Od pádu investiční banky Lehman Brothers a začátku finanční krize uplynulo téměř přesně pět let.
Kam se od té doby posunula ekonomie a jak se změnil svět finančních trhů? Následující text přináší krátké zamyšlení na toto téma.


Jaký vliv měl pád Lehman Brothers a následující finanční krize na ekonomii jako vědeckou disciplínu?

Bankrot Lehman Brothers a to, co následovalo pochopitelně vyvolalo bouřlivou odezvu v oblasti ekonomického výzkumu. Snaha najít uspokojivé vysvětlení toho, jak relativně malý šok z amerického hypotečního trhu mohl vést k nejhlubší ekonomické krizi od dob Velké deprese 30.let 20. století, zaměstnává a ještě dlouho zaměstnávat bude řadu nejlepších světových ekonomů. Především existující makroekonomické modely procházejí revizí tak, aby lépe korespondovaly s realitou. V rámci standardních DSGE (Dynamic Stochastic General Equilibrium) modelů se tak výzkumníci snaží zkoumat komponenty, které byly v období před krizí, nezřídka označovány jako irelevantní - trh s nemovitostmi, různé druhy frikcí na finančních trzích. Finanční krize také potvrdila jak důležité je lépe porozumět procesu formování tržních očekávání (na toto téma doporučuji např. Hudomiet, P., Kezdi, G., and Willis, R. (2011). Stock market crash and expectations of american households. Journal of Applied Econometrics).

Ještě větší důraz než v období před krizí je kladen na vývoj modelů s heterogenními agenty (na místo modelů s reprezentativním agentem). Jako obecný mi přijde trend, kdy na popularitě získává empirický výzkum na úkor teorie. Také se zdá, že, nikoliv překvapivě, očekávání konzumentů ekonomického výzkumu dnes lépe odpovídá reálným možnostem, které ekonomický výzkum má.
Pokud to přeženu a zjednoduším, ve fyzice často dokážete s pěti zákony vysvětlit 99 procent pozorovaného jevu, v ekonomii je to naopak – s 99 zákony vysvětlíte 5 procent zkoumaného problému. Taková je realita.


Jaký dopad měl pád Lehman Brothers z pohledu praktického fungování finančních trhů?


Měl pochopitelně naprosto zásadní dopad - byly jsme svědky největší ekonomické krize od 30.let minulého století. Na tomto místě je asi užitečné odlišit podstatu krize a její důsledky (lidé si to často pletou). Podstatou ekonomické krize je narušení fungujících ekonomických vztahů ve společnosti a dramatický nárůst nejistoty, který tyto vztahy z nějakého důvodu zatíží. Pokles cen akcií a nemovitostí, pokles (nebo zpomalení) růstu HDP, růst nezaměstnanosti, atd. jsou už jen (neblahým) důsledkem krize. Narušení fungujících vztahů na finančních trzích v souvislosti s pádem Lehman Brothers mělo podobu tzv. „credit crunch“ - nárůst nedůvěry vedl k dramatickému poklesu nabídky úvěrů, financování podnikatelských projektů se v podstatě zastavilo. Logicky následoval pokles výkonnosti ekonomiky a v Evropě také dluhová krize.


Ukázalo se také v plné nahotě, že současný regulatorní rámec bankovního sektoru je nedostatečný a selhává. Metriky kapitálové přiměřenosti vypovídaly o skutečné finanční pozici té které banky velmi málo. Lehman Brothers (ale třeba i Wachovia nebo evropská Dexia) byla podle regulatorních principů v den svého bankrotu hodnocena jako dostatečně kapitalizovaná. Již zmíněná Dexia v roce 2011 s přehledem a na výbornou prošla tzv. stress testy, aby dva měsíce po té požádala o „bail out“ ve výši 90 miliard euro. V důsledku těchto lapsů se regulatorní pravidla pomalu ale jistě mění.


Zkrácená verze textu psaného pro Macháčkovu výměnu