Primitivní antikomunismus vs. relativizace zločinů?

02. 09. 2017 | 09:33
Přečteno 586 krát
Vyhraněná podoba sporů o (údajnou?) relativizaci zločinného charakteru komunistického režimu má jediný možný výsledek.
Jeho skutečnou relativizaci.

S koncem léta se v části veřejného prostoru objevila, krom klasické předvolební pěny dní, poměrně zajímavá „kauza“ přístupu k období komunismu. Na rozhovor s Muriel Blaive reagovali ti, kteří poukazovali na nebezpečí levicové relativizace komunistického zla, následovala její reakce se snahou přesněji popsat to, co bylo dle jejího názoru špatně čteno, nepochopeno, desinterpretováno.

„Kauza“ má přitom hned několik rovin, bez kterých je pochopení ze strany vnějšího pozorovatele prakticky nemožné. Jednou z nich je její zakotvení „v čase, prostoru a vztazích“ – těžko se budou chápat některé z reakcí bez znalosti osobních vztahů, institucionálních specifik ÚSTRu, dosavadního vývoje v historické obci, cyklické politické instrumentalizace soudobých dějin, atd., atd. Ale to vše nemusí vnějšího pozorovatele vůbec zajímat. Je před něj kladena rovina „sporu o dějiny“.

Jsme v jednoduchém mediálním schématu postaveni před jakýsi až nelítostný souboj dvojího pohledu na dějiny. Černobílá dualita pak vychází ani ne tak z toho, jaké názory strany prezentují, ale jak jsou nazíráni (a podezíráni z jiných motivací) stranou druhou. O diskusi tedy nelze hovořit. Jde o vršení rozdílných postojů, bazírování na selektivním výběru argumentů protistrany. Na veřejnost tak pronikají spíše „obrazy“ toho, jak vidí toho druhého názorový oponent, než skutečný střet idejí – pohledů na dějiny. Konkrétně?

Jakoby na jedné straně stál primitivní a do své dogmatické pravdy zahleděný antikomunismus, který není schopen překročit hranice represivního vnímání dějin. Komunismus bylo zlo, nálepka totality je nepřekročitelná. Je hluchý, mnohdy navíc svými oponenty vysmívaný pro svoji teoretickou či metodologickou nevybavenost a neschopnost jít s mezinárodními „trendy“ jiného přemýšlení o dějinách. Antikomunismus fetišisticky zavrtaný do zbožštělých svazků státní bezpečnosti. V kontextu aktuální politiky pak opřený o pravicové politické spektrum, které zneužívá dějiny pro strašení před čímkoli levicovým, socialistickým.

Na druhé straně jakoby stálo levicové teoretizování, které má jediný (skrytý) cíl – zrelativizovat tezemi o všedním dni, sociálních konceptech vyjednávání, „fenoménu českého zahrádkáře“ skutečné zlo režimu a komunistický zločinný režim v podstatě omluvit, zjemnit jeho nebezpečný charakter. Dát tak prostor levicové ideologii uzmout si i tyto dějiny a odkázat zločiny komunismu do jakési teoretické rezervace. Stojí za ním ideologický pohled na dějiny, který se nejrůznějšími teoretickými koncepty jen maskuje a znepřehledňuje již jednou (a jednoznačně) pojmenovaný charakter minulého režimu. Politicky je zakotven jasně nalevo a má umožnit návrat nějaké verze podobně rovnostářského režimu.

To vše se odehrává ve společnosti, která si ani po téměř třiceti letech nedokázala období svých soudobých dějin v nějaké vnitřní shodě jasně pojmenovat. Celé generace byly a jsou spjaty s životem v komunistické diktatuře a pro obecnou lidskou (společenskou?) paměť je příliš bolestivé jasné přiznání sami sobě, že jsme byli součástí diktatury. Historická realita (a její zásadní mocenští aktéři) „vtáhla“ tyto generace do života v systému, který by nesvobodný, ale i v něm se nadále odehrávaly čistě osobní životní situace, lásky, spory, rodinné vztahy, profesní úspěchy i neúspěchy, atd. Zdánlivá dualita výše naznačeného (latentního) sporu nás vede k otázce, jaká je role historiků? Lidé nepotřebují (a nejsou schopni pojmout) dějiny v celé jejich komplexnosti, ohlíží se zpět v kombinaci paměti a schematických příběhů.

Je to také otázka motivací, pohledů na svět. Zdálo by se tedy, že jedni se snaží především zdůraznit nesvobodný charakter tehdejší doby a varovat před jeho návratem. Druzí nechtějí redukovat životy lidí na tezi života v nesvobodě, když je každý život mnohem barvitější (a složitější). A upozorňovat ve svém názorovém schématu na to, že svoboda je v jakémkoliv systému relativní pojem – a mohou se opírat o nesvobodu ekonomickou či sociální – i v systémech parlamentní demokracie. Logicky je v dějinách obojí (a nejen to), jde o to, na co budeme klást důraz, jaký příběh budeme vyprávět. Co budeme považovat a prezentovat jako podstatu. (Přinejmenším na tomto příkladu lidem poměrně jasně ukazujeme, že historie rozhodně není nějakou tvrdou – objektivní vědou.)

Oba výše naznačené přístupy, ve svých krajních polohách, pro mě nakonec znamenají nebezpečí téhož. Respektive, přesněji řečeno, nebezpečí totožných výsledků. Krajní ideologický antikomunismus, hluchý a slepý, povede maximálně k jeho odmítnutí a v tomto odmítnutí může být obsaženo i odmítnutí vnímání prožitého komunistického režimu a ideologie jako zločineckého a nebezpečného řádu. Stejně tak krajní relativizace, že nesvoboda minulého režimu je v jistém ohledu na úrovni nesvobod ekonomických či sociálních, povede k témuž. Mám ale za to, že to prostě není totéž. Pokud má být naše společnost postavena na určitých sdílených základních principech občanských svobod, měli bychom v jejich zrcadle přesně pojmenovávat ve veřejném prostoru jejich rozdílnost oproti prožité minulosti. To je podstata, alespoň pro mě.

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen korektně a slušně vedené debatě. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. V opačném případě se vystavujete riziku, že příspěvek administrátor odstraní z diskuse na Aktuálně.cz. Při opakovaném porušení kodexu Vám administrátor může zablokovat možnost přispívat do diskusí na Aktuálně.cz. Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů. Redakce Aktuálně.cz.

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Bobek Miroslav · Boudal Jiří · Brenna Yngvar · Bureš Radim C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Groman Martin H Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrbková Lenka · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chlupáček Ondřej · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Kopecký Pavel · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Maláčová Jana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Novotný Martin O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Rath David · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vích Tomáš · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zahumenská Vendula · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy