Tradiční ukazatel vývozu říká, že do Velké Británie putují přímo či nepřímo (třeba přes Německo) vývozy v hodnotě nějakých 7 % českého HDP. Skutečná citlivost české ekonomiky na brexit je ale výrazně jiná.

Na téma brexitu doplňme pro zajímavost jeden málo uváděný typ čísel. Často se zmiňuje standardní statistika, podle které do Velké Británie putují vývozy v hodnotě kolem 5 % českého HDP. K tomu připočtěme vývozy nepřímé (třeba přes Německo), a dostaneme dohromady vývozy do Albionu zvící nějakých 7 % HDP.
Může se tudíž zdát, že kdyby došlo na nejčernější scénář obchodních vztahů mezi Británií a EU (což by byl přechod na celní a ostatní překážky ve výši, kterou nahlásila EU na půdě Světové obchodní organizace) a kdyby tento scénář – čistě hypoteticky – vedl k úplnému konci dovozů z Česka do Británie, české HDP by mohlo klesnout o oněch 7 %. Což by samozřejmě byl šok jako hrom – větší, než dopad světové finanční krize na českou ekonomiku v roce 2009.
Skutečnost je ale jiná. Zaprvé, je třeba se ptát nikoli na celkový objem vývozu z Česka do Británie, nýbrž na tu jeho část, která pochází skutečně z Česka: pokud do Británie doputují z Česka, dejme tomu, lahve s pivem, přičemž samotné lahve Česko dováží z ciziny, a skutečně česká je jen ta tekutina v nich, pak českou přidanou hodnotou je pouze ta náplň. Brexit by tudíž měl české firmy a zaměstnance trápit pouze ohledně možného rušení výroby této české přidané hodnoty, tedy hodnoty samotné náplně, nikoliv celkového vykázaného českého vývozu, tedy piva i s lahví.
Zadruhé, cla, kvóty a další překážky se budou týkat především hotových výrobků a služeb pro domácnosti, nikoli polotovarů a služeb pro firmy. Smysl překážek je totiž hlavně v ochraně domácích výrobců, přičemž překážky pro dovoz vstupů používaných britskými výrobci by těmto firmám zvyšovaly náklady, a tím poškozovaly jejich konkurenceschopnost. Ohrožená poklesem poptávky v důsledku brexitu je proto především ta česká přidaná hodnota, která je po příchodu do Británie spotřebována bez dalšího využití ve vývozu z Británie.
V součtu podle údajů OECD o zahraničním obchodu se zbožím i službami vychází, že v roce 2015 (novější čísla zatím nejsou, ale tyhle věci se moc nemění) bylo v Británii bez dalšího vývozního využití spotřebováno jen zhruba 2,5 % celkové české přidané hodnoty – viz následující graf. Graf ukazuje, že lehce přes půlku toho, co si v Česku vyprodukujeme, si tady taky spotřebujeme; a třeba v sousedním Německu z toho spotřebují lehce přes 8 %, což je víc, než v USA, Francii a Británii dohromady.



Jinak řečeno, horní odhad problémů plynoucích české ekonomice z brexitu (po skončení nynějšího přechodného období) zní nikoli 7 %, nýbrž pouze 2,5 %.

Jde ale o horní odhad, zatímco skutečnost bude ještě výrazně nižší: i kdyby se Británie a EU vůbec nedohodly, takže by vzájemné obchodní vztahy přešly na režim podle hodnot uváděných v materiálech Světové obchodní organizace, pak například cla na dopravní prostředky by se pohybovala kolem 10 %. To asi není sazba, která by zájem Britů o auta z Česka zcela zlikvidovala. Před časem zveřejněné propočty analytického týmu České spořitelny (str. 4-6) ukázaly, že pravděpodobný dopad takového „tvrdého“ brexitu do růstu českého HDP by byl v rozsahu jen lehce přes 1 procentní bod.