Donald Trump ve stopách nacistického právního filosofa Carla Schmitta

19. 02. 2019 | 11:15
Přečteno 1640 krát
I když se zdá, že diktátoři a totalitní režimy nepotřebují žádné teoretické odůvodnění, většina z nich se opírala o určitý „filosofický“ systém. Karl Popper sice nemířil zcela přesně, když za otce totalitarismu označil Platóna, většina jeho představitelů a dalších autoritářů ale měla svého dvorního filosofa. Jeden z prvních aspirátorů na absolutistického vládce pruský král Friedrich Wilhelm II. měl Hegela, Mussolini Georga Sorela, komunistické režimy Karla Marxe, Orbán či Le Penová Petra Robejška (vtip) a podobně, jako Mečiar rozvracel právní stát za přímé účasti akademického právního teoretika Jána Cupera, se i Hitler opíral o právního filosofa, Carla Schmitta.

Bez potřeby hlouběji rozebírat jeho právní filosofii je dobré obeznámit se alespoň s jejím hlavním nástrojem budování autoritativního a v konečném důsledku totalitárního režimu, kterým bylo rozebírání právního státu prostřednictvím různých podob institutu výjimečného stavu (Ausnahmezustand, state of exception, v českém právním prostředí existujícímu v omezenějších, mírnějších a především ústavně a demokraticky legitimnějších formách stavu nebezpečí, nouzového stav, stavu ohrožení státu a válečného stavu; jeho konkrétní právní podoba ale může být rozmanitá a je volně ponechána sadistické fantasii autokrata - vedle vyhlašování rozličných nouzových stavů se inkarnuje do diskriminačních, vysídlovacích, internačních, „převýchovných“ a různých dalších právních předpisů). Jednotlivé jeho formy nejsou natolik významné, jelikož jeho obecná podstata spočívá ve vyjmutí určité části obyvatelstva zpod právní ochrany, tedy omezené „suspendaci“ právního systému. Výjimečnost stavu proto nevychází ani tak ze závažnosti hrozby, jako spíš faktu „vyjmutí“ společenské skupiny z právního režimu prostřednictvím odejmutí práv.

K němu sice dochází v omezené míře i v dnešním prostředí západních demokratických režimů v podstatě neustále (v poslední době především ve vztahu k utečencům a už déle při boji proti terorismu), nástrojem nastolování diktatury je ale až v případě, když se z něj stává pravidlo, tedy běžný nástroj vládnutí. Jeho paradoxnost spočívá v tom, že se nejedná o neprávní stav, jelikož se často opírá o existující právo, které z formálního hlediska platně samo sebe suspenduje. Jedná se tedy o takové „právní bezpráví“, ne nějakou „extralegální svévůli“, ale spíš právní anarchii neomezovanou morálními a přirozeně-právními mantinely, díky které se i vykonavatelé nelidských činů následně po nastolení legitimního právního režimu odvolávají na jejich nerozpornost s platným právem.

Zatímco v právním státě je určitý základní právní rámec nadřazen vůli legislativce (a v důsledku toho i exekutivní moci), což je představováno neměnností určitých ústavněprávních principů, nezávislostí ústavněprávního soudnictví a legitimitou vycházející z ochrany lidských práv jednotlivce, v právní filosofii Carla Schmitta je politika, tedy vůle politických představitelů nadřazena právu, které je ale v této hierarchii pořád nad jednotlivcem, ocitajícím se naspodu této řady. Výjimečný stav tak představuje nadřazenost subjektivní politické vůle nad objektivními společenskými pravidly (legitimizovanými ochranou lidských práv), v čehož důsledku už právo nepředstavuje rámec jejich ochrany, ale nástroj prosazování této vůle i proti nim.

Jak uvádí Petr Slováček v článku Politická theologie u Carla Schmitta (Reflexe č. 49), toto postavení politika nad vším právem a práva nad jednotlivcem má kořeny v hlubší Schmittově „politické teologii“ a vychází z konceptu Boží vůle, konkrétně zásahu její vyšší moci (zázraku), což z něj dělá jisté politické náboženství. „Nadprávní“ postavení suveréna tak vychází z v teologii analogického postavení Boha vůči světu a jím vyhlášený výjimečný stav, rozhodování o němž je samotnou schopností definující jej jako suveréna, je tak právně-teoretickou obdobou teologického zázraku, vymykajícího se přirozenému řádu světa, v jeho případě právního řádu. Navzdory rozporu, který následné slovní spojení obsahuje, se tak jedná o určitou sekularizovanou formu klerofašismu (vycházející ze Schmittovy vlastní katolické tradice), ne ve smyslu výkonu státní moci duchovenstvem, ale skrytého ideového propojení.

Nacistická a obecněji totalitární právní filosofie tak obnovením pojmu suveréna, na němž je postavena, navazuje na svojí povahou ještě teologické politické myšlení pozdního středověku a ranního novověku, čímž neguje pozdější moderní vývoj politické filosofie a je z tohoto hlediska návratem do minulosti rovnou o několik staletí. Toto radikální povýšení politické moci nad společnost navíc Schmitt dál vyostřuje svým vymezením samotného politična, které redukuje na kategorie přítel-nepřítel a politickým se v jeho pojetí stává vše, co je vzájemně rozlišuje. Tím, že politika nestojí vedle jiných oblastí života, ale latentně dřímá uvnitř všech se navíc stává svým rozsahem všezahrnující, tedy potenciálně totalitární.

Tím pádem tu máme přítomné základní teoretické prvky potřebné pro výstavbu totalitárního režimu: nadřazenost politiky (subjektivní vůle suveréna) nad právem (objektivními pravidly a obecněji i samotnou pravdou), definování politické sféry kategoriemi přítel-nepřítel (identitární politika vymezování se vůči jiné skupině obyvatelstva) a všezahrnující (totalitární) rozsah politické sféry. To je současně i „filosofický“ rámec totalitarismu a konkrétně výjimečného stavu jako nástroje jeho budování, ve vyhraněné podobě ústícího do vytváření římskoprávního Homo sacer (Giorgio Agamben) - jednotlivce vyňatého zpod ochrany práva, jehož život mu může být beztrestně odebrat (v masovém rozsahu pak celé skupiny obyvatelstva a v prostředí koncentračního táboru).

V důsledku toho je nutné velice přísně zkoumat legitimnost každého současného odůvodnění výjimečného stavu a taky odkrývat pravou povahu jeho skrytých podob (především politického znefunkčnění ústavního soudnictví, jak se to dnes děje v Maďarsku, Polsku a plíživě proniká i do zbylých zemí visegrádské čtyřky). A když slabší odůvodněnost jeho současných omezených forem v případě boje proti terorismu nebo rozsáhlejší migrace jen zvedá obočí těch několika obezřetnějších, jeho zjevná arbitrárnost pak musí rozeznít poplašné sirény napříč celou společností.

I když srovnávání Donalda Trumpa s Hitlerem navzdory určitým vnějším podobnostem (především oběma společnou „postfaktickost“) docela oslabuje argumentační přesvědčivost jeho liberálních odpůrců, pravdou je, že na jeho svévolné vyhlašování nouzového stavu, případně fabrikování „objektivních“ důvodů pro něj, tedy jeho zneužívání za politickým účelem stavby pohraniční zdi, se dvorní nacistický právní filosof dívá z pekla, ve kterém dnes tento radikální antisemita odmítající vlastní denacifikaci pravděpodobně pobývá, s velkým pochopením a zcela určitě i souhlasem. Nikdo neříká, že ten strašák, kterého se tolik historiků a politologů začalo v poslední době opět obávat už přišel, ale když náhodou začne zase obcházet Evropu a svět, bude vypadat asi takhle.

(Omluvte případné gramatické chyby, jazykovou korekci rodilým mluvčím vložím dodatečně)

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen korektně a slušně vedené debatě. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. V opačném případě se vystavujete riziku, že příspěvek administrátor odstraní z diskuse na Aktuálně.cz. Při opakovaném porušení kodexu Vám administrátor může zablokovat možnost přispívat do diskusí na Aktuálně.cz. Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů. Redakce Aktuálně.cz.

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Bobek Miroslav · Boudal Jiří · Brenna Yngvar · Bureš Radim C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Glanc Tomáš · Groman Martin H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrbková Lenka · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chlupáček Ondřej · Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Kopecký Pavel · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Novotný Martin O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rath David · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vích Tomáš · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojta Vít · Vojtěch Adam · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy