Současný multifunkční charakter a šetrné formy hospodaření v zemědělství, které přinesly stabilitu farmářům z neúrodných oblastí Čech, znamenají sice menší objem produkce, ale o to větší environmentální přínos pro krajinu i její obyvatele. Veřejné peníze (podpory) jsou vynakládány na kultivaci krajiny a podporu veřejných hodnot. A krajina je důležitým veřejným zbožím. Chov dobytka je sice ztrátový, ale bez něho nelze v horách a podhorských oblastech krajinu udržet. Tržby za tuto komoditu přitom činí obvykle 20-35% celkových příjmů farem, zbytek jsou v podstatě příjmy za environmentální zakázky pro stát nebo podpory za hospodaření v málo úrodných oblastech (LFA).

A právě tyto posledně jmenované byly vyplácené dosud jen na travní porosty s cílem motivovat farmáře k zatravnění a snižování nadměrného zornění v republice.

Vše se má ale brzy změnit.

Ministerstvo stojí nyní před rozhodnutím, jak rozdělit národní obálku podpor v dalším rozpočtovém období od roku 2015 do roku 2020. Ať se to někomu líbí či ne, podpory jsou mocný nástroj zásadně ovlivňující chování tuzemského sedláka. Pro farmáře hospodařícího na travních porostech běžně představují 70% příjmů. Závislost těchto farem na citlivém nastavení dotačních programů je tedy značná a orientace na trh velmi problematická a omezená většinou na jednu či dvě komodity.

Budoucnost má nyní v rukou ministerstvo. Podle posledních informací ale plánuje pokles podpor pro zemědělství v marginálních oblastech až o 30-40%. Pokud k tomu dojde, povede to k destabilizaci farem a změně dosavadního modelu hospodaření. Farmáři hospodařící na travních porostech na to v podstatě mohou reagovat tím, že v příznivějších podmínkách se budou snažit pozemky rozorat a věnovat se intenzívní a ziskové rostlinné výrobě se všemi negativními dopady na životní prostředí. Plánované rozšíření podpor LFA z travních porostů i na ornou tyto aktivity ještě umocní. Reálně tak hrozí, že problémy, které má intenzívní zemědělství v nížinách, se rozšíří i do podhor.

Tam, kde už nelze orat, sedláci omezí počet ztrátového dobytka na minimum, protože ho při nižších podporách prostě neuživí. Možnost, že by farmáři vyrovnali pokles podpor výběrem jiných komodit s vyšší orientací na trh, je v neúrodných regionech a zejména na travních porostech prakticky nulová.
Po deseti letech relativní stability se zemědělství v méně příznivých oblastech ocitá znovu na křižovatce.