Vláda připravila zákon „proti pořádání obecných referend“. V referendech se nemá prakticky o ničem rozhodovat a jejich vyhlášení má být velmi obtížné. Ale ještě je čas to změnit.


Ministr Dienstbier přišel s návrhem „ústavního zákona o [celostátním] referendu“. Ve skutečnosti jde ale v současné verzi o „zákon proti referendům“. Možnosti referend totiž zásadně omezuje natolik, že pokud aktuální návrh projde, žádná smysluplná referenda prostě nebudou.

V referendu se nebude moci o ničem rozhodovat.

Připravit zákon nebo jeho „záměr“ a dostat ho ke schválení k referendu je jednou z demokratických možností lidí jak se podílet na správě své země. V ČR by to byla alternativa k dnešnímu lobbování u poslanců a úředníků na pražských ministerstvech. V zahraničí to tak funguje.

Takto třeba lidi sami v Bavorsku zpřísnili zákaz kouření v roce 2010 (mj. zahrnuje i Oktoberfest). V americké Kalifornii tento měsíc prošel zákon měnící některé méně závažné trestné činy na přestupky a navíc ušetřené peníze (za věznění) přesměroval na prevenci. Ve Švýcarsku naopak letos neprošel zákon zavádějící minimální mzdu 22 CHF (~500Kč) za hodinu. I na Slovensku, které má velice omezující zákon o referendu, budou lidé sami v nejbližší době rozhodovat o zákazu adopcí homosexuály. Dle současného návrhu „zákona proti referendům“ nebude možno o takových věcech v ČR v referendu rozhodovat.

Jiný typ referend je o odmítnutí zákona schváleného parlamentem, pokud s ním občané nesouhlasí. Už jen existence takové možnosti vytváří tlak na politiky, aby jednak dělali zákony kvalitně a také aby nerozhodovali proti vůli občanů. Pro politika je samozřejmě velmi nepříjemné, pokud „jeho“ zákon je následně odmítnut občany, to mu ubírá na popularitě (a šanci na další politickou kariéru). V ČR dle návrhu „zákona proti referendům“ nebude moci taková referenda uspořádat.

Další, k čemu slouží referenda, jsou otázky rozpočtu, tedy peněz daňových poplatníků. Švýcaři tak např. letos v květnu odmítli nákup 22 stíhaček Gripenů. Naopak podpořili vládní návrh na rozvoj železnic. Zde je asi dobré dodat, že výsledky referend o finančních záležitostech zcela odporují častému českému argumentu odpůrců demokratického referenda, že „lidi by si schválili nulové daně“, to je prostě nesmysl. Nicméně aktuální návrh „zákona proti referendům“ v ČR taková referenda stejně zakazuje.

Možná se ptáte, stejně jako já, o čem tedy v referendech dle aktuálního návrhu budou moci lidi rozhodovat? Prakticky o ničem, důvodová zpráva uvádí možnost „přenos nových kompetencí z národní na euro-unijní úroveň“. S ostatními věcmi můžete nanejvýš nadále lobovat u poslanců, zkusit slibný Zákonomat nebo na ně prostě zapomenout.

Samozřejmě pro-demokratická změna je zde možná – stačí umožnit lidem rozhodovat i o zákonech, kterými se musí řídit, a o svých daních, které platí.

Vysoké nároky pro platnost referenda

I když byste náhodou našli důvod (který se netýká zákonů ani financí), o kterém byste chtěli vyhlásit referendum, je tu velký problém s jeho platností. Aktuální návrh požaduje minimální účast 25 % voličů. Bohužel, z ČR již máme zkušenost z místní úrovně, že politici této hranice zneužívají a snaží se vůli lidí potlačit (záměrné vyhlašování referenda na nešikovný termín, referendum v jiném místě než souběžné volby). Zároveň ani principiálně není důvod, aby zde byl jiný limit než u voleb (kde stačí obecně 1 hlas na platnost voleb).

V této souvislosti je skutečně paradoxní, že „zákon proti referendům“ předkládá právě p. Dienstbier, který byl před měsícem zvolen do Senátu 9 485 hlasy, při účasti voličů ani ne 15 %. Tedy jemu 9 485 hlasů stačí k mandátu rozhodovat o zákonech, ale názor třeba 2 000 000 lidí nemá mít žádnou platnost. Ve volbách do Evropského parlamentu byla účast 18 % a také výsledky platí.

Vysoký limit na platnost referenda vede k tomu, že namísto demokratického nástroje pro občany jde o další hračku politiků, kdy referenda jsou vyhlašovány třeba stranami jako součást předvolební agitace (např. referendum na Slovensku 2010 jako akce SaS).

Zapomíná se také na jeden důležitý efekt, který přináší možnost pořádat referenda – pokud existuje nějaká menší oblast nebo menší problém, co politici neřeší, je možnost předložit to k referendu a demokraticky rozhodnout. V ČR tak byla třeba úspěšně použita místní referenda při snaze o odtržení vesnic od měst. A „úspěšně“ použita znamená jak, že odtržení bylo schváleno, tak i že nebylo. Ale lidi o tom mohli demokraticky rozhodnout a uklidnilo se tak napětí v obci. Zároveň takové (i prohrané) referendum slouží jako zpětná vazba pro politiky, aby viděli, že takový problém existuje. Nicméně dle návrhu zákona „proti referendům“ to v ČR nebude možné.

Samozřejmě je logické spojovat volby a referenda - jak z finančního hlediska tak i kvůli komfortu občanů. V americké Kalifornii je to třeba rozumně vyřešeno tak, že referenda mohou probíhat jen v termínu jiných voleb. Ve Švýcarsku jsou pevně dané termíny jednou za ¼ roku (kdy se to opět spojuje s volbami, místními a kantonálními referendy).

Pokud pro platnost voleb není žádný limit účasti, pro-demokratický zákon o referendech by také neměl mít žádný takový limit na účast. A dobrý hospodář by ošetřil, aby se co nejvíce využíval souběh voleb s referendy.

Vysoké nároky na vyhlášení referenda

Současný návrh „zákona proti referendům“ požaduje 250 000 podpisů pro vyhlášení referenda (opět, pokud přijdete na oblast, kde vůbec referendum bude moci být vyhlášené). To je samozřejmě výrazně více než v 8 milionovém Švýcarsku, kde jde o 50 000. Je to i více než 50 000 pro registraci kandidáta na prezidenta v ČR. Zde je problém v nedemokratičnosti takového limitu v praxi. Současný návrh (nejspíše) předpokládá „klasické“ sbírání podpisů. To samozřejmě třeba výrazně znevýhodňuje obyvatele venkova oproti velkým městům, neboť sběr podpisů na venkově je prostě a jednoduše výrazně dražší, než když máte návrh podporovaný pražany a můžete třeba sbírat u východu z metra.

Tato část má nicméně v ČR jednu snadnou možnost podstatného zlepšení: Již dnes je možné oficiálně v ČR podporovat přes internet „Evropské iniciativy“ (návrhy, kterými se musí Evropské komise zabývat, nutná podpora 1 000 000 lidí v EU). Např. můžete podpořit nyní probíhající sběr podpory pro iniciativu New Deal 4 Europe - financování podpory zaměstnanosti mladých pomocí Tobinovy daně a uhlíkové daně. Stejný mechanismus by mohl sloužit k podpoře vyhlášení referenda (samozřejmě nikoliv k samotnému hlasování v referendu, dnes je ještě hlasování přes internet nebezpečné).

Další pro-demokratické zlepšení současného návrhu by bylo snížení počtu nutných podpisů, třeba na úroveň historicky osvědčenou ve Švýcarsku. Rozumný způsob je také navázat počet nutných podpisů na počet hlasujících v posledních volbách (tak to je v Kalifornii i jinde v USA).

Ještě je čas

Premiér Sobotka si stěžuje na krizi zapojení občanů do veřejného života. Referendum je podstatný a osvědčený nástroj, který zapojení občanů pomáhá, dává jim možnost se podílet na správě své země. Podstatnou pro-demokratickou přeměnou současného návrhu „zákona proti referendům“ na zákon „pro referenda“ má premiér šanci ukázat, že svoje slova myslí vážně. Ještě je čas, o návrhu ani vláda ani Parlament zatím nerozhodly.

Napsáno k 25. výročí 17.listopadu.

Odkazy

Detaily současného návrhu „zákona proti referendům“
Švýcarsko:
Jak fungují referenda ve Švýcarsku
Český překlad švýcarského federálního zákona
Originál 1 a 2.
Německo:
Jak fungují referenda v Německu
Originál
Kalifornie:
Český překlad zákona
Originál
Další:
Position paper Strany zelených, které se problémy současného návrhu zákona „proti referendům“ zabývá.
Některá čísla o referendech ve Švýcarsku, Německu, Kalifornii, ...


Podpořit moje blogy můžete zkrz KohoVolit.eu pomocí DMS na číslo 87777 s textem:
DMS KOHOVOLIT (cena 30Kč, z toho 27Kč pro KohoVolit.eu)
DMS ROK KOHOVOLIT (viz předchozí, automaticky každý měsíc po 1 rok)