I samotná britská strana se zatím totiž pere s otázkou, jak vlastně k rozhovorům přistoupit a jaká „cenovka“ visí na různých variantách.

Premiérka Mayová označila pro brexit „žádnou dohodu za lepší než špatnou dohodu“. Komise britského parlamentu následně požádala, aby Mayová upřesnila dopady odchodu Velké Británie z EU bez dohody.

Neustále se tak vrací otázka, jestli bude oficiální dvouletá lhůta procesu dojednání brexitu vůbec stačit. Dle mého soudu lze jako docela slušné vodítko brát nedávnou zkušenost s unijním vyjednáváním o zpřísnění bankovní regulace po finanční krizi. Vývoj byl takový, že základní obrysy (v tomto případě především směrnice CRD IV, nařízení CRR a směrnice BRRD) byly hotovy také během zhruba dvou let (prosinec 2010 - jaro 2013). Pak následovala mnohaměsíční (v ČR více než roční) fáze jejich transpozice – v různých zemích mírně odlišná – do národních právních řádů. A hlavně v jejich rámci zůstala řada „technických“, v praxi však velmi důležitých detailů, jejichž doladění bylo odloženo tím, že bylo svěřeno do rukou konkrétních institucí (zejm. Evropského úřadu pro bankovnictví a Evropské komise), které měly později vydat příslušné „technické standardy“.

S brexitem to tedy bude nejspíš podobné: základní obrysy se možná podaří nakreslit do dvou let, a tím opticky splnit příslušné ustanovení unijní legislativy. Konkrétní úřady, firmy a lidé se ale budou se spoustou interpretačních nejasností prát nejspíš mnohem déle (přičemž jednotlivé země mohou mít pokušení celounijní dohodu při transpozici do národních předpisů nenápadně trochu přiohnout, aby měly ve stycích s Británií mírně lepší pozici než ostatní). Banky jsou dnes nuceny mít rostoucí armády expertů na regulaci, compliance a reporting; podobně tedy i firmy obchodující s Brity budou muset mít někoho, kdo se bude detailně věnovat vývoji předpisů týkajících se styku s UK, nebo si budou muset platit externí poradce, nebo obchod přes kanál La Manche úplně vzdají.

Celý proces se může dál zkomplikovat, pokud v jeho průběhu přinesou volby v různých zemích změny jeho celkového směřování. Vzhledem k pravděpodobné délce procesu brexitu bude těch voleb možná požehnaně.

Kdy a jak konkrétně budou řešeny spousty právnických a regulatorních otázek, které brexit vyvolává, je tedy zahaleno velmi hustou mlhou nejistot. To však nebrání některým ekonomům v pokusech o husarský kousek v podobě předběžného vyčíslení ekonomických dopadů brexitu na ekonomiky jednotlivých zemí EU. Některé tyto pokusy ve své nedávno vydané studii shrnul prestižní think-tank Centre for European Policy Studies (CEPS).

Co se týče konkrétně obchodních vztahů Česka s Velkou Británií, obrat (tj. vývoz + dovoz) u zboží měl v roce 2015 hodnotu kolem 5,5 % českého HDP, u služeb 1,2 procenta HDP. Pro EU 27 (tedy EU bez UK) jsou tato čísla 4 %, resp. 1,8 %, Česko tak v rámci EU zaujímalo 5., resp. 19. pozici. Není pak divu, že dopad brexitu na Česko vychází podle jedné ze studií citovaných CEPS (viz graf níže) poblíž průměru za celou skupinu EU 27, tedy jako snížení českého reálného HDP na hlavu v roce 2030 maximálně kolem třetiny procenta hodnoty bez brexitu. "Což není mnoho", můžeme říci s klasikem. Dopady pro samotnou Velkou Británii vycházejí řádově desetkrát větší.