Čína dlouhodobě zpomaluje, stejně jako dlouhodobě zpomaluje například i Česko. Na rozdíl do Česka ale Čínu čeká úkol řešit tamní pyramidální předlužení: lidí a veřejné sféry, ale zejména firem.

Podle čínských statistiků činil tamní růst HDP v roce 2018 meziročně 6,6 procenta. Z pohledu Země středu žádná sláva. Vždyť ve svém hvězdném roce 2007 rostla tempem přes 14 procent, předloni však už jen 6,8 procenta.
Znamená to, že tamní ekonomika dostává rýmu, která povede k celosvětové ekonomické chřipce? Ne nutně.
Zaprvé v posledních letech začala centrální čínská vláda tlačit na regionální vlády, aby daly do pořádku svoje statistiky, většinou nadhodnocené. A tak například provincie Che-pej nedávno přiznala, že její HDP za rok 2017 byl nadhodnocen o dobrá tři procenta. Část zpomalení čínského růstu tedy může být dána tímto procesem zreálnění vykazovaných čísel.
Za zpomalením však jistě stojí i další faktory. Svou roli nejspíš sehrálo loňské zvýšení cel na čínské dovozy do USA. Nasvědčuje tomu skutečnost, že zahraniční objednávky čínského zpracovatelského průmyslu už od jara 2018 začaly klesat.
Vedle toho je tu však i dlouhodobější snaha čínských úřadů bránit dalšímu růstu už dnes velmi vysokého zadlužení místních vlád, domácností, a zejména firem. Čína se zkrátka snaží o hladké přistání na nižších, ale zdravějších tempech růstu. Pomalu tak ustupuje z pozice lokomotivy obnovení světového růstu po nedávné finanční a ekonomické krizi.
Jestli bychom se měli něčeho bát, tak rizika, že se Číňanům tento manévr nepovede. Nejpravděpodobnější hrozbou je, že v Číně začne růst míra nesplácených úvěrů, domácnosti a firmy se polekají a začnou šetřit, načež se dále zhorší ziskovost firem a jejich schopnost splácet úvěry – a tamní přefouknutý finanční sektor se začne hroutit. Čína není se zbytkem světa finančně propojená tak silně jako USA před 10 lety, nicméně výsledné prudké ochabnutí čínského zapojení do mezinárodního obchodu by jistě mělo na ostatní ekonomiky velmi zřetelný dopad.

(vyšlo v E15)