V čem se liší krize, kterou v plné síle odstartoval pád investiční banky Lehman Brothers v září 2008 a současná takzvaná dluhová krize? Jak spolu souvisí? Jaký je očekávaný další vývoj?

V čem se liší krize, kterou v plné síle odstartoval pád investiční banky Lehman Brothers v září 2008 a současná takzvaná dluhová krize? Před lety byla nejistota a chaos na finančních trzích vyvolány obavami, že své dluhy nebudou schopni splácet individuální držitelé hypoték. Dnes jsme v situaci, kdy reálný problém se splácením svých závazků mají celé státy. Jak jsme se do této situace dostali? Jak spolu nervozita finančních trhů z roku 2008 a ta aktuální souvisí?

Vlády se snažily problémy vyvolané finanční krizí roku 2008 řešit jak nástroji měnové, tak fiskální politiky. Měnová politika umožňuje relativně rychlou reakci, a tak byla v boji s krizí první na řadě - centrální banky tlačily úrokové sazby velmi blízko nule. Reálná cena peněz se dostala na historická minima. S odstupem následoval fiskální impuls v podobě zvýšených vládních výdajů. Rostoucí výdaje ale nebylo jaksi z čeho financovat, a tak, aby vlády mohly více utrácet, musely si více půjčovat. Když se ukázalo, že stav ekonomiky se nelepší tak rychle a tak výrazně, jak bychom si přáli, následovaly různé varianty "nekonvenční" měnové politiky v podobě takzvaného kvantitativního uvolňování a další kolo zvýšených vládních výdajů.

Nic nestojí mimo systém
Proč intervence v podobě zvýšených vládních výdajů nemohly přinést a nepřinesly dlouhodobý obrat k lepšímu? Pokud by byl stát obecně jakousi exogenní, mimo systém stojící, silou hospodářského života, jako je například pro českou ekonomiku ekonomika německá, tak by tento pozitivní vliv teoreticky mohl mít. Stát ovšem nestojí mimo ekonomiku, je její součástí. Mluvíme-li o globální ekonomice, je tato jednoduchá myšlenka zřejmá okamžitě - nikdo nestojí mimo systém, všichni jsou jeho součástí. Proto představa, že dlouhodobější růst světové ekonomiky může být tažen koordinovanou politikou zvýšených vládních výdajů, je nesmyslná. Výdaje vždy musí ve finále někdo zaplatit. Reakce na krizi ve formě expanzivní rozpočtové politiky byla pomyslnou poslední kapkou. Nyní jsme v situaci, kdy pohár přetekl. Další zadlužování některých států již není možné, protože jim nikdo není ochoten půjčit. Respektive, abychom byli přesní, nikdo jim není ochoten půjčit při úroku, který si státy ještě mohou dovolit.

Na současný vysoký stupeň nervozity finančních trhů zareagovaly některé země eurozóny (Francie, Belgie, Itálie, Španělsko) zákazem takzvaného prodeje na krátko některých finančních instrumentů. Prodej na krátko je v podstatě spekulací na pokles ceny instrumentu. Jeho zákazem je tedy de facto investorům zakázáno dávat najevo svůj názor na hodnotu vybraných aktiv, je-li jejich názor negativní. Takové opatření samozřejmě nic neřeší a nikomu nepomůže, je takovou moderní obdobou Potěmkinovy vesnice. Jediný pozitivní efekt je, že politici získají trochu více času, aby mohli přemýšlet a diskutovat o skutečném řešení. Žádné zázračné a jednoduché řešení ovšem neexistuje. Respektive existuje, ale nebude snadné ho prosadit. Zadlužené státy se musí přestat zadlužovat, musí zefektivnit svůj provoz. Takové kroky budou bolet, sníží se průměrná životní úroveň obyvatel. Když to ale zadlužené státy neudělají dnes, budou to stejně nuceni udělat později, a to za ještě horších podmínek a s ještě horšími dopady.

Jaký tedy bude další vývoj? Ze všech informací, které máme aktuálně k dispozici, se jako stále pravděpodobnější jeví možnost opakované recese světové ekonomiky. Tuto naši domněnku podle všeho sdílí představitelé americké centrální banky FED. To, že FED v minulém týdnu nezvýšil úrokové sazby a nechal je tak v reálném vyjádření záporné, nebylo překvapením. Překvapením mohlo být oznámení, že úrokové sazby na této nízké úrovni hodlá ponechat po dobu minimálně dalších dvou let. Tím FED implicitně říká, že v horizontu dvou let ekonomickou situaci nehodnotí pozitivně.


Text napsán společně P. Molnárem (Norwegian University of Science and Technology) a publikován v LN dne 18.8. 2011