Nobelovu cenu za ekonomii tento rok získali Oliver Hart (Harvard University) a Bengt Holmstrom (Massachusetts Institute of Technology). V čem spočívá přínos obou laurátů? Proč by jejich poznatky měly zaujmout i laiky?

Nobelovu cenu za ekonomii (vědomě používám toto ne zcela přesné označení), kterou každoročně uděluje švédská centrální banka, pro rok 2016 společně získali dva vědci Oliver Hart (Harvard University) a Bengt Holmstrom (Massachusetts Institute of Technology). V oficiálním odůvodnění Nobelova komise konstatovala, že letošní laureáti Nobelovy ceny za ekonomii byly oceněni za jejich přínos pro teorii kontraktů.


V čem přesně tedy spočívá přínos obou laurátů? Obecně lze říci, že jejich práce položila rigorózní teoretické základy pro studium kontraktů mezi lidmi a odpovědět tak na otázku, jaký typ kontraktu je v té které situaci optimální. Teorie kontraktů je vědní disciplínou, která má své nezpochybnitelné dopady nejen v oblasti ekonomického výzkumu, ale nachází, dnes již standardně, uplatnění i v oblasti politické a právní vědy.


Jednou z jistě hlavních motivací pro vědeckou práci Harta a Holmstroma byl empirický fakt, že někteří účastníci smluvních vztahů disponují jinou množinou informací než ostatní účastníci. Typický a často používaný ilustrativní příklad je vztah mezi akcionářem firmy a jejím manažerem (označovaný v odborné literatuře jako problém principála a agenta). Každý z nich má ze své pozice k dispozici jiné informace o chodu firmy a zároveň odlišné ekonomické motivace. Akcionář by měl mít snahu maximalizovat hodnotu své firmy, manažer pak usiluje o svůj prospěch a maximalizuje kompenzaci, kterou za svoji práci dostává. Manažer má ze své pozice mnohem lepší informace o chodu firmy a může mít tendenci nejednat plně v zájmu akcionářů. Tyto odlišné motivace přinášejí řadu potenciálních problémů a mohou být ve svém důsledku značným zdrojem neefektivního chování. Analogický ke vztahu mezi manažerem a akcionářem je například vztah mezi politikem a voličem. Politik by měl ideálně sloužit svému voliči a realizovat jeho zájem. Často jsme ale svědkem toho, že politik zneužívá své informační výhody a jedná v rozporu se zájmem voliče. Otázkou, na kterou se pak teorie kontraktů snaží najít odpověď je, jak nastavit strukturu explicitních pravidel, aby všichni aktéři smluvních vztahů byli motivováni chovat se efektivně – tedy v souladu se zájmy svých akcionářů či voličů.


Teorie kontraktů se dále zabývá například společensky zásadními tématy jako je otázka soukromého respektive veřejného vlastnictví v oblasti poskytování veřejných služeb. Konkrétně právě Oliver Hart studoval za jakých podmínek může stát dosáhnout nízkých nákladů a kvalitní úrovně poskytovaných služeb zároveň. Oblastí intenzivního zájmu ekonomů je dodnes problematika „nekompletních kontraktů“. Tento zájem reflektuje skutečnost, že smlouvy velmi často ve svém textu nemyslí na veškeré možné scénáře budoucího vývoje. Tato neúplnost má samozřejmě významné dopady pro všechny aktéry smluvních ujednání a to především prostřednictvím nejistoty, kterou pro ně neúplnost znamená. Dalších aplikací teorie kontraktů je celá řada a jak již jsem naznačil, aplikace se neomezují čistě na ekonomickou, či finanční oblast, ale mají interdisciplinární uplatnění v dalších sociálních vědách.


Závěrem lze konstatovat, že teorie kontraktů dnes pomáhá s lepší alokací kontrolních nástrojů, vlastnických práv ale i rozhodovacích pravomocí a to jak v oblasti soukromých vztahů, tak v oblasti veřejných politik. Sekundárně je tak nástrojem pro zajištění přijímání oboustranně výhodných rozhodnutí v situacích, kdy alespoň jeden z aktérů je ve střetu zájmů.


Psáno pro Hospodářské noviny, publikováno dne 11.10. 2016

michal.zdenek1@gmail.com