Co bude dělat Generální inspekce bezpečnostních sborů, aby přesvědčila veřejnost i bezpečnostní sbory, že nestranně a aktivně odhaluje a vyšetřuje trestnou činnost jejich příslušníků? Jak k tomu využije svůj nový kabát, úkoly a pravomoci? A jaké jsou limity snahy stát se důvěryhodným partnerem veřejnosti i bezpečnostních sborů? Na tyto i další otázky měla odpovědět březnová debata z cyklu BlueCafe. Níže je výběr toho nejpodstatnějšího v textovém shrnutí, ve videosestřihu a na fotografiích.

K hledání odpovědí na zmíněné otázky jsme vyzvali tři velmi povolané hosty -

- Ivana Bílka, prozatímního ředitele Generální inspekce bezpečnostních sborů,
- Zuzanu Candigliotu, právničku Ligy lidských práv,
- Filipa Glotzmanna, vedoucího Kanceláře veřejného ochránce práv (ombudsmana).

Každý z hostů dostal na úvod sedm minut pro prezentaci svých odpovědí na předem položené otázky, které se týkaly tří témat – otázky důvěry veřejnosti i bezpečnostních sborů jako nutné podmínky úspěchu GIBS, novinek v oprávněních a povinnostech inspekce a otázky míry a limitů zveřejňování informací a informační otevřenosti nové inspekce:

Úvodní prezentace Ivana Bílka


Úvodní prezentace Zuzany Candiglioty


Úvodní prezentace Filipa Glotzmanna


Po úvodní půlhodině s prezentacemi pokračovala debata hlavně nad otázkou důvěryhodnosti nové instituce. Podle Ivana Bílka je výhodou jeho policejní minulost. „Za to osmadvacetileté působení v policii znám poměrně dopodrobna strukturu tohoto největšího bezpečnostního sboru a dokážu najít slabiny toho systému,“ uvedl prozatímní ředitel GIBS. Zuzana Candigliota připustila, že je to „nějaká“ výhoda, ale podle jejího názoru může být v čele inspekce i „osoba, která má znalost práva, třeba bývalý soudce nebo státní zástupce, který nemá kolegialitu s policisty“. Tento názor v následné debatě podpořil i poslanec PSP František Bublan a dodal ještě jeden důvod – otázku, kam s ředitelem GIBS poté, co skončí jeho funkční období? Pokud by se jednalo o advokáta či soudce, mohl by snadno navázat na svou pozastavenou praxi.

Debata se následně přesunula k otázce, do jaké míry má veřejnost znát personální složení inspekce. Filip Glotzmann připustil, že situace GIBS a veřejného ochránce práv je velice odlišná. Podle něj je personální transparentnost úřadu ombudsmana zásadní pro jeho důvěryhodnost. „Pokud bychom jenom naznačovali něco takového, že – je tady ombudsman, ale neřekneme vám, kolik má zaměstnanců a kolik to stojí a co vlastně ti zaměstnanci dělají, tak to stručně řečeno, můžeme zabalit,“ shrnul vedoucí Kanceláře veřejného ochránce práv. Zuzana Candigliota hovořila o tom, že v zahraničí je běžné, když jsou vedoucí pracovníci podobných úřadů a jejich organizačních částí veřejně známi, včetně jejich profesní historie. Podle Ivana Bílka je takový přístup možný u pořádkové policie, ale GIBS přirovnává spíše ke kriminální policii, u níž je taková informační otevřenost kontraproduktivní.

Hodně se mluvilo o nových oprávněních a povinnostech GIBS – o zkouškách spolehlivosti a o úkolu sledovat a vyhodnocovat informace o protiprávní činnosti příslušníků bezpečnostních sborů, navrhovat opatření pro předcházení této protiprávní činnosti a vydávat metodická doporučení.

Sestřih nejzajímavějších momentů z debaty


Zkoušky spolehlivosti podle jednoho z přítomných policistů, Lukáše Heinze, mají na policisty odstrašující vliv. „Vím, jaký efekt mělo zavedení institutu zkoušek spolehlivosti. Mnoho policistů změnilo o 180 stupňů své chování,“ řekl. Vliv zkoušek spolehlivosti je nezanedbatelný i podle Ivana Bílka: „V roce 2006 bylo 24 oznámených případů pokusu o podplacení policisty. A najednou v roce 2009, kdy začaly zkoušky spolehlivosti, se ten počet oznámených případů ztrojnásobil. A ten trend trvá v podstatě do dneška.“

V otázce metodických doporučení a návrhů preventivních opatření panovala relativní shoda. Jednou z dlouhodobých výhrad Ligy lidských práv, kterou zopakovala Zuzana Candigliota, je obava, že stížnosti na nepřiměřené násilí ze strany policistů se v minulosti vůbec nedostávaly k inspekci, protože orgány vnitřní kontroly policie je vyhodnotily jako nedůvodné. Podle ní je tak ohroženo dodržení Evropské úmluvy o lidských právech, která stanovuje, že podezření z krutého, ponižujícího a nelidského zacházení musí od počátku řešit nezávislý orgán. „Ten mechanismus tady tak trochu chybí. Viděla bych tady prostor pro prevenci a metodická doporučení, aby když se policie dozví o takových případech, aby je automaticky postupovala inspekci, která posoudí, jestli šlo o trestný čin nebo ne“, uvedla Zuzana Candigliota. Podle Ivana Bílka se takovými případy inspekce bude zabývat, protože se jedná o podezření z protiprávního jednání a o takových případech se dozví. Navíc, podle něj „protiprávní činnost začíná u služebně nebo společensky nepřijatelného chování. Jestliže se příslušník chová nevhodně, ještě to neznamená, že by měl být potrestán. Ale může to o něčem svědčit.“ Důležitý byl i postřeh Filipa Glotzmanna k technické stránce doporučení: „Doporučení musí být neprůstřelná. Ta činnost musí být pokud možno rychlá, pokud možno neformální, pokud možno do ní zapojit i ostatní prvky veřejné správy, média…“.

FOTOGALERIE BLUECAFE01

Ivan Bílek i František Bublan jako zástupce parlamentní komise pro kontrolu činnosti GIBS ve svých příspěvcích rovněž vyzvali, aby nevládní organizace jako LLP přicházely s podněty pro jejich činnost. „My chceme, aby výsledky GIBS korespondovaly s prevencí. Když se vyskytne nějaký trestný čin policie a bude častý, tak se budeme ptát, jaká prevence ze strany GIBS byla udělána, aby k tomu nedocházelo,“ řekl Bublan.