Foucaultovská archaeologie sociálního konceptu „šprt“ (1/2)
Foucaultova „archaeologie vědění“ se snažila o historickou analýzu vzniku a proměny jednotlivých konceptů či celých myšlenkových systémů na čistě diskursivním základě. Ignorací subjektu či nediskursivních skutečností (především politiky), zkoumal Foucault kolektivní nevědomá pravidla, ohraničující možnosti specifického, historicky podmíněného vědomí a poznání. Částečně podobným způsobem jde vystopovat vznik i tak běžných, ale široce zakořeněných sociálních konceptů, jako „šprt“ (nešikovný překlad anglického „nerd“, který bude pro nás určující a tak si jej i počeštíme, jelikož má širší význam a vedle intelektualismu, nepraktičnosti, oslabené emocionality a negativních konotací zahrnuje navíc i oblast technických a uměleckých schopností, specifický vzhled a místo obyčejné snaživosti se u něj předpokládá inteligence nebo talent). A to navzdory tomu, že jsme díky jeho relativně nízkému věku jen asi dvou staletí schopni v jeho případě vypátrat i konkrétní „subjekty“, které nám jej vštípili do kolektivního vědomí...
(Pozn.: I když pravdivé, brát s mírnou rezervou.)
Historické období, kterým můžeme započat naše kognitivní výkopové práce , lze vymezit prvním opravdu rozsáhlým rozmachem průmyslové revoluce, který se odehrál začátkem 19. století v anglosaské kulturní oblasti. A to navzdory tomu, že se archetyp učence či alchymisty vyskytuje už ve středověku a prvním nepraktickým mudrlantem s hlavou v oblacích, tedy takovým naším „nerdem“ ve smyslu „od většinové společnosti se vymezujícím (tedy divnějším) inteligentem“, o jehož existenci se zachovaly písemné doklady, bude v západním civilizačním okruhu pravděpodobně již Thalés z Milétu. Ten se při sledování hvězd nedíval pod nohy a spadl do studny, ze které jej musela vytáhnout dívka, podivující se, jak může pozorovat nebe, když ani nevidí před sebe na zem.
I když se již u Thaléta (a antického filosofa obecně) vyskytují některé podstatné vymezující prvky „nerda“ - expertní vědění, odstup od většinové společnosti a s ním související nepochopení z její strany, výstřednost, neohrabanost a především zabývaní se zdánlivě zbytečnými myšlenkami „mimo realitu“, které ale následně začnou realitu vytvářet („praktičnost nepraktického“ Thalés velice ochotně sám víc krát demonstroval) - v našem případě se jedná o mediální koncept, vytvořený a formovaný dobovými prostředky hromadné komunikace (v 19. století romány a ve 20. televizí), který je proto neoddělitelně spjatý s moderní masovou společností. Jeho „bytostní modernost“ navíc vyplývá i ze skutečnosti, že samotná průmyslová a informační společnost jsou vlastně jeho vlastním dílem a její hlavní tvůrci jako Edison, Tesla, Ford (jehož nedostatek empatie už hraničil s psychopatií) či dnes Gates, Zuckerberg nebo Musk představují v kolektivní imaginaci takové „alfa-nerdy“, i když se pro jejich bohatství, postavení a moc z pojmu už do veliké míry vymykají.
Posedlost moderní veřejné sféry soukromými emocemi a intimními vztahy navíc doplnila koncept „nerda“ novými subjektivními obsahy a definičně jej rozšířila o „posedlý zápal pro věc na úkor emocionality, empatie a sociability“. A televizní přesunutí masové kultury k jejímu audiovizuálnímu vnímání jej spojila s dnes pro něj už stejně podstatnými obrazovými představami (brýle, traky, kalhoty vysoko nad pás, afektovaná řeč či další bohatá symbolika), díky čemuž se starověký mudrc se středověkým učencem stali již jen jeho velice vzdálenými pra-prapředky.
Díky tomuto modernímu omezení našeho„archaeologického zkoumání“, navíc i geograficky ohraničeného anglosaskou oblastí, ve které se koncept rozvinul, může už za nás zbylou práci do veliké míry udělat americký autor Benjamin Nugent. Ten ve své knize American Nerd: The Story of My People zkoumal historickou genezi, transformaci a sociální kontext fungování konceptu „nerd“. I když se z veliké části zabývá jeho, pro nás nepodstatnými, současnými podobami a kontextem rasové politiky, který má na něj v americkém prostředí snad i rozhodující vliv, poskytuje nám i jasný a krátký přehled o tom, v jakém prostředí, jakým způsobem a z jakého důvodu tento sociální typ vznikl, proměňoval se a přes amerikanizovanou masovou kulturu pak dostal až k nám.
1818/1831, Frankenstein
Přesně tak, prvním nerdem, prototypem, archetypem a otcem všech nerdů byl vědec Frankenstein. Když i ponecháme stranou zjevné freudovské motivy oživující penetrace neživé hmoty vědecky spoutanou přírodní energií ve věži zavřeným, sexuálně frustrovaným mladým mužem, i časově a geograficky přesně stojí na počátku rozmachu moderní průmyslové doby literární vzor jejího „zploditele“. Neživá hmota může představovat pořád přetrvávající strnulou tradiční společnost, elektřina symbolizovat moderní technické vědění a stvůra předjímá už i katastrofální důsledky průmyslové modernity, do jejíž podstaty vtiskl své expertní a chladné osobní vlastnosti sám její tvůrce, největší nerd, Frankenstein.
Ještě jen náctiletá dívka Mary Shelley si první všimla nový podstatný sociálně-psychologický fenomén a i když dalších uvedených sociálně-filosofických implikací si asi nebyla vědoma a jsou spíš výsledkem objektivní interpretace, díky skvělé všímavosti a sociální inteligenci vytvořila prvotní a nejdominantnější vzor sociálního konceptu nerda, téměř už i se všemi nejpodstatněji jej vymezujícími znaky. Je ještě nutno dodat, že příběh byl zpopularizován a „zmasověl“ až jeho revidovanou verzí z roku 1931 a Frankensteinovi tak chvíli trvalo, než se dostal do obecného povědomí...
1857, Tom Brown
...A jen jednu další generaci pak trvalo, než se narodil i nerdův protiklad, se kterým pak už po celý svůj život tvořil neodlučnou pojmovou dvojici (nenechte se zmást vnější vzájemnou nevšímavostí) - dnes z americké kinematografie známý středoškolský hráč amerického fotbalu, který ale poprvé uzřel světlo světa ještě v docela humánní a idealistické literární podobě. Možná už ani v anglosaském prostoru dnes většina lidí nezná Toma Browna, jehož příběhy nebyly jen žánrově, ale i z hlediska jejich popularity obdobou Harryho Pottera druhé poloviny 19. století.
Jejich uvedený vzájemně protikladný vztah ale nebyl antagonistický. Tom Brown v té době už početným nerdům nesplachoval hlavu ve školních záchodcích, ale naopak je ochraňoval před dobovými „bullies“ (kterými byl sám v počátcích šikanován) a svojí převahu nad nimi demonstroval shovívavostí a velkorysostí, kterou vůči nim až úzkostlivě projevoval. V principu ale oba stáli nad společenským průměrem, ze kterého jen vyčnívali protikladným způsobem, a jak víme, „bullies“ bývají právě naopak deindividualizovaní, masoví a v lepším případě ti nejprůměrnější jedinci. A jako protiklady se tak neodpuzovali, ale naopak do jisté míry přitahovali právě pro oběma společnou snahu vyniknout.
Z ní ale vyplynula jednostranná rivality, kterou jde jasně rozpoznat ze skutečnosti, že společenský archetyp Toma Browna vznikl jako odpověď na Frankensteina a ze strukturálního hlediska jako protikladně se diferencující „parazitický“ pojem, závislý na konceptu „nerd“. Jelikož ten mu předcházel časově a přesahoval jej svými expertními schopnostmi, tomu už nezbývalo nic jiného, než se vůči němu tak trochu žárlivě vymezit protikladnou identitou (i když ale pro ní mohl mít současně i skutečné psychologické předpoklady a mohlo se pak jednat o Riesmanova vnějškově řízeného člověka, který i podle tohoto právníka a sociologa začal na přelomu staletí ve větších městských aglomerací nahrazovat niterně řízeného člověka, kterému by zase svým osobnostním nastavením docela přesně odpovídal nerd).
I když by ale divák amerického adolescentního seriálu řekl, že ten arogantní středoškolský fotbalista si nerda moc nevšímá, není ve skutečnosti ničím jiným, než jeho negativním znaménkem. Zatímco nerd sedí pořád doma, studuje, nesportuje, nedbá na svůj zevnějšek, moc se nesocializuje a druhé pohlaví považuje za jiný živočišní druh, Tom Brown jen, často i zcela iracionálně a až posedle, lítá po venku, svojí identitu staví na sportovních aktivitách, pořád hlídá tvar svého účesu, bez party nejde ani na toaletu a zásadně chodí jen zaháknutý do nějaké dívky navzdory tomu, že pocity lásky zrovna neoplývá...
_______________________________
Rozptylující (a tak trochu nesouvisející) pauza od neustálého řešení pandemie bude pokračováním dialektiky Frankensteina a Toma Browna, i s jejími širšími sociálními souvislostmi a pozdějším prorazením jinak stydlivého nerda na televizní obrazovky, následovat přes svátky.
(Pozn.: I když pravdivé, brát s mírnou rezervou.)
Historické období, kterým můžeme započat naše kognitivní výkopové práce , lze vymezit prvním opravdu rozsáhlým rozmachem průmyslové revoluce, který se odehrál začátkem 19. století v anglosaské kulturní oblasti. A to navzdory tomu, že se archetyp učence či alchymisty vyskytuje už ve středověku a prvním nepraktickým mudrlantem s hlavou v oblacích, tedy takovým naším „nerdem“ ve smyslu „od většinové společnosti se vymezujícím (tedy divnějším) inteligentem“, o jehož existenci se zachovaly písemné doklady, bude v západním civilizačním okruhu pravděpodobně již Thalés z Milétu. Ten se při sledování hvězd nedíval pod nohy a spadl do studny, ze které jej musela vytáhnout dívka, podivující se, jak může pozorovat nebe, když ani nevidí před sebe na zem.
I když se již u Thaléta (a antického filosofa obecně) vyskytují některé podstatné vymezující prvky „nerda“ - expertní vědění, odstup od většinové společnosti a s ním související nepochopení z její strany, výstřednost, neohrabanost a především zabývaní se zdánlivě zbytečnými myšlenkami „mimo realitu“, které ale následně začnou realitu vytvářet („praktičnost nepraktického“ Thalés velice ochotně sám víc krát demonstroval) - v našem případě se jedná o mediální koncept, vytvořený a formovaný dobovými prostředky hromadné komunikace (v 19. století romány a ve 20. televizí), který je proto neoddělitelně spjatý s moderní masovou společností. Jeho „bytostní modernost“ navíc vyplývá i ze skutečnosti, že samotná průmyslová a informační společnost jsou vlastně jeho vlastním dílem a její hlavní tvůrci jako Edison, Tesla, Ford (jehož nedostatek empatie už hraničil s psychopatií) či dnes Gates, Zuckerberg nebo Musk představují v kolektivní imaginaci takové „alfa-nerdy“, i když se pro jejich bohatství, postavení a moc z pojmu už do veliké míry vymykají.
Posedlost moderní veřejné sféry soukromými emocemi a intimními vztahy navíc doplnila koncept „nerda“ novými subjektivními obsahy a definičně jej rozšířila o „posedlý zápal pro věc na úkor emocionality, empatie a sociability“. A televizní přesunutí masové kultury k jejímu audiovizuálnímu vnímání jej spojila s dnes pro něj už stejně podstatnými obrazovými představami (brýle, traky, kalhoty vysoko nad pás, afektovaná řeč či další bohatá symbolika), díky čemuž se starověký mudrc se středověkým učencem stali již jen jeho velice vzdálenými pra-prapředky.
Díky tomuto modernímu omezení našeho„archaeologického zkoumání“, navíc i geograficky ohraničeného anglosaskou oblastí, ve které se koncept rozvinul, může už za nás zbylou práci do veliké míry udělat americký autor Benjamin Nugent. Ten ve své knize American Nerd: The Story of My People zkoumal historickou genezi, transformaci a sociální kontext fungování konceptu „nerd“. I když se z veliké části zabývá jeho, pro nás nepodstatnými, současnými podobami a kontextem rasové politiky, který má na něj v americkém prostředí snad i rozhodující vliv, poskytuje nám i jasný a krátký přehled o tom, v jakém prostředí, jakým způsobem a z jakého důvodu tento sociální typ vznikl, proměňoval se a přes amerikanizovanou masovou kulturu pak dostal až k nám.
1818/1831, Frankenstein
Přesně tak, prvním nerdem, prototypem, archetypem a otcem všech nerdů byl vědec Frankenstein. Když i ponecháme stranou zjevné freudovské motivy oživující penetrace neživé hmoty vědecky spoutanou přírodní energií ve věži zavřeným, sexuálně frustrovaným mladým mužem, i časově a geograficky přesně stojí na počátku rozmachu moderní průmyslové doby literární vzor jejího „zploditele“. Neživá hmota může představovat pořád přetrvávající strnulou tradiční společnost, elektřina symbolizovat moderní technické vědění a stvůra předjímá už i katastrofální důsledky průmyslové modernity, do jejíž podstaty vtiskl své expertní a chladné osobní vlastnosti sám její tvůrce, největší nerd, Frankenstein.
Ještě jen náctiletá dívka Mary Shelley si první všimla nový podstatný sociálně-psychologický fenomén a i když dalších uvedených sociálně-filosofických implikací si asi nebyla vědoma a jsou spíš výsledkem objektivní interpretace, díky skvělé všímavosti a sociální inteligenci vytvořila prvotní a nejdominantnější vzor sociálního konceptu nerda, téměř už i se všemi nejpodstatněji jej vymezujícími znaky. Je ještě nutno dodat, že příběh byl zpopularizován a „zmasověl“ až jeho revidovanou verzí z roku 1931 a Frankensteinovi tak chvíli trvalo, než se dostal do obecného povědomí...
1857, Tom Brown
...A jen jednu další generaci pak trvalo, než se narodil i nerdův protiklad, se kterým pak už po celý svůj život tvořil neodlučnou pojmovou dvojici (nenechte se zmást vnější vzájemnou nevšímavostí) - dnes z americké kinematografie známý středoškolský hráč amerického fotbalu, který ale poprvé uzřel světlo světa ještě v docela humánní a idealistické literární podobě. Možná už ani v anglosaském prostoru dnes většina lidí nezná Toma Browna, jehož příběhy nebyly jen žánrově, ale i z hlediska jejich popularity obdobou Harryho Pottera druhé poloviny 19. století.
Jejich uvedený vzájemně protikladný vztah ale nebyl antagonistický. Tom Brown v té době už početným nerdům nesplachoval hlavu ve školních záchodcích, ale naopak je ochraňoval před dobovými „bullies“ (kterými byl sám v počátcích šikanován) a svojí převahu nad nimi demonstroval shovívavostí a velkorysostí, kterou vůči nim až úzkostlivě projevoval. V principu ale oba stáli nad společenským průměrem, ze kterého jen vyčnívali protikladným způsobem, a jak víme, „bullies“ bývají právě naopak deindividualizovaní, masoví a v lepším případě ti nejprůměrnější jedinci. A jako protiklady se tak neodpuzovali, ale naopak do jisté míry přitahovali právě pro oběma společnou snahu vyniknout.
Z ní ale vyplynula jednostranná rivality, kterou jde jasně rozpoznat ze skutečnosti, že společenský archetyp Toma Browna vznikl jako odpověď na Frankensteina a ze strukturálního hlediska jako protikladně se diferencující „parazitický“ pojem, závislý na konceptu „nerd“. Jelikož ten mu předcházel časově a přesahoval jej svými expertními schopnostmi, tomu už nezbývalo nic jiného, než se vůči němu tak trochu žárlivě vymezit protikladnou identitou (i když ale pro ní mohl mít současně i skutečné psychologické předpoklady a mohlo se pak jednat o Riesmanova vnějškově řízeného člověka, který i podle tohoto právníka a sociologa začal na přelomu staletí ve větších městských aglomerací nahrazovat niterně řízeného člověka, kterému by zase svým osobnostním nastavením docela přesně odpovídal nerd).
I když by ale divák amerického adolescentního seriálu řekl, že ten arogantní středoškolský fotbalista si nerda moc nevšímá, není ve skutečnosti ničím jiným, než jeho negativním znaménkem. Zatímco nerd sedí pořád doma, studuje, nesportuje, nedbá na svůj zevnějšek, moc se nesocializuje a druhé pohlaví považuje za jiný živočišní druh, Tom Brown jen, často i zcela iracionálně a až posedle, lítá po venku, svojí identitu staví na sportovních aktivitách, pořád hlídá tvar svého účesu, bez party nejde ani na toaletu a zásadně chodí jen zaháknutý do nějaké dívky navzdory tomu, že pocity lásky zrovna neoplývá...
_______________________________
Rozptylující (a tak trochu nesouvisející) pauza od neustálého řešení pandemie bude pokračováním dialektiky Frankensteina a Toma Browna, i s jejími širšími sociálními souvislostmi a pozdějším prorazením jinak stydlivého nerda na televizní obrazovky, následovat přes svátky.
Babiš kope propast ve společnosti, budí nenávist k vládě. Reformu důchodů nemá
Nepoddávejte se únavě!
ODS odmítá Babiše, Babiš zas odmítá SPD. Realita v roce 2025 může vypadat úplně jinak
Fiala potvrdil pevnou českou vazbu na USA. Babiš před pěti roky udělal to samé
