Jedním z hlavních ekonomických argumentů ve prospěch společné měny v době, kdy byl celý projekt připravován, bylo očekávání pozitivního vlivu eura při synchronizaci hospodářského cyklu zůčastněných ekonomik. Do jaké míry tedy společná měna tato očekávání naplnila?

Když byl Čou En-laj, první předseda vlády a ministr zahraničí Čínské lidové republiky roku 1971 dotazován na jeho hodnocení Francouzské revoluce odpověděl, že je příliš brzo na jakékoliv závěry. Evropská měnová unie vznikla k 1. lednu 1999, k faktickému zavedení eura došlo o tři roky později. Projekt společné evropské měny tak má z tohoto pohledu za sebou ”pouhých” zhruba deset let existence, přesto si dovolím bilancovat. Komplexní hodnocení úspěšnosti projektu společné evropské měny jde pochopitelně výrazně nad rámec prostoru, který mohu na tomto místě využít, a tak se v následujícím textu zaměřím čistě na otázku hospodářského cyklu v eurozóně. Do jaké míry tedy společná měna naplnila očekávání ve vztahu k hospodářskému cyklu?

Hospodářský cyklus v EMU

Jedním z hlavních (ekonomických) argumentů ve prospěch společné měny v době, kdy byl celý projekt připravován, bylo očekávání pozitivního vlivu eura při synchronizaci hospodářského cyklu zůčastněných ekonomik. Argument zastánců konvergence byl jednoduchý. Společná měnová politika, tím, že eliminovala možnost idiosynkratických nominálních šoků, fakticky odstranila jednu z překážek synchronizace hospodářského cyklu. Sladění průběhu hospodářského cyklu v měnové unii je žádoucí. Společná měnová politika má totiž v tomto případě relativně jednoduchou úlohu. Stejná měnová politika vyhovuje všem členským ekonomikám, protože se nacházejí v identické fázi hospodářského cyklu. Klasický argument ve prospěch autonomních měnových politik tak v tento moment pozbývá platnosti, společná měnová politika nepředstavuje ztrátu nástroje stabilizace ekonomiky a potřeby rozdílné měnové politiky pro různé země nehrozí. Rozpočtová pravidla zavedená Paktem růstu a stability měla být dalším posilujícím mechanismem vedoucím ke konvergenci hospodářského cyklu v rámci eurozóny. V tomto případě skrze omezení velikosti asymetrických šoků fiskálních politik. Mnohem menšímu zájmu evropských politiků se v době přípravy na euro těšily argumenty, které hypotézu konvergence zpochybňovaly. Za všechny jmenujme ten hlavní. Vyšší stupeň ekonomické integrace – snížení transportních nákladů, sjednocení regulace, volný pohyb kapitálu a pracovní síly atd.- může vést ke zvýšení specializace ekonomik jednotlivých členů měnové unie. Vyšší stupeň specializace zemí a regionů má za následek jejich zvýšenou zranitelnost při otřesech jednotlivých odvětvích. Jinými slovy, integrace povede k nedostatečné diverzifikaci struktury jednotlivých ekonomik a ve svém důsledku způsobí jejich divergenci, nikoliv konvergenci.

Nenaplněná očekávání

Taková tedy byla zhruba očekávání ohledně vlivu eura na hospodářský cyklus, jaká je realita zhruba deset let po té? Problematice vlivu jednotné měny na hospodářský cyklus se věnuje řada empirických studií, shrňme si tedy jejich hlavní výsledky. Během prvních deseti let existence eura se průběh hospodářského cyklu v Evropě v podstatě nezměnil. Země, které měly srovnatelnou výchozí pozici ve smyslu úrovně reálné ekonomické aktivity (Německo, Francie, Rakousko, Benelux), mají velmi podobný průběh hospodářského cyklu již od 70.let a od zavedení eura nedošlo k žádné výrazné změně v tomto trendu. V případě zemí jako jsou Španělsko, Portugalsko, Irsko, Finsko a Řecko jsou závěry méně jasné, ale i v tomto případě platí, že od zavedení eura k výrazným změnám nedošlo. Jak je možné tyto výsledky chápat a interpretovat? Země, které měly nejvíce těžit z poklesu reálné úrokové míry po vstupu do eurozóny, nevykazují odlišná (vyšší) tempa růstu HDP ve srovnání s ostatními zeměmi. Ačkoliv náklady spojené se ztrátou nezávislé měnové politiky se pravděpodobně lišily mezi zeměmi, nemělo to za následek zvýšení asymetrií mezi ekonomikami.

Za zmínku také stojí vliv jednotné měny na hospodařský cyklus a růst eurozóny jako celku. Výsledky studií v tomto ohledu naznačují, že růst evropské ekonomiky byl od roku 1999 pomalejší než by odpovídalo predikci založené na analýze předchozích období a srovnání s ekonomikou USA. Rozdíl v HDP na hlavu mezi USA a eurozónou byl od roku 1970 v průměru 30 procent a po zavedení eura nepozorujeme ani snižování ale ani zvyšování tohoto rozdílu. Jinými slovy, zavedení eura podle všeho nemělo na relativní postavení evropské ekonomiky výraznější vliv. Ačkoliv byl relativní vývoj evropské a americké ekonomiky ovlivněn nejen zavedením eura, ale i řadou jiných významných událostí jako je například znovusjednocení Německa, vztah mezi reálnou ekonomickou aktivitou v USA a v Evropě zůstal nezměněn. Jak je možné, že společná měna zatím nemá v podstatě žádný vliv na hospodářský cyklus? Jedním z možných vysvětlení je pomalé tempo integrace finančního sektoru. Výsledky studií, které máme v tuto chvíli k dispozici totiž naznačují, že společná měna zatím nevedla k výrazné integraci bankovního trhu.

Euro, mezinárodní obchod a hospodářský cyklus

Míra korelace hospodářského cyklu souvisí mimo jiné s obchodní výměnou mezi zeměmi. Studium efektů měnové unie na rozsah a kompozici obchodní výměny mezi zeměmi bylo předmětem intenzivního výzkumu, jenž byl iniciován dnes již slavnou studií profesora Rose z University of California v Berkeley publikovanou v roce 2000. Rose ve své studii nachází nereálně vysoký efekt měnových unií na obchodní výměnu (200 až 300 procentní nárůst). Data, se kterými Rose pracoval ovšem obsahovala převážně informace o relativně velmi malých ekonomikách, které měnovou unii vytvořily připojením se k ekonomicky výrazně silnějšímu celku. Proto se tento výsledek nedá jednoduše extrapolovat pro případ eurozóny. Novější studie profesora Frankela z Harvardu ukazuje, že objem obchodu mezi členy eurozóny se zvýšil zhruba o 15 procent během let 1999 až 2006. Tento efekt je výrazně menší než původně navrhoval Rose, přesto se jedná o jednoznačně nezanedbatelný nárůst. Efekt, který reportoval Rose nemohl v případě EMU nastat už čistě z toho důvodu, že země eurozóny byly relativně integrované již před zavedením eura a dodatečný efekt se tak nemohl ani teoreticky pohybovat v řádu desítek procent. Jednou z otázek, na kterou zatím nemáme spolehlivou odpověd je, jaký byl a je dopad zvýšené intenzity obchodní výměny v rámci EMU na synchronizaci hospodářských cyklů členských zemí.

Psáno pro LN