Když Kubera zobecní Klause...

Když se předseda Senátu Parlamentu ČR Jaroslav Kubera zamýšlel při letošní terezínské tryzně nad totalitou, hovořil na jednom konkrétním místě poměrně inspirativně, aby následně předvedl ohňostroj nepatřičnosti.

Pokud bych měl zmínit onu inspirativnost, pak mám na mysli jeho slova: "Jsme lhostejni k opětovnému nárůstu totalitního uvažování, ve kterém tak nepokrytě platí ´kdo není s námi, je proti nám´ a je potřeba ho umlčet." Je totiž nepochybné, že při vší složitosti moderního světa čím dál jistěji sklouzáváme k hledání jistot ve formě patřičnosti (či nepatřičnosti) k jasně definovaným skupinám. Centrismus zavání kompromisem, oportunismem a neslanou nemastností… Dostává se mu tak nikoliv pochvalné ratolesti rozumu, ale dvojitému odsouzení z opačných „pólů“ postojů, názorů a skupin. V něčem je biblické „ano, ano – ne, ne“ jistě potřebným přihlášením se k jasným hodnotám – či vymezím se vůči nim – v něčem ale často také nebezpečným vymezením neumožňujícím vzájemné pochopení a nalezení společné cesty.

To nepatřičné pak následovalo ve chvíli, kdy Jaroslav Kubera začal ztotožňovat totalitní nebezpečí s hnutím na ochranu životního prostředí či prosazováním rovnosti mužů a žen. Nebezpečí multikulturalismu přidal pak na závěr snad jen z čistě praktického důvodu, aby bylo zjevné, z jakých ideových (ne)pozic vychází. Komentáře tohoto nepatřičného postoje na sebe nedaly dlouho čekat – tak zjevné opovrhování hodnotami ochrany života a planety, opovrhování rovností pohlaví, to nemohlo zůstat bez odezvy. A nyní bychom mohli začít vršit množství relevantních argumentů, které by snad až příliš snadno udělaly z předsedy senátu nepozorného školáka či muže zamrzlého v docela jiném století.

V době, kdy se klimatická situace změnila v klimatickou krizi, v době, kdy jsme stále nebyli schopni (a ochotni) vnímat rovnost mužů a žen na všech rovinách (a odměňování práce rozhodně nepatří k tomu nejdůležitějšímu) před námi stojí reprezentant onoho moudrého senátu, který vypadá spíše jako klimatický ignorant, šovinistický trubec a rasistický čecháček.

Vypadá, nebo je? I přes všechny relevantní argumenty tam přece jen vidím ještě něco jiného – pro politiky typu Jaroslava Kubery se svět dělí na jednoduché póly pravice a levice, svobody a komunismu. Jsem hluboce přesvědčen o tom, že velká část výroků má kořen v tom, co vidí Kubera „za“ těmito pojmy a aktivitami – pro něj jsou prostě levicové. A vše levicové je pro potomky Friedmana (a Klause) špatné, vedoucí ke komunismu, jak jej znají ze své zkušenosti východoevropské země. Kuberovy výroky jsou výroky starého muže – starého nikoliv věkem, ale věkovitostí svého ideového zakotvení. Jsou přitom zvláštní generalizací konkrétních perel Václava Klause o levicovém snowboardu, vodě, baťůžku a salátu…

Nyní jsme již o patro výše a životní prostředí či rovná práva mužů a žen jsou cestou k totalitě. Jenomže svět se proměnil. Dnešní Kuberovo zobecnění má mnohem blíže fašizující nenávisti, nežli někdejšímu směšnému egoismu zmatené „modly“ transformace.

Co říci na závěr. Pokud stojí v čele senátu člověk, který je schopen na terezínské tryzně vyřknout takto generalizující nepatřičnosti, měla by se (doufejme rozumná) většina senátu poměrně jednoduše usnést na tom, že Jaroslav Kubera by měl nadále reprezentovat Jaroslava Kuberu, nikoliv pak Senát Parlamentu České republiky v roli předsedy.