Respektovaný think-tank bohatých zemí OECD koncem minulého roku zveřejnil svůj nový hospodářský výhled (OECD Economic Outlook 2016/2).

Českou ekonomiku v něm hodnotí velice příznivě, i když samozřejmě zcela správně volá po strukturálních opatřeních zlepšujících fungování trhu práce a produktivitu (posílení péče o děti, podpora výzkumu a vývoje, snižování vstupních a výstupních bariér pro firmy atd.).
V publikaci se mimo jiné objevil i následující graf. Naznačuje, že česká ekonomika se z krize vydala spíše cestou zvyšování zaměstnanosti než využití kapacit.

Využití kapacit ve zpracovatelském průmyslu a zaměstnanost (15-74 let) v ČR

Zdroj: OECD.

Toto pozorování může značit nedobrou zprávu, že určitá část kapitálu českých firem během cca 5 let dvojité české recese (2009-2013) zastarala, a je teď tedy už jen špatně využitelná.
Nebo lze graf chápat tak, že pro české firmy je v současnosti nabírání lidí relativně velice levné. Tady se ocitáme na jedné lodi s Českou národní bankou, které by vyšší růst mezd dovolil rychleji a s klidnějším svědomím vystoupit z kurzového závazku, i s odborářem J. Středulou a jeho experty pp. Fassmannem a Ungermanem, kteří volají po konci „levné práce“. Průměrný český zaměstnanec ale asi pluje jinou lodí a na zvýšení mezd zas tak moc netlačí, soudě např. podle pozorovaného klesání nezaměstnanosti na historicky nevídané úrovně: poslední číslo 3,5 % za leden je opět „proklatě nízko“, v Česku nikdy nezaměstnanost níž nebyla.