Gripeny naruby aneb V parlamentu o podstatě
Česká dolní parlamentní komora se tento týden pohádala o minulosti. Koho všeho je možné veřejně spojit s podezřeními, jež vyvolala švédská stíhačková zakázka?
„Ani ve středu pochopitelně českým poslancům nijak nešlo o podstatu aféry,“ napsal ze Sněmovny reportér Aktuálně.cz Jan Němec. „Případ Gripenů byl jen jedním z dopředu ohlášených balvanů, jimiž se ODS a TOP09 snaží přehradit levici možnost protlačit před volbami sadu sociálních zákonů.“
Páni poslanci, tohle je přesně to, co potřebujeme: snižovat zájem občanů o věci veřejné dalšími „náhradními tématy“; zvyšovat cynismus lidí pokračujícím využíváním parlamentu coby pouhé marketingové stranické základny; definitivně zničit zbytky důvěry ve veřejné instituce tím, že „podstatu problémů“ vždycky nějak převálcuje „taktika“.
Bývalá šéfová české pobočky Transparency International Adriana Krnáčová ve svém blogu nedávno varovala: dívejte se, před volbami se začne bojovat s korupcí. Boj to bude neefektivní, neupřímný a pokrytecký. Je to tady! Každá strana již ukázala, že si do předvolebních časů připravila seznam afér. Afér, při jejichž otvírání nejde a nepůjde ani o podstatu, ani o pokus obnovit důvěru v českou politiku. Nýbrž afér, umožňujících především oslabit protivníka.
Česká politická scéna ovšem v této disciplíně podstoupila dlouhodobý vrcholový trénink. Poplatky za recept a za návštěvu u lékaře, byty někdejší OKD, zakázka na likvidaci ekologických škod, Opencard, privatizace letiště Praha a ČSA, České dráhy versus Student Agency, horní zákon, rozšíření pravomocí NKÚ na kraje a obce, dostavba Temelína a s ní související otázky bezpečnosti státu, Toskánská aféra a mnohé další nesly a nesou znaky sněmovní rozpravy z tohoto týdne. Znaky, kvůli kterým si člověk musí nedůvěřivě říct: co je míněno vážně a co je jen „pouhou“ politickou taktikou? Kam až jsou politici ochotni zajít v překrucování podstaty ve jménu momentální (a většinou dokonce jen mediální) převahy?
Tak daleko jsme po roce 1989 došli. Populistické smršti Davida Ratha kolem třicetikorunového poplatku, Lubomíra Zaorálka kolem bytů RPG či mlžení pražského magistrátu ohledně Opencard (vzpomeňme jen ty novější) nás naučily nepřijímat nic „jen tak“. Proč tedy najednou Gripeny? Skutečně šlo jen o čas, nutný k obstrukci?
„Maškaráda kolem údajné korupce při pořizování stíhaček Gripen je motivována také tím, aby se předurčilo, kdo bude naším dodavatelem nové stíhací techniky po roce 2015. Cílem je vyřadit Gripeny a připravit půdu pro to, aby někdo měl výhodnější podmínky,“ řekl na tiskové konferenci stínový ministr obrany KSČM Alexander Černý – a já se jeho slov děsím. Jednak proto, že může mít pravdu (podle kuloárních řečí představují švédské stíhačky nejlépe provedený pronájem ministerstva obrany za posledních 1000 let a švédská vláda na základě kontraktu plní své povinnosti v rámci pronájmu Gripenů ve všech ohledech na 100%; pokud tomu tak věcně je, podstata problému by opět dostala na frak), a pak proto, že by šlo o další příklad, kterak politická scéna nahrává argumenty populistickým subjektům s temnou minulostí.
Z občanského hlediska je zřejmé, co bychom od politiků chtěli: účinné zákroky proti korupci na jedné straně a pragmatická, ekonomicky výhodná a transparentní řešení velkých zakázek na straně druhé. Vztaženo ke stíhačkám, jestliže příště politici koupí či pronajmou stroje ve Spojených státech či jinde jen proto, že budou spoléhat na přízeň veřejnosti, která by si odklon od Gripenů mohla vysvětlit jako protikorupční čin, stane se pravý opak. Nedůvěra bude znovu tady.
Možná to ze sněmovní lavice nelze pochopit: čím víc domnělé rafinovanosti, tím méně důvěry. Nemůžu mluvit za všechny občany, ale většina lidí z mého okolí napjatě čeká. Začne se už v Česku konečně diskutovat netakticky, tedy o podstatě?
„Ani ve středu pochopitelně českým poslancům nijak nešlo o podstatu aféry,“ napsal ze Sněmovny reportér Aktuálně.cz Jan Němec. „Případ Gripenů byl jen jedním z dopředu ohlášených balvanů, jimiž se ODS a TOP09 snaží přehradit levici možnost protlačit před volbami sadu sociálních zákonů.“
Páni poslanci, tohle je přesně to, co potřebujeme: snižovat zájem občanů o věci veřejné dalšími „náhradními tématy“; zvyšovat cynismus lidí pokračujícím využíváním parlamentu coby pouhé marketingové stranické základny; definitivně zničit zbytky důvěry ve veřejné instituce tím, že „podstatu problémů“ vždycky nějak převálcuje „taktika“.
Bývalá šéfová české pobočky Transparency International Adriana Krnáčová ve svém blogu nedávno varovala: dívejte se, před volbami se začne bojovat s korupcí. Boj to bude neefektivní, neupřímný a pokrytecký. Je to tady! Každá strana již ukázala, že si do předvolebních časů připravila seznam afér. Afér, při jejichž otvírání nejde a nepůjde ani o podstatu, ani o pokus obnovit důvěru v českou politiku. Nýbrž afér, umožňujících především oslabit protivníka.
Česká politická scéna ovšem v této disciplíně podstoupila dlouhodobý vrcholový trénink. Poplatky za recept a za návštěvu u lékaře, byty někdejší OKD, zakázka na likvidaci ekologických škod, Opencard, privatizace letiště Praha a ČSA, České dráhy versus Student Agency, horní zákon, rozšíření pravomocí NKÚ na kraje a obce, dostavba Temelína a s ní související otázky bezpečnosti státu, Toskánská aféra a mnohé další nesly a nesou znaky sněmovní rozpravy z tohoto týdne. Znaky, kvůli kterým si člověk musí nedůvěřivě říct: co je míněno vážně a co je jen „pouhou“ politickou taktikou? Kam až jsou politici ochotni zajít v překrucování podstaty ve jménu momentální (a většinou dokonce jen mediální) převahy?
Tak daleko jsme po roce 1989 došli. Populistické smršti Davida Ratha kolem třicetikorunového poplatku, Lubomíra Zaorálka kolem bytů RPG či mlžení pražského magistrátu ohledně Opencard (vzpomeňme jen ty novější) nás naučily nepřijímat nic „jen tak“. Proč tedy najednou Gripeny? Skutečně šlo jen o čas, nutný k obstrukci?
„Maškaráda kolem údajné korupce při pořizování stíhaček Gripen je motivována také tím, aby se předurčilo, kdo bude naším dodavatelem nové stíhací techniky po roce 2015. Cílem je vyřadit Gripeny a připravit půdu pro to, aby někdo měl výhodnější podmínky,“ řekl na tiskové konferenci stínový ministr obrany KSČM Alexander Černý – a já se jeho slov děsím. Jednak proto, že může mít pravdu (podle kuloárních řečí představují švédské stíhačky nejlépe provedený pronájem ministerstva obrany za posledních 1000 let a švédská vláda na základě kontraktu plní své povinnosti v rámci pronájmu Gripenů ve všech ohledech na 100%; pokud tomu tak věcně je, podstata problému by opět dostala na frak), a pak proto, že by šlo o další příklad, kterak politická scéna nahrává argumenty populistickým subjektům s temnou minulostí.
Z občanského hlediska je zřejmé, co bychom od politiků chtěli: účinné zákroky proti korupci na jedné straně a pragmatická, ekonomicky výhodná a transparentní řešení velkých zakázek na straně druhé. Vztaženo ke stíhačkám, jestliže příště politici koupí či pronajmou stroje ve Spojených státech či jinde jen proto, že budou spoléhat na přízeň veřejnosti, která by si odklon od Gripenů mohla vysvětlit jako protikorupční čin, stane se pravý opak. Nedůvěra bude znovu tady.
Možná to ze sněmovní lavice nelze pochopit: čím víc domnělé rafinovanosti, tím méně důvěry. Nemůžu mluvit za všechny občany, ale většina lidí z mého okolí napjatě čeká. Začne se už v Česku konečně diskutovat netakticky, tedy o podstatě?