Česká ekonomika: Dobří dělníci, horší prodavači
Dlouhodobou předností českých firem v mezinárodní soutěži byla a je sympatická směs na jedné straně slušného smyslu pro pečlivost a na druhé straně schopnosti improvizovat, tedy v případě potíží rychle a bez čekání na přesné instrukce „shora“ nacházet různá náhradní, ale přijatelná řešení. Slavným příkladem české vynalézavosti, schopnosti nasadit znalosti a poradit si jsou například cesty Hanzelky a Zikmunda nebo objev kontaktních čoček. Tato kombinace pečlivosti a myšlenkové pružnosti je devizou, kterou bychom rozhodně neměli do budoucna ztratit.
Naopak příliš málo je v české podnikatelské povaze zastoupena chuť a dovednost výsledky své práce prodat konečnému klientovi. Namísto toho se mnohé – i když jistě zdaleka ne všechny – české firmy spokojují s rolí subdodavatelů. V důsledku toho je ovšem na české firmy v rámci příslušných mezinárodních výrobních řetězců alokována jen poměrně malá část dosaženého celkového zisku. Jako dělníci jsme špičkoví, jako prodavači už tolik ne.
Hlavní výzvou do budoucna je tedy prodrat se více na výsluní zájmu konečných klientů. Pro firmy může být pomyslným cílem například stav, kdy značka „Made in Czechia“ bude ve světě stejné respektovaná jako třeba „Made in Germany“. Takovéto budování značky je ovšem prací na dlouhá léta, k níž je potřebná mimo jiné ekonomická a politická stabilita. Ani jedné z těchto dvou stabilit jsme si v uplynulých 100 letech příliš neužili, a to nás v soutěži s naší zahraniční konkurencí samozřejmě výrazně brzdilo.
A k vyhlídce do budoucna je třeba dodat ještě jednu věc: jakkoli se česká ekonomika pyšní silnou průmyslovou tradicí, podle mého soudu by bylo zdravé posunout se více k ekonomice služeb. Řada oblastí Česka má například úžasný, ale zatím nerozvinutý potenciál v oblasti turistického ruchu.
(vyšlo v LN)