Už je to tady zase. Tzv. diskuse, týkající se zdravotnictví. Tentokrát ji vyprovokovala vládní novela zákona o léčivech, kterou do sněmovny vyslala Fischerova vláda.

Tento návrh ustavuje „centrální úložiště dat“, do něhož budou muset lékaři i lékárníci ukládat údaje z veškerých receptů. Státní ústav pro kontrolu léčiv, jenž systém spravuje, argumentuje ve prospěch centrálního úložiště několika hledisky: kontrolní mechanismy ušetří spousty veřejných peněz, omezí se zneužívání léků na výrobu drog, zlepší se kontrola kvality léků a jejich správného užívání, zefektivní se odstraňování nežádoucích účinků.

Na podporu svých argumentů SÚKL cituje ze studií Farmaceutické fakulty UK v Hradci Králové, z údajů Krajských úřadů či z informací Národní protidrogové centrály:

Téměř ¼ všech lékaři ambulantně předepsaných léčivých přípravků (v hodnotě 9 mld. Kč/rok) není pacienty využívaná. Ročně je z veřejných zdrojů likvidováno 200tun nevyužitých léků. Nedostupnost informačního nástroje, který by umožnil pacientovi sdílet s lékaři informace o vydaných lécích, způsobuje každoroční zátěž zdravotního pojištění v přímých nákladech na druhé stejné léčivo ve výši 450mil. Kč. Z toho náklady na léčiva, které prokazatelně způsobují při násobném dávkování poškození zdraví, činí 180 mil. Kč.

Elektronický systém, říká SÚKL, umožní omezovat nejen plýtvání, vyplývající z ledabylosti, ale také úniky záměrné. Podle odhadů této instituce odejde ze zdravotního systému 4,5 miliardy korun ročně proplácením „fiktivních“ receptů. Tomuto podvodu se v branži říká „batůžkaření“; aby fungovalo, musí být vždy domluven předepisující lékař s vydávajícím lékárníkem.

Jisté jsou dvě věci: elektronizace zdravotnictví není českým vynálezem a v řadě nejprogresivnějších zemí neběhají v elektronických databázích pouze údaje o předepsaných a vydaných lécích, ale i celé zdravotní karty. „Elektronizace přinesla například ve Španělsku a v Dánsku, které jsou v tomto trendu nejdál, úspory stovek milionů eur,“ připomněl před pár dny ekonom Miroslav Zámečník v MF DNES.

Jedním z kritiků elektronických systémů v českém zdravotnictví je Svaz pacientů. Jeho šéf, Luboš Olejár, je sice jako každý správný prezident vyfotografován na webových stánkách svého svazu před siluetou Hradčan, ale způsob prezentace názorů Svazu pacientů se blíží spíše stylu ukřičených politických stran:

„Ředitel Beneš chce tímto způsobem (myšleno novelou zákona o léčivech, kterou předložila vláda) zachránit nejen sebe, ale také Ministerstvo zdravotnictví a 1.náměstka ministryně Marka Šnajdra, který je za špatnou činnost SÚKLu také plně odpovědný. Zároveň mají být zachráněny původní podezřelé cíle zřízení Centrálního úložiště dat, při jejichž dosahování byl SÚKL přistižen.“

Co je myšleno „původními podezřelými cíli, při jejichž dosahování byl SÚKL přistižen“, se v prohlášení Grémia Svazu pacientů nepíše vůbec nic. Co si s takovou narážkou počít? Jak ji zařadit do kontextu veřejné diskuse, aby byla něčemu platná?

Surfujete-li dál po zmíněném webu, dojde vám to: SÚKL prý chce prodávat data z receptů farmakologickým firmám.

Neslyšel jsem o žádném takovém podezření a nenapadá mne, jak by to SÚKL dělal (zákon by mu to rozhodně neumožňoval), ale budiž. Jde o námitku systémovou, anebo osobní? Víme o tom, že se podobné systémy v Dánsku, Španělsku, Kanadě, Spojených státech a jinde zneužívají? Anebo prostě nevěříme jednotlivcům, kvůli kterým nechceme elektronický systém raději vůbec zavést?

Svaz pacientů ve svém prohlášení tvrdí, že „škody, vznikající zneužitím pravých a použitím falešných receptů a duplicitami mají daleko menší rozsah (než tvrdí SÚKL) a pokud vznikají, z velké časti je to zaviněno zanedbáním ze strany ministerstva a SÚKLu“. Ale jak to myslí konkrétně? A jaká jsou jeho čísla? Má SÚKL dostatek nástrojů, ale nevyužívá je? Dělá to schválně? Bohužel, nic konkrétnějšího se nedovíme.

Podobně nepomáhá v orientaci ani další poznámka Svazu pacientů, týkající se faktu, že Grémium majitelů lékáren návrh novely zákona přivítalo (o tom, že s ní souhlasí i Národní protidrogová centrála a další instituce, se už Svaz pacientů nezmiňuje):

„Stanovisko majitelů lékáren není odborné, ale poplatné obchodním skupinovým zájmům a proto blízké stanoviskům náměstka Šnajdra a ředitele Beneše.“

Venku sice ještě mrzne, ale tenhle led je zatraceně tenký. Jednak: daly by se popsat stohy papíru o zájmových vazbách, vydělávajících na nepřehledném zdravotnictví obrovské peníze a kterým není po chuti jakýkoli kvalitní kontrolní mechanismus, jenž umožní lépe sledovat finanční toky. A pak: mám snad uvěřit, že Svaz pacientů je způsobilý kádrovat odbornou způsobilost Grémia majitelů lékáren? Prezident Olejár má jistě řadu odborných konzultantů, ale jako absolvent střední strojní průmyslovky má sám ke zdravotnictví docela daleko.

Mnohem vážněji je třeba brát stanovisko Úřadu na ochranu osobních údajů. Jestliže má postupná elektronizace zdravotnictví pomoct celý systém zlevnit a zprůhlednit, na úkor práv občanů se tak stát nesmí.

„Úřad nebránil a nebrání shromažďování a dalšímu zpracování údajů z receptů v případech, kdy je třeba předcházet a zamezit zneužívání některých druhů léků. Opakovaně nabízel Ministerstvu zdravotnictví součinnost nezbytnou k rychlému vybudování účelné evidence, která by umožňovala sledovat a vyhodnocovat předepisování zneužitelných léčivých přípravků.V hromadných sdělovacích prostředcích je vznik centrálního úložiště velmi často odůvodňován pouze potřebou zpřísnění prodeje omezeného množství léků a zamezení užívání drog. Naprosto je však zamlčován fakt, že navrhovaná podoba úložiště tento účel široce překračuje: návrh zákona pouze obecně stanoví skupinu činností, k nimž bude stát oprávněn osobní údaje z receptů využívat, a to bez souhlasu pacientů.“

Pokud tomu rozumím správně, ÚOOÚ, jemuž předsedá Igor Němec, má za úkol zajistit, aby různé veřejné systémy nebyly z hlediska ochrany osobních údajů zneužitelné. Poznámky, týkající se technického zabezpečení, bychom měli chtít řádně vysvětlit. Vyjasnit by se měla i otázka souhlasu občanů s uváděním dat do systémů. SÚKL o sobě tvrdí, že je schopen zajistit nezávislost a bezpečnost dat, že hrozba manipulace s osobními údaji občanů je vyloučena, že data o receptech jsou anonymizovaná. Je to pravda, anebo není? To by měl úřad říct a nabídnout pomoc k odstranění „závad“.

Co je ale na postoji ÚOOÚ zvláštní - jednak se nelze zbavit dojmu, že ve svém prohlášení mluví nejen o dílčích otázkách bezpečnosti, ale o konceptu jako takovém, což je rozhodnutí, které ho přesahuje; a pak, proč argumentuje slovy: v médiích se říká, v hromadných sdělovacích prostředcích se uvádí…? Na co tedy ÚOOÚ reaguje? Na věc samu, na problém, anebo na to, co se kde píše?

Potíž všech českých debat kolem zdravotnictví spočívá v tom, že začínají odprostředka. Chybí jasná politická vůle, která by řekla (například): chceme elektronizovat zdravotnictví, protože to systém zlevní, protože bude víc peněz na léčbu jako takovou, protože to pomůže vědě, protože to umožní omezit navazující trestnou činnost, atd. atd. A pak, na základě tohoto jasného koncepčního rozhodnutí, začneme řešit detaily.

Jenže tak tomu není, a proto je tak snadné při každé diskusi znejistět. Jakýkoli lobbyistický, politizující, anebo dokonce i dobře mínění občanský názor vrací téma na začátek.

Cítím, že v případě novely zákona o léčivech je to podobné. Z toho, co lze číst v médiích a v různých prohlášeních, si každý z nás učiní komplexní názor stěží; je dobré ji přijmout, anebo není? Já nevím. Ale poznám, že některé hysterické reakce jsou podezřelé.

Nedávno jsem se ptal představitele IBM (s českým SÚKL nemá tato firma nic společného), zda někdy byly jejich zdravotnické elektronické systémy, pracující od Aljašky až do Evropy, zneužity. „Nikdy,“ řekl. „Nenosí se říkat to nahlas, ale tyto systémy bývají mnohem bezpečnější, než systémy bankovní.“

Už se těším, až někdo důvěryhodný bude moci říct totéž o českém řešení. Bude se to číst rozhodně lépe, než rok za rokem se opakující zprávy o ztrátách v „systému zdravotnictví“. V našich miliardách.