Co je podstatou finanční krize?
V čem ekonomická krize spočívá, co je její podstata a co jenom nezbytný důsledek.
Aneb proč je dobré vědět špatné zprávy včas.
Následující text jsem napsal s kolegou Molnárem na jaře roku 2009, tedy v době, kdy světová ekonomika stále ještě procházela nejtěžší fází finanční krize, kterou odstartoval pád Lehman Brothers na podzim 2008. Ambicí našeho krátkého článku tehdy bylo vysvětlit, v čem vlastně krize spočívá, odlišit podstatu a důsledek. Podobné krize se s nenulovou pravděpodobností objeví i v budoucnu, a tak si neskromně myslíme, že náš článek aktuálnosti úplně nepozbyl. Posuďte sami.
Světová ekonomika se stále potýká s důsledky krize. Dopady jsou to nepříjemné a proto se lidé dívají na krizi jako na něco velmi špatného. Skutečnost ale není tak jednoduchá, jak se může zdát. Je tedy správné chápat nedávnou finanční krizi čistě negativně? Odlišme podstatu krize a její důsledky. Za hospodářskou krizi se obvykle označují děje jako je pokles cen aktiv, zpomalení růstu HDP atd. Lze tyto jevy označit za krizi? Nikoliv. Jsou to její důsledky, ale není to podstata krize. Podstatou poslední krize bylo narušení fungujících ekonomických vztahů ve společnosti a nárůst nejistoty, který tyto vztahy postihl. Podstata krize je čistě negativní jev a je třeba jej rychle odstranit. Naopak mnohé důsledky krize, ač jsou nepříjemné, představují ozdravný proces.
Příčina krize
Za příčinu krize lze označit nadměrný optimismus. Banky věřily, že úvěry budou splácené i lidmi, u nichž to nebylo rozumné očekávat. Tito lidé věřili, že ceny aktiv i nadále porostou a podle toho realizovali svoji spotřebu a zadlužovali se na nákup nemovitostí. Když se zjistilo, že optimistická očekávání nebudou naplněna, začala krize. Pozitivní aspekty krize lze vysvětlit na příkladu. Společnost můžeme přirovnat k rodině. Řekněme, že měsíční výdaje rodiny jsou 100.000,-Kč. Výdaje rodiny dosahují této výše, protože rodina očekává, že přibližně takové budou i její budoucí průměrné příjmy. Pokud rodina zjistí, že její příjmy budou jen 80.000,-Kč, začne spotřebovávat méně. To, že budoucí příjmy budou nižší je nepříjemné, ale to, že to rodina zjistila je jednoznačně pozitivní. Čím déle by totiž trvalo než zjistí své skutečné budoucí příjmy, v tím horší situaci by se nakonec ocitla. Americká ekonomika byla v podobné situaci. Spotřeba, ceny nemovitostí a akcií byly příliš vysoké, lidé příliš zadlužení.
Ozdravný proces a nejistota
Pokud by účastníci trhu znali správné ceny aktiv, klesly by ceny skokem na tuto hodnotu. Někteří lidé by nesplatili úvěry a některé banky by proto zkrachovaly. Lidé by začali vyrábět a spotřebovávat méně a to by byl konec krize. Tento proces by dostal společnost do přirozeného stavu. To, že se začne vyrábět méně něčeho, čeho se ve skutečnosti vyrábělo příliš mnoho, je pozitivum. Realita je však složitější. Správnou cenu aktiv je těžké určit a proto je celý proces pomalý. Problémem je především nejistota, která je s tím spojená. Pokud nikdo neví, jaké jsou správné ceny aktiv a spotřeba, může se stát, že tyto veličiny klesnou pod onu rovnovážnou úroveň.
S nejistotou je spojen i další problém. Protože nevíme jak hluboko ceny aktiv klesnou, nevíme ani, kdo nesplatí hypotéky a které banky zkrachují. V důsledku toho si pak banky nedůvěřují mezi sebou a nedůvěřují ani svým klientům. Nedůvěra stojí za nefunkčními úvěrovými trhy a zde je hlavní problém. Narušení fungujících vztahů je jediným skutečným negativem. Společnost je totiž založena na spolupráci mezi firmami a lidmi a tato spolupráce je dnes značně omezená – to je podstata krize.
Text byl původně napsán pro LN společně s P. Molnárem (Norwegian University of Science and Technology )
Aneb proč je dobré vědět špatné zprávy včas.
Následující text jsem napsal s kolegou Molnárem na jaře roku 2009, tedy v době, kdy světová ekonomika stále ještě procházela nejtěžší fází finanční krize, kterou odstartoval pád Lehman Brothers na podzim 2008. Ambicí našeho krátkého článku tehdy bylo vysvětlit, v čem vlastně krize spočívá, odlišit podstatu a důsledek. Podobné krize se s nenulovou pravděpodobností objeví i v budoucnu, a tak si neskromně myslíme, že náš článek aktuálnosti úplně nepozbyl. Posuďte sami.
Světová ekonomika se stále potýká s důsledky krize. Dopady jsou to nepříjemné a proto se lidé dívají na krizi jako na něco velmi špatného. Skutečnost ale není tak jednoduchá, jak se může zdát. Je tedy správné chápat nedávnou finanční krizi čistě negativně? Odlišme podstatu krize a její důsledky. Za hospodářskou krizi se obvykle označují děje jako je pokles cen aktiv, zpomalení růstu HDP atd. Lze tyto jevy označit za krizi? Nikoliv. Jsou to její důsledky, ale není to podstata krize. Podstatou poslední krize bylo narušení fungujících ekonomických vztahů ve společnosti a nárůst nejistoty, který tyto vztahy postihl. Podstata krize je čistě negativní jev a je třeba jej rychle odstranit. Naopak mnohé důsledky krize, ač jsou nepříjemné, představují ozdravný proces.
Příčina krize
Za příčinu krize lze označit nadměrný optimismus. Banky věřily, že úvěry budou splácené i lidmi, u nichž to nebylo rozumné očekávat. Tito lidé věřili, že ceny aktiv i nadále porostou a podle toho realizovali svoji spotřebu a zadlužovali se na nákup nemovitostí. Když se zjistilo, že optimistická očekávání nebudou naplněna, začala krize. Pozitivní aspekty krize lze vysvětlit na příkladu. Společnost můžeme přirovnat k rodině. Řekněme, že měsíční výdaje rodiny jsou 100.000,-Kč. Výdaje rodiny dosahují této výše, protože rodina očekává, že přibližně takové budou i její budoucí průměrné příjmy. Pokud rodina zjistí, že její příjmy budou jen 80.000,-Kč, začne spotřebovávat méně. To, že budoucí příjmy budou nižší je nepříjemné, ale to, že to rodina zjistila je jednoznačně pozitivní. Čím déle by totiž trvalo než zjistí své skutečné budoucí příjmy, v tím horší situaci by se nakonec ocitla. Americká ekonomika byla v podobné situaci. Spotřeba, ceny nemovitostí a akcií byly příliš vysoké, lidé příliš zadlužení.
Ozdravný proces a nejistota
Pokud by účastníci trhu znali správné ceny aktiv, klesly by ceny skokem na tuto hodnotu. Někteří lidé by nesplatili úvěry a některé banky by proto zkrachovaly. Lidé by začali vyrábět a spotřebovávat méně a to by byl konec krize. Tento proces by dostal společnost do přirozeného stavu. To, že se začne vyrábět méně něčeho, čeho se ve skutečnosti vyrábělo příliš mnoho, je pozitivum. Realita je však složitější. Správnou cenu aktiv je těžké určit a proto je celý proces pomalý. Problémem je především nejistota, která je s tím spojená. Pokud nikdo neví, jaké jsou správné ceny aktiv a spotřeba, může se stát, že tyto veličiny klesnou pod onu rovnovážnou úroveň.
S nejistotou je spojen i další problém. Protože nevíme jak hluboko ceny aktiv klesnou, nevíme ani, kdo nesplatí hypotéky a které banky zkrachují. V důsledku toho si pak banky nedůvěřují mezi sebou a nedůvěřují ani svým klientům. Nedůvěra stojí za nefunkčními úvěrovými trhy a zde je hlavní problém. Narušení fungujících vztahů je jediným skutečným negativem. Společnost je totiž založena na spolupráci mezi firmami a lidmi a tato spolupráce je dnes značně omezená – to je podstata krize.
Text byl původně napsán pro LN společně s P. Molnárem (Norwegian University of Science and Technology )