co nás svazuje, kvůli čemu se rozklepeme v rozhodujících chvílích a často i přichylujeme k panákům na osmělení (Češi a Slováci budou velice stydlivé národy).

A z nějakého důvodu obdivujeme ty, kteří jej necítí, jsme jimi magicky přitahováni a vidíme v nich uskutečnění vnitřních tužeb, kterým se neodvažujeme podlehnout (bez těch pěti panáků, pak to už ale není ono). "Stydlivý alfasamec" je snad oxymóron. Když ale vidíme, že "stud člověk cítí jen před někým, koho respektuje jako lidskou bytost", z pohledu psychopata musí být velice komické a tajuplné, jak jsou druzí okouzlení vlastně tím, že je on nevidí jako lidi (a tak si vlastně může říct, že si o to sami říkají).

Šarm psychopata je kouzlo člověka, kterému chybí schopnost vidět druhé jako cítící lidské bytosti, která nás všechny ostatní tak nepříjemně svazuje a které se "id" uvnitř po celý život (naštěstí neúspěšně) vzpírá. Po tom "být psychopatem" a osvobodit jej zpod omezení vlastně všichni tajně toužíme a dokonce si k tomu i pomáháme alkoholem (a mnohým, především pak za volantem, se to skutečně povede). A fascinováni jsme pak těmi, kteří se osvobodili z těchto vnitřních pout (a jsou takovými našimi "role models").

Být okouzlen šarmem psychopata se tak může podobat paralyzaci člověka, hledícího přímo do očí smrtelného nebezpečí. Člověk, na kterého se řítí rozjetý vlak, prý zamrzne a je neschopen se pohnout a odskočit z kolejí. Dívá se přímo do reflektorů, kterými je osvětlen a jakoby fascinovaně čeká na svůj konec. Podobnou sebedestruktivní paralyzací před nestoudným pohledem psychopata je snad i naše okouzlení jeho šarmem, který má spíš "magickou moc" mezi naše oči namířené hlavně nabité pistole...

___________________________________
* Poznámka: Někdo by mohl říct, že vysoká kognitivní empatie, kterou se psychopati vyznačují, dosvědčuje spíš dobré porozumění druhým lidem (a tedy implikuje vnímání jejich lidskosti). To ale nemusí být důsledkem inteligence a skutečného porozumění, ale jen důkladného sbírání "empirického materiálu". Tedy pozorného sledování lidí, jejich zvyků a slabostí právě v důsledku absence studu - zábran "strkat nos do života druhých" (zdvořilé nevšímavosti). Toto "porozumění" bude mít navíc povahu chladného, odtažitého a účelově manipulativního poznávání laboratorního vzorku vědcem nebo kořisti predátorem a nebude mít charakter mezilidského porozumění v našem smyslu slova. Poznání psychopata tak asi bude mít spíš charakter přírodně-vědeckého vysvětlování neživých mechanických předmětů z kauzálních zákonitostí, než humanitně-vědeckého porozumění vnitřnímu duchovnímu životu svobodných lidských bytostí. Díky němu je pak schopen poznat člověka dostatečně dobře na to, aby s ním mohl manipulovat a ublížit mu i bez toho, aby v něm uzřel jeho lidskost. Psychopatická absence zábran by tak i z pohledu povahy poznání spočívala v prosté slepotě - vadě sémantického přisuzování významu vnímaným předmětům, v jejich případě jiným lidem. Psychopat by tak byl slabší verzí toho slavného případu Francouze, který před sto lety po poškození mozku viděl místo manželky květináč.

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen korektně a slušně vedené debatě. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. V opačném případě se vystavujete riziku, že příspěvek administrátor odstraní z diskuse na Aktuálně.cz. Při opakovaném porušení kodexu Vám administrátor může zablokovat možnost přispívat do diskusí na Aktuálně.cz. Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů. Redakce Aktuálně.cz.

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Bobek Miroslav · Boučková Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim Č Černoušek Štěpán · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr G Gálik Stanislav · Gazdík Petr H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Havel Petr · Heger Leoš · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chmelař Aleš · Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kolínská Petra · Komárek Michal · Kopecký Pavel · Kostkan Tomáš · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Krištof Roman · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Vladimír · Kuchař Jaroslav · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Lalák Adam · Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Mahdalová Eva · Marksová-Tominová Michaela · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Mihovičová Jana · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Němec Václav O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Pikora Vladimír · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rath David · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Bohuslav · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukup Ondřej · Sportbar · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stejskal Libor · Stránský Martin Jan · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šilerová Jana · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Štádler Petr · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel · Šumbera Filip · Švejnar Jan T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomášek Pavel · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Tožička Tomáš · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Wheeler Adrian · Wichterle Kamil · Witassek Libor · Wollner Marek Z Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy