Spoléhání na Libor je podle britské centrální banky riskantní
Pro méně znalé nejdřív zopakujme: Libor je průměr odhadů významných londýnských bank na téma, za jaký úrok by jim nejspíš jiné banky půjčily na různě dlouhá časová období (od jednoho dne až po jeden rok).
Co je lidem mimo velké londýnské banky do toho, za kolik si tito mamuti mezi sebou půjčují nebo by si půjčovali? Inu, některým lidem do toho je, a docela dost. Pohyb těchto londýnských mezibankovních sazeb je totiž chápán jako měřítko pohybu "úrokové nálady" v britské (a nejen britské) ekonomice tak nějak celkově. Takže Libor dejme tomu na 3 měsíce je používán v Londýně i mnohde jinde po světě jako základ mj. pro stanovení tříměsíčních úrokových sazeb klientských, tedy sazeb pro firmy a domácnosti. V praxi tedy klientská vkladová nebo úvěrová smlouva zní tak, že úroková sazba se spočte jako tříměsíční Libor plus určitá dohodnutá a neměnná marže (řekněme třeba 2 procentní body). Ve všech těchto případech jsou samozřejmě hodnoty Liboru pro lidi (a firmy) mimo velké londýnské banky tuze významné.
Hlavní riziko materiál BoE zdá se (je psán trochu kostrbatě) spatřuje v tom, že banky nejsou povinny do výpočtu hodnot sazeb Libor přispívat. Jednoho krásného dne by se tedy mohlo stát, že banky přinejmenším některé své odhady do průměrovacího výpočtu nedodají, a hodnoty sazeb Libor tak pro daný den prostě vůbec nebudou známy. Důsledky by byly dalekosáhlé, protože výpočty úročení spousty finančních produktů v Británii i jinde by najednou přišly, jak už bylo posáno výše, o svůj základní stavební kámen.
Materiál však připomíná ještě jednu informaci, která už je optimističtější: že tržní hráči se v poslední době začínají shodovat na stravitelné budoucí náhradě Liboru. Tou náhradou by měla být sazba Sonia, tedy jednodenní sazba na londýnském mezibankovním trhu (odpovídá americké Fed Funds rate, eurozónové Eonia, české Czeonia, atd.). Všechny smlouvy využívající dnes Libor by tedy měly být přepsány tak, aby v nich uvedená úroková sazba vycházela ze sazby Sonia, nikoli Libor. Podobně i v eurozóně se finanční komunita podle všeho pomalu začíná klonit k tomu, že nejlepší náhradou Euriboru bude Eonia.
Náhrada je to ovšem jen neúplná, protože sazby typu ONIA (overnight index average) jsou jaksi z principu pouze jednodenní (přesněji jednonoční, jde o vklad nebo úvěr přes noc), kdežto sazby typu IBOR (Libor, Euribor, Pribor atp.) jsou počítány i pro několik delších splatností až do 1 roku. Je to tedy podobné, jako když jste se při balení oblečení na dovolenou dřív řídili předpovědí počasí na týden dopředu, kdežto nově dostanete jen předpověď na první den - a zbytek už si musíte tak nějak vydedukovat sami. Základní výhodou sazeb ONIA proti IBORům je ovšem skutečnost, že ONIA vychází z poměrně intenzivního skutečného mezibankovního obchodování, kdežto mnohé IBORy jsou jen hypotetické odhady oněch velkých londýnských bank.
Doufejme tedy, že se bankovní komunita na důstojné náhradě IBORů dohodne brzo (což znamená během několika let) a hladce. Běžný smrtelník - pokud vůbec využívá nějaký finanční produkt navázaný na IBOR - to pozná tak, že si ho jeho banka zavolá, aby přišel podepsat změnu smlouvy v tom směru, že základ pro výpočet úroku se mění z IBORu na něco lepšího.