Zahrádkáři, estébáci a paměť

13. 08. 2018 | 17:03
Přečteno 2310 krát
Lidé nepotřebují dějiny, potřebují příběhy. V případě normalizace jsme však svědky podivuhodného zázraku ztráty paměti...

Lidé nepotřebují dějiny, potřebují příběhy. Zvláště ty, které jim potvrzují jejich přítomnost, případně ospravedlňují kroky do budoucna. Nebylo tomu nikdy jinak. Zároveň jsou dějiny nejen věcí veřejného prostoru, ale i zcela privátního vnímání sebe sama, svých předků a své role v kontinuitě rodinných dějin. Teprve vektor veřejného a privátního nám umožňuje pochopit konstrukty, které ve své době platily za většinové, případně se staly terčem kritiky nejrůzněji definovaných menšin.

Pokud bychom si vzali za příklad první československou republiku, dějiny se většinově staly emancipačním zápasem tvůrčích a jedinečných Čechů, nejlépe kritických ke katolické církvi. A takoví jsme byli – národ Husův, Komenského, Havlíčka. Co na tom, že zde byly skupiny jazykové (Němci, Maďaři, ale i Slováci), případně náboženské (zejména katolíci), pro které to nebyly „jejich“ dějiny. Bylo zde jasné a ostré odstřihnutí od monarchie, které určovalo rámec většinového příběhu dějin. Samozřejmě, pokud bychom se podívali více do hloubky, zjistili bychom výraznou kontinuitu s Rakouskem v případě legislativy, průmyslu a mnoha nepsaných pravidel veřejného prostoru. S pamětí na první republiku je to pak složitější, její období až na krátké tři roky překryly dvě diktatury – a po roce 1989 již byl odstup od ní tak významný, že ani nebylo možné vnímat ji jinak, než v barvotisku jakéhosi „zlatého věku“. I přes kritické hlasy o národnostních problémech, sociálních krizích a politické korupci není tento obecný pozitivní obraz nijak zásadně narušen. První republika je pro nás „příběhem“ prezidenta Masaryka, Karla Čapka, Tomáše Bati a černobílých filmů s Vlastou Burianem.

Paměť Protektorátu má jistou „výhodu“, že se v ní objevuje vnější nepřítel (s vnitřními pomahači), přičemž společným jmenovatelem je teror, popravení a uvěznění. Čas od času někdo vyřkne hodně hloupě formulovanou tezi o tom, že za Protektorátu jsme se „až tak špatně neměli“ a dostane se mu zasloužené jasné odpovědi počtem obětí, utrpení a strachu. Co na tom, že dané výroky se opírají nikoliv o relativizaci obětí, ale o srovnání s dalšími okupovanými státy, kdy kvantita utrpení polského či ruského národa je rozhodně nesrovnatelná. Zde se příběh potkává s dějinami, a to mimo jiné proto, že černá a bílá září mnohem jasněji než v méně vypjatých momentech.

Paměť komunismu je pak největším oříškem společenské většinové „neshody“. Bezprostředně po vymanění se z komunistické diktatury po roce 1989 panoval jednoznačný diskurs a příběh o zločineckém režimu. Samozřejmě, byla zde skupina přímo či přeneseně (rodinně) postižených – a těch bylo mnohem více, nežli signatářů Charty77 (osobně se k nim díky rodinnému příběhu nepokrytě počítám). Všechny ty vesnické rody, živnostenské tradiční podniky na malých městech, rodiny západních vojáků, příbuzní farářů, atd., atd… Bylo (od té doby dodnes) jednodušší shodnout se na zločinnosti padesátých let, kde se odehrávala většina nejkrutějších zločinů komunistické strany. Co na tom, že toto období bylo zároveň obdobím budovatelského nadšení významné části mladé generace. Realita krutovlády překryla všechny další odstíny. Nehledě na to, že jsme se spokojili s tímto konstatováním, aniž bychom si kladli mnohem složitější otázky po charakteru té doby. Jak je možné, že tolik lidí uvěřilo v budování „nového světa“ i za cenu obětí na životech? Víme to? Odpověděli nám Kohoutové, Kunderové či na Slovensku Roznerové? Nikoliv. Máme již jednou zakotvený příběh padesátých let. Avšak (naprosto potřebné) připomínání zločinů a obětí bohužel nestačí, jak můžeme vidět v naší přítomnosti. Bez pochopení příčin je dost možná můžeme jednou opakovat (jakkoliv nám nyní hrozí spíše nějaká forma nacionálního středostavovského fašismu).

A ještě složitější je to s dvěma desetiletími po roce 1968. Tady totiž ke společenské shodě na „příběhu dějin“ prostě nedošlo a nedochází. Na jedné straně pokračuje část společnosti v jednoznačné identifikaci zločinnosti a nedemokratičnosti režimu, na straně druhé se ovšem nesetkává s tak jednoznačnou pozitivní odezvou přijetí této „verze“ příběhu jako pro léta padesátá. Tady se již projevuje více střet s nikoliv veřejnou, ale privátní sférou. Rodinná historie paměti rodičů a prarodičů se ne vždy shoduje se závěry historických studií. Nejde o to „studovat význam zahrádkářů pro pochopení normalizace“. Jde o to, že pro hledání příčin této nejednoznačnosti paměti nestačí pouze svazky Státní bezpečnosti. Cenzura, věznění, nesvoboda, omezení pohybu, zavřené hranice, nemožnost studovat – to se jakoby ztrácí a nehraje roli ve vzpomínkách výrazné části společnosti. Neztrácí se to z dějin, ztrácí se to z obecné paměti. Někdejší (falešný) pocit sociální jistoty nahradila po roce 1990 objektivní nejistota. Také proto argumentace komunistickou historií již nesehrává ani politickou mobilizační roli, jakou by mnozí očekávali. A jakkoliv nás to může přivádět v zuřivost, ocitáme se ve světě, kde nestačí upozornění na zlo komunistického režimu, musíme hledat jiné klíče k paměti.

Aktuální většinovou pointou pohledu na normalizaci je ignorování a zapomnění, že jsme zde nějakou diktaturu vůbec měli. Vlastně „nepaměť“, takové kolektivní psychologické vytěsnění. Nepřímá (ale reálná) účast komunistů na vládě, spolupracovníci Státní bezpečnosti v nejvyšších funkcích, nic z toho nevede k takové politické krizi, jež by změnila vládní složení. Dostali jsme se to do situace, kdy to nevadí. Žijeme téměř tři dekády od pádu jedné zločinecké diktatury. Systému, který omezoval svobodu, zabíjel a vyháněl lidi z vlasti. Připomínání této minulosti musí být důležitou součástí naší paměti. Stejně tak musíme vyvinout i poměrně bolestivé úsilí, abychom pochopili, proč tato objektivní skutečnost nerezonuje ve významné – až určující – části společnosti. A to neděláme, protože vlastně nevíme moc jak….

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen korektně a slušně vedené debatě. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. V opačném případě se vystavujete riziku, že příspěvek administrátor odstraní z diskuse na Aktuálně.cz. Při opakovaném porušení kodexu Vám administrátor může zablokovat možnost přispívat do diskusí na Aktuálně.cz. Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů. Redakce Aktuálně.cz.

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Bobek Miroslav · Boučková Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr G Gálik Stanislav · Gazdík Petr H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Havel Petr · Heger Leoš · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chlupáček Ondřej · Chmelař Aleš · Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Komárek Michal · Kopecký Pavel · Kopeček Lubomír · Kostkan Tomáš · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Krištof Roman · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Vladimír · Kuchař Jaroslav · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Lalák Adam · Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Mahdalová Eva · Marksová-Tominová Michaela · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Mihovičová Jana · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Němec Václav O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rath David · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Bohuslav · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukup Ondřej · Sportbar · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stejskal Libor · Stránský Martin Jan · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šilerová Jana · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Štádler Petr · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel · Šumbera Filip · Švejnar Jan T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomášek Pavel · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Tožička Tomáš · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Wheeler Adrian · Wichterle Kamil · Witassek Libor · Wollner Marek Z Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy