Koruna v posledních měsících neposiluje, ačkoli české úrokové sazby rychle rostly. Kde je chyba?

Dosavadní neposilování koruny mohlo být dáno zahraničními faktory platnými pro celou střední Evropu, jako je třeba hrozba obchodních válek. Přes léto koruna sice neposilovala, ale na rozdíl od forintu a zlotého alespoň neoslabovala – a to bylo možno vysvětlit tak, že oslabující dopad společných faktorů byl v Česku kompenzován rychlým růstem úrokových sazeb. Ve zbylých dvou porovnávaných zemích se sazby neměnily.
Od září však zlotý i forint posílily, zatímco koruna nadále stagnovala. Dnes je tedy – stejně jako forint a zlotý – česká měna vůči euru zhruba tam, kde byla na začátku června. Že by spekulanti definitivně zlomili nad českou korunou hůl, a tak proti růstu českých sazeb začal působit navíc ještě odliv spekulačního kapitálu z haldy přišlé během kurzového závazku ČNB?
Spekulanti asi v pozadí jsou, ale nemusí jít rovnou o lámání hole. Možná že kurzové dopady obav z obchodních válek a podobných šoků jsou u koruny čistě kvůli velikosti oné haldy spekulačního kapitálu zkrátka silnější než u jiných podobných měn.
A v posledních týdnech se nejspíš přidává ještě snaha českých bank vypudit ze svých bilancí na přechodnou dobu některé velké vklady, aby se jim snížila základna pro výpočet odvodů do rezolučního fondu. Ty se totiž počítají z objemu nepojištěných vkladů na samém konci roku. Odvody do rezolučního fondu se sice týkají i bank v Polsku a Maďarsku, ale pro české banky je tato zátěž v důsledku oné haldy spekulačních peněz výrazně větší.
Spekulační investice do korunových aktiv tak mohou působit jako jakýsi zvětšovák: i když mluvíme o faktoru společném pro více zemí, u koruny může být kvůli tomuto zvětšováku konečný kurzový dopad takového faktoru oproti jiným měnám silnější.

(vyšlo v E15)