Za evropskou xenofobii může i omezenost volného pohybu osob

18. 05. 2018 | 11:06
Přečteno 1996 krát
Vnitřní otevřenost pohybu osob v rámci EU měla logicky vést k setkávání různých kultur, jejich vzájemnému poznávání, míchání a v důsledku tak i bourání předsudků, stereotypních názorů a psychologických bariér vůči cizímu a neznámému. Nedávný růst xenofobie je tak velice nelogickým vyústěním vnitřního otevírání se a chyba se buďto vloudila do naší logiky, anebo jeden z prvků v rovnici byl nesprávný.

Jelikož racionalita nám spolu se zkušeností nedovoluje napadat vnitřní logiku myšlení (multikulturní společnosti jsou ze své podstaty otevřenější a liberálnější - co trochu zpochybňuje „liberální étos“ české společnosti), nezbude nic jiného, než ukázat prstem na některý z prvků rovnice. Není otevřenost pro mobilitu lidí v rámci EU jen mýtem? I když to by bylo silným tvrzením, je zjevné, že se fakticky uskutečnila jen polovičatě. Není to ovšem chybou Evropské unie, ale samotných členských států, ve kterých si ty inteligentnější a mocensky lépe postavené skupiny dovedly i v rámci Unie ochránit ploty kolem svých pastvin, které padaly většinou v okolí těch méně obratných a pohotových oveček (nelze to ale přičítat jen pragmatickému chování racionálních aktérů sledujících vlastní zájem, jedná se tu i o povahu věci a některé profese jsou kulturně či jazykově vázané ve větší míře než jiné).

Příčina toho, proč mezi evropskými státy i po těch desetiletích pořád přetrvávají vzájemné předsudky a pokřivené vidění, spočívá i v tom, že došlo jen k velice selektivnímu faktickému otevírání hranic pro mobilitu lidí v rámci Unie. Národní společnosti se tak nedostávají do vzájemného kontaktu v celé své komplexnosti, ale jen na určitých místech, přičemž celé další oblasti zůstávají vzájemně uzavřené. Hranice se v první řadě otevřely pro ty profese, ve kterých národní specifičnost nehraje až takovou roli. Jedná se o činnosti, kde specifická duchovní kultura, jazyk a institucionální prostředí nejsou podstatné pro jejich vykonávání.

V zásadě to jsou méně kvalifikované profese ve stavebnictví (rumunský dělník), zdravotnictví (česká sestřička), sociální péči (slovenská pečovatelka) či technické správě (polský instalatér) a další repetitivní práce v průmyslu, službách a zemědělství. V lepším případě pak „techničtější“ obory či oblasti týkající se exaktnějších přírodních věd, ve kterých jazyk či kultura nehrají takovou roli (programování, inženýrství, lékařství, věda), i ty ale jen v omezenějším rámci a často na temporálnějším základě. Učitelé, literáti, právníci, novináři, manažeři, umělci, běžní administrativní pracovníci, obecně humanitněji zaměření lidé, ti přímo pracující s národním jazykem či masa vysokoškolsky vzdělaných obyvatel, které pohlcuje úřednický aparát, tak pořád do větší míry žijí v uzavřených národních světech.

I když obecně v migraci platí, že ten, kdo se dostane přes čtvrtinu zeměkoule má statisticky vyšší vzdělání než domácí obyvatelstvo (za předpokladu, že si nějaká přestupná země neodfiltruje ty nejkvalifikovanější, jako to dělá Turecko), v případě vnitřní evropské migrace platí paradoxně opačná rovnice. Podle časopisu The Economist, který před několika lety publikoval relevantní výzkum v největším „intra-evropském“ migračním obyvatelstvu, tom polském ve Velké Británii, vysokoškolské vzdělání mělo proporcionálně o celou polovinu menší počet migrantů v porovnání s domácím polským obyvatelstvem.

Z toho vyplývá, že vnitroevropská migrace paradoxně nevytvořila lepší podmínky pro komplexní vzájemné seznamování se jednotlivých kultur, ale spíš takový zvláštní pokřivený zrcadlový labyrint, ukrývající ve svých vnitřních traktech ty hezčí části tváře, zatímco ve výkladní skříni pod zvětšovacím sklem prezentující spíš ty méně atraktivní. Domácí obyvatelstvo tak ani nemusí mít selektivní vidění vnější skutečnosti, které na sobě vidí především to hezké a na druhém zase hlavně to špatné, jelikož sama Evropská unie mu systémově poskytla objektivní podmínky selektivního vnímání. A ty ve společnosti reálně existují ještě před jejich dále pokřivující mediální reflexí.

Oba tyto faktory, jak nepříznivé nastavení vnějšího objektu (cizí společnosti), tak psychologická tendence zkrášlovat ve svém vnímání sebe samého a zohyzďovat druhého, tak pravděpodobně v součinnosti vytvořily nové mezikulturní stereotypní karikatury, jakými na sebe vzájemně pohlížejí jednotlivé evropské národy. Ten mytický Evropan tak do Británie přicestoval v podobě polského instalatéra, do Španělska jako švédský důchodce, do Itálie jako rumunský dělník, do Německa jako česká sestřička, do Francie jako mladý nezaměstnaný Španěl, do Belgie jako slovenská opatrovatelka, do Bratislavy jako opilý britský „turista“, do Prahy jako nizozemský rváč mlátící číšníky a na východní Slovensko jako italský člen 'Ndranghety podezřelý z vraždy novináře.

Výjimkou je z historických a kulturních důvodů migrace mezi Českem a Slovenskem především západním směrem, kterým „proudí“ hlavně ti vzdělanější a Evropská unie se může od Česka učit (tak vlastní polívčička by už měla být ohřátá). Tento fenomén se ale nakonec týká i České republiky, jelikož druhým nejznámějším migrujícím Čechem ve Velké Británii bude po Pavlu Čechovi docela možně nechvalně známý „manažer z McDonaldu“, který v pořadu X Factor propagoval zemi slavným disko-tanečkem. A do velké míry to i vysvětluje, jak je možné, že slovenský národní socialista (rozuměj „nácek“), se kterým vedl dialog Fedor Gál v knize Přes ploty: Neodstraněná pošta, byl víc zcestovalý než průměrný Slovák a dlouho žil v západní Evropě (oba příklady zároveň demonstrují, že i delší léčební pobyt na zdravějším západoevropském vzduchu zaostalost sám o sobě neléčí).

Když obyvatel Britských ostrovů říkal Evropské unii „ne“, neviděl ve své mysli obraz průměrně vzdělaného a sofistikovanějšího Evropana, jakého známe z domova, ale o polovinu méně vzdělaného „východoevropana“ se všemi jeho neduhy. Takového, jakému i my sami tady doma často říkáme své „ne“. Evropská unie zkrátka nevytvořila prostředí, ve kterém se jednotlivé uzavřené společnosti vzájemně komplexně poznávají po všech svých stránkách, ale spíš podmínky, ve kterých jsou na tom druhém vidět víc negativní aspekty, přičemž pozitivní, uzavřené v národních hranicích a zašifrované v místním jazyku, zůstávají skryté.

Evropské unii se nepovedlo vybudovat otevřený prostor, ale gigantické imaginárium pokřivených zrcadel a falešných výkladních skříní, které vykreslily spíš karikaturní obrazy jiných národů, než jejich skutečnou podobu. Lze říct, že v té starší, nacionálně uzavřené Evropě, kde vyšší hraniční zdi dovedly přeskočit jen ti zdatnější, docházelo paradoxně k mnohem pozitivnějšímu selektivnímu vnímání jiných národů, které si vzájemně posílaly a prezentovaly spíš svůj „výkvět“. Proč se lidé před tím, než vyjdou z domu na ulici, upravují a zkrášlují, má velice dobrý společenský důvod, na který Evropa při jen omezeném otevírání kontinentální promenády pro své národy poněkud zapomněla...

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen korektně a slušně vedené debatě. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. V opačném případě se vystavujete riziku, že příspěvek administrátor odstraní z diskuse na Aktuálně.cz. Při opakovaném porušení kodexu Vám administrátor může zablokovat možnost přispívat do diskusí na Aktuálně.cz. Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů. Redakce Aktuálně.cz.

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Bobek Miroslav · Boučková Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim Č Černoušek Štěpán · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr G Gálik Stanislav · Gazdík Petr H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Havel Petr · Heger Leoš · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chlupáček Ondřej · Chmelař Aleš · Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kolínská Petra · Komárek Michal · Kopecký Pavel · Kostkan Tomáš · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Krištof Roman · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Vladimír · Kuchař Jaroslav · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Lalák Adam · Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Mahdalová Eva · Marksová-Tominová Michaela · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Mihovičová Jana · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Němec Václav O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rath David · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Bohuslav · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukup Ondřej · Sportbar · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stejskal Libor · Stránský Martin Jan · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šilerová Jana · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Štádler Petr · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel · Šumbera Filip · Švejnar Jan T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomášek Pavel · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Tožička Tomáš · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Wheeler Adrian · Wichterle Kamil · Witassek Libor · Wollner Marek Z Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy