Volební systém, který je jednoduchý, levný, spravedlivý, klade důraz na kandidáty a ne strany a vede k větší zodpovědnosti?

V diskusi ohledně návrhů p. Janečka na změnu volebního systému jsem ukázal na příkladu Chile, že tyto změny by velmi pravděpodobně vedly k systému 2 stran (bloků stran). A psal jsem, že pro lepší volební systém je dobré se kouknout do Irska. Přidám k tomu teď i Velkou Británii, kde je systém velice odlišný (ale v jistém smyslu jsou to oba ukázkové systémy).

• - Irsko: 43 okrsků po 3-5 mandátech, volí se vícekolově postupně tak, že poslední v daném kole vypadne


• - Británie: 650 okrsků po 1 mandátu, jen 1 kolo (vítězí, kdo dostane nejvíce)

Irský systém

Irský systém (podobně australský, místy v USA, atd.) je možná trochu nezvyklý, ale přitom je velice jednoduchý. Volič dostane seznam kandidátů (zhruba 15-25) a prostě je očísluje dle své preference. Svému favoritovi dá „1.“, dalšímu „2.“, atd. Pokud někoho vůbec nechce, vůbec ho do své preference nezařadí, žádné pořadí mu nedá (je to potom de facto Janečkův „negativní hlas“).

V prvním kole se spočítají hlasy jen za první místa a kandidát s nejméně hlasy vypadne. Nicméně jeho voliči zůstávají ve hře a nyní se berou hlasy těch, které dali na 2. místo. Je to jako kdyby proběhlo nové kolo bez nejhoršího kandidáta. A takto se pokračuje dál až zbudou poslední 3-5 kandidátů (dle okrsku), kteří jsou tedy zvoleni. Prostě „chci kandidáta A, ale pokud vypadne, tak potom ze zbylých nejraději kandidáta B, atd.“. (Pro ilustraci příklad jednoho irského okrsku.)

Stejný princip se používá i u volby olympijského města – jen se skutečně volí v každém kole znova, ale to je možné díky tomu, že „voliči“ jsou všichni fyzicky přítomni na jednom místě. (Nakonec i Česko Slovenská SuperStar funguje obdobně.)

Jak ušetřit 100 milionů Kč každé dva roky

Mimochodem – stejný princip číslování kandidátů by se dal použít i u českých senátních voleb a přitom by systém voleb zůstal nemlich stejný (tj. dvoukolový, jen by obě kola proběhla najednou). Kdyby v „prvním kole“ (počítají se první preference voličů) vypadli všichni krom dvou a těm by se přeřadili hlasy od voličů vypadlých kandidátů. Každé dva roky by se ušetřilo nějakých 100 milionů za druhé kolo (proběhlo by to totiž vlastně najednou s prvním). Řekněte to p. Kalouskovi.

Důraz na kandidáty

Oba systémy kladou větší důraz na jednotlivé kandidáty, strany si nemohou prosadit jen tak někoho (podobně jako v českém senátu). V Británii je to zcela jasné, v Irsku také díky tomu, že obvody jsou relativně malé. To je rozdíl oproti české sněmovně.

Dvě strany vs. otevřený systém

Britský systém vede k dlouhodobému systému 2 stran, neboť výrazně zvýhodňuje velké strany. Třetí britská strana Liberálních demokratů získala za poslední troje volby 18-23 % hlasů, ale nikdy ani 10 % poslanců. V roce 2001 získali labouristé 40 % hlasů a dnešní koalice konzervativců a liberálů dohromady 50 %, ale počet poslanců byl 63 % vůči 33 % ve prospěch labouristů!


Vnější kruh: počet zvolených poslanců; vnitřní kruh: počet hlasů. Volby ve V. Británii 2001 (Wikipedie)

Naopak v irském systému jsou v poslední době 3 velké strany a je tam možnost existence i postupného vzestupu menších stran (i lépe jak v české sněmovně). Irský systém je výrazně spravedlivější (podobný počet hlasů na jedno místo pro různé strany). Oba systémy jsou otevřené regionálním stranám (podobně jako český senát, kde jsou dva zástupci Severočechů.cz), oba umožňují úspěch nezávislým kandidátům, ale jen v Irsku jsou nezávislí výrazněji úspěšní.

Jednobarevná vláda vs. koalice

Britský systém výrazně podporuje vznik jednobarevné vlády (ač po posledních volbách i tam vznikla koalice s převahou jen 38 poslanců, což zhruba odpovídá českým sněmovním 12). Irský systém vede spíše ke koalici dvou stran.

Podpora extrémů

Britský systém přirozeně podporuje extrémní kandidáty, kteří mají vcelku velkou podporu, ale ještě více lidí je nemá rádo. Dle britského systému by dnes na Slovensku byl prezidentem p. Mečiar, který vyhrál první kolo voleb, ale v druhém neměl šanci („všichni proti němu“). V ČR by v senátu by byla pí. Liana Janáčková. Takoví kandidáti to mají v irském těžší.

A v České republice

V ČR by na britském systému profitovali strany jako ODS (a KSČM) se silným voličským jádrem, ale také se silnou opozicí vůči nim. Naopak irský by více vyhovoval méně „vadícím“ stranám jako ČSSD nebo KDU-ČSL. Můžeme to posoudit dle rozdílů mezi prvním a druhým senátním kolem, kdy v letech 2008 a 2010 ODS ztratilo 5 míst (kdy vyhráli 1. kolo, ale nakonec v 2. prohráli), naopak ČSSD byla ve výsledku +3 (KDU-ČSL +1 a S.cz +1).

Britský systém propaguje dlouhodobě ODS (např. nyní s tím trochu mimo mísu přišel její prezidentský kandidát p. Sobotka). Britové si tento systém potvrdili v referendu v roce 2011 (nicméně používají upravený irský např. v londýnských volbách). O irském se v ČR „asi neví“ (mluvila o něm jen pí. Peake, asi vliv australského manžela).

Data

Výsledky senátních voleb 2010
Výsledky senátních voleb 2008
Výsledky voleb v Irsku a V.Británii 2000 -