Pokud česká ekonomika nestíhá uspokojovat všechny na ni se hrnoucí objednávky, lepším řešením než dovoz spousty pracovníků z ciziny jsou vyšší mzdy společně s automatizací.

Dovézt z ciziny desítky tisíc lidí, aby se zaplnilo nynější vakuum na českém trhu práce, by bylo chybou. Není snad ani potřeba studovat ekonomii na to, aby bylo zřejmé, že pokud je něčeho málo, tak to podražuje, nebo se nahrazuje něčím podobným.
Je-li českých pracovníků málo, měla by jejich práce podražit, či by měli být nahrazeni stroji. To jest, české mzdy by měly růst rychleji než mzdy v konkurenčních ekonomikách, nebo by měly české firmy více automatizovat. Ano, české výrobky kvůli tomu podraží. Bude po nich menší poptávka a problém nedostatku pracovníků bude vyřešen.
Konvergence jaksepatří
Konečně by se začala pořádně zmenšovat tak často zmiňovaná mezera mezi mzdami českými a třeba německými. To se do jisté míry už děje: ve druhém letošním čtvrtletí rostly v rámci Evropské unie mzdy v soukromém sektoru podle Eurostatu rychleji než u nás už jen v Maďarsku a Rumunsku. Konkrétně oproti Německu byl nárůst těchto mezd v Česku za poslední rok o více než osm procentních bodů rychlejší. Tomu říkám konvergence!
A měli bychom čestně přiznat, že v této konvergenci může v podmínkách nynějšího vyluxovaného trhu práce určitou příznivou koordinační roli sehrávat – pokud se to nepřežene – například i tak často diskutované navyšování minimální mzdy. A pokud začne být lidská síla pro české firmy příliš drahá, sofistikovaným řešením je samozřejmě postupná automatizace.
Nedostatek pracovníků je trochu podobný nedostatku času: proč se nikde neuvádí, že další růst české ekonomiky je limitován tím, že den má jen 24 hodin? Vždyť kdyby měl den třeba 32 hodin, tedy o směnu navíc, jistě by naše země stihla splnit ještě mnohé další z objednávek, které se na ni v poslední době sypou ze všech stran.
Zdůrazňovat délku dne jako omezení ekonomického růstu by samozřejmě bylo absurdní. Každá ekonomika si prostě musí vystačit s časem, který jí fyzikální principy tohoto světa daly k dispozici. Takže pokud se zdůrazňuje nedostatek lidí, je v pozadí předpoklad, že ekonomika si s aktuálním počtem v ní existujících lidí vystačit nemusí. Může si dovézt nové odjinud.
Turci a německý hospodářský zázrak
To je – vedle zvýšení mezd nebo investic do strojů – druhé ekonomické řešení: pokud zásoba pracovníků nestačí, zvyšme tuto zásobu. Jde ale bohužel o příklad ekonomické úvahy, která fatálně pomíjí neekonomické stránky věci. Vyprávět by mohli například Němci. V 60. letech minulého století, v době svého hospodářského zázraku, měli i oni „významný nedostatek pracovníků“. Řešením tehdy byl oficiálně pečlivě dohodnutý a organizovaný postupný přesun zhruba milionu Turků do německých průmyslových center.
Původní představa byla, že tito čistě ekonomičtí migranti dostanou jen dvouletá pracovní víza a pak se vrátí do své domoviny. Skutečnost ale byla úplně jiná: někteří se sice vrátili, ale mnohem víc jich zůstalo a mnozí další naopak ještě přišli, například na základě práva na scelování rodin.
A jejich integrace se podle různých statistik nedaří. Zčásti je to právě proto, že mnozí z tureckých gastarbeiterů dlouhá léta žili v představě, že jsou v Německu jen přechodně na vydělání peněz. Namísto snahy splynout s místními tak budovali jen „provizorní“ ghetta. Důsledkem chabé integrace jsou dnes těžko řešitelná dilemata v řadě oblastí běžného života, často přerůstající v mezilidské napětí a konflikty.
Sečteno a podtrženo: Pokud dnes česká ekonomika nestíhá uspokojovat všechny na ni se hrnoucí objednávky, lepším řešením než dovoz spousty pracovníků z ciziny jsou vyšší mzdy společně s automatizací. Českou ekonomiku trápí nedostatečný počet pracovníků zhruba stejně jako nedostatek hodin mezi dvěma půlnocemi. Jejím skutečným problémem je nedostatečná výše mezd a pomalé tempo automatizace.

(původně vyšlo v HN)