Proč je spor Svačina vs. Dětský domov symbolický
Gracián Svačina se stal mediální celebritou, když s očima otevřenýma nahlédl návštěvu první dámy v dětském domově – a napsal o tom. Stal se dětským vzorem, když začal studovat vysokou školu. Nezaváhal ani při televizním výslechu Václava Moravce a to přimělo řadu lidí podívat se zpět do Graciánova dětství: on a jeho dva bratři skončili kdysi v dětském domově jen proto, že je rodiče nedokázali uživit. Teď, ve dvaadvaceti, se Svačinův nový osud stává dalším symbolem.
Nebudu podrobně opakovat, co všichni vědí, tedy stručně: Ředitelka dětského domova Jemnice Dagmar Průšová využila svého práva vyhodit Graciána Svačinu z ústavu pro jakési neplnění povinností. Třebíčský soud, kam se mladý muž obrátil o pomoc, prohlásil, že záležitost je plně v kompetenci ředitelky a případ vůbec neprozkoumal. „S názorem soudu nesouhlasíme a budeme se bránit odvoláním,“ vyhlásil Svačinův advokát Pavel Uhl, který se domnívá, že „stát je povinen poskytnout zaopatření dětem, které jsou odchovány dětským domovem a chtějí studovat“.
Jaká ironie, že. Je to právě Gracián Svačina, kdo dlouho upozorňuje na fakt, že by bývalo stačilo, aby stát kdysi pomohl jeho rodičům – a ušetřil by spousty peněz za ústavní péči tří dětí. Jedno z těch dětí teď dokonce studuje na univerzitě – a musí bojovat o to, aby mělo podobný nárok jako většina „neústavních“ dětí; totiž, aby byl během studia na vysoké škole podporován a i nadále sociálně chráněn. Ale tento případ poukazuje i kamsi dál:
Ředitelka domova Dagmar Průšová tvrdí, že Graciána Svačinu nevyhodila kvůli osobní averzi. Budiž, to zkoumat nehodlám. Zajímá mne jiný moment: dětský domov odjímá dvěma mladším bratrům bratra nejstaršího, přičemž pro Graciána, jak víme (a nemáme důvod tomu nevěřit) byla a je možnost být mladším bratrům nablízku velmi důležitá. Dětský domov se chová protirodinně. Nestojí mu trochu dobré vůle za to, aby tři děti, které nemohou žít normálně doma s rodiči, mohli být co nejdéle pohromadě.
„Velkých prohřešků, které jsem se dozvěděla od vychovatelek, bylo tolik, že jsem musela rozhodnout,“ čteme opakovaně z médií. Jsou to slova šéfky. Nikoli vnímavé osoby, zprostředkující chybějící rodinnou péči. Šéfky ústavu. A basta!
(Publikováno také v Edici Otvíráme, kterou vydává sdružení Publicist za podpory Nadace Terezy Maxové dětem)
Nebudu podrobně opakovat, co všichni vědí, tedy stručně: Ředitelka dětského domova Jemnice Dagmar Průšová využila svého práva vyhodit Graciána Svačinu z ústavu pro jakési neplnění povinností. Třebíčský soud, kam se mladý muž obrátil o pomoc, prohlásil, že záležitost je plně v kompetenci ředitelky a případ vůbec neprozkoumal. „S názorem soudu nesouhlasíme a budeme se bránit odvoláním,“ vyhlásil Svačinův advokát Pavel Uhl, který se domnívá, že „stát je povinen poskytnout zaopatření dětem, které jsou odchovány dětským domovem a chtějí studovat“.
Jaká ironie, že. Je to právě Gracián Svačina, kdo dlouho upozorňuje na fakt, že by bývalo stačilo, aby stát kdysi pomohl jeho rodičům – a ušetřil by spousty peněz za ústavní péči tří dětí. Jedno z těch dětí teď dokonce studuje na univerzitě – a musí bojovat o to, aby mělo podobný nárok jako většina „neústavních“ dětí; totiž, aby byl během studia na vysoké škole podporován a i nadále sociálně chráněn. Ale tento případ poukazuje i kamsi dál:
Ředitelka domova Dagmar Průšová tvrdí, že Graciána Svačinu nevyhodila kvůli osobní averzi. Budiž, to zkoumat nehodlám. Zajímá mne jiný moment: dětský domov odjímá dvěma mladším bratrům bratra nejstaršího, přičemž pro Graciána, jak víme (a nemáme důvod tomu nevěřit) byla a je možnost být mladším bratrům nablízku velmi důležitá. Dětský domov se chová protirodinně. Nestojí mu trochu dobré vůle za to, aby tři děti, které nemohou žít normálně doma s rodiči, mohli být co nejdéle pohromadě.
„Velkých prohřešků, které jsem se dozvěděla od vychovatelek, bylo tolik, že jsem musela rozhodnout,“ čteme opakovaně z médií. Jsou to slova šéfky. Nikoli vnímavé osoby, zprostředkující chybějící rodinnou péči. Šéfky ústavu. A basta!
(Publikováno také v Edici Otvíráme, kterou vydává sdružení Publicist za podpory Nadace Terezy Maxové dětem)