Jak udělat z České Republiky vědeckou velmoc II Závěrečný dodatek k části I
Nelze než dodat, že hodnotná a dlouhodobě aplikovaná evaluace je základem pro další rozvoj vědy. Chápu případné námitky, že jde o naivní požadavek, těžko realisovatelný; v tom je právě část zakopaného problému, že toho tady asi nejsme schopni. Myslím, skoro jsem přesvědčen, že případný průkopník bez velké lobistické (neprůmyslové) podpory by měl posici srovnatelnou s disidenty nedávné doby; nebo by byl degradován na propagátora „vítězství pravdy a lásky“.
Jestli má být přístup k evaluaci vědeckého výkonu racionálně postaven, měl by zohledňovat jinak čistě formální stránky výstupů:
• zvýhodnit korespondujícího autora a prvého autora (nositele myšlenky a její realizace); odráží se v tom skutečnost, že dnes nejcennější jsou chytré hlavy, které je třeba podporovat
• zvýhodnit publikace v mezinárodní spolupráci (ne pokud jde o pouhé spoluautorství, ale zejména, ne-li výlučně, jde-li o českého prvého, nebo korespondujícího autora); „vy tam nahoře“ ! – važte si takových pracovních teamů!!
• odlišovat publikace výzkumné od odborných, zejména v oborech jako je lékařství, kde je nezřetelná hranice mezi odborností (lékařskou profesí) a výzkumem. Nelze srovnávat experimentální práci řešící podstatu nemoci od odborných prací/studii upozorňujících na diagnostické a léčebné přístupy! To není podceňování odborných studií ale pouze upozornění, že srovnávat se má srovnatelné. Je velmi pravděpodobné, že tyto odborné práce (zejména v lékařství) mají vyšší citovanost než klasické práce výzkumné a že tudíž jejich časopisy stojí vysoko v žebříčku IF. Kdo toto nerespektuje dělá špatně.
• jakékoliv čistě mechanické povrchní hodnocení je nedokonalé, neprofesionální a je v podstatě výrazem neschopnosti zadavatele postihnout podstatu. Námitky, že nelze hodnotit tisíce prací jsou pochopitelné, neboť takto mechanicky se věda nehodnotí. Tak to dělají pouze ti, kteří nic jiného neumí. Tento problém je jen důsledkem špatného přístupu. Je dobré do těchto šílených časů připomenou onu sedláckou moudrost: „ z lejna bič neupleteš – a když upleteš – nezapráskáš. Shora jsou zmíněny přístupy víceřádově efektivnější, nesporně náročnější, ale perspektivní. Také neuráží schopné.
• stávající výrazné zvýhodnění výstupů zaměřených do praxe je čistě lobistické a v celkovém pohledu kontraproduktivní; pro dobré vědce je urážlivé
Záměrně zdůrazňuji, že jde o formální stránku – obsahová stránka publikací může být hodnocena pouze systémem „peer review“. Hodnotitel má mít zkušenost v hodnocené problematice; ty nejlepší hodnotitelé mají schopnost předvídat cenný výsledek i nezávisle na formálních kvalitativních parametrech.
Poslední dodatek: součástí dobré perspektivní vědní politiky musí být vytvoření takové infrastruktury, která by umožňovala masové etablování významných vědeckých pracovníků a jejich skupin v ČR. Nemyslím tím jednotlivé případy, ale systémovou záležitost. Nejde o běžnou účast v mezinárodních projektech EU ani o „čerpání ze strukturálních fondů EU“. Zajištění přílivu zahraničních vědeckých pracovníků by mělo být jednou z priorit případné nové vědění politiky. Obávám se, že se budou stavět výzkumná centra, která mají reálnou šanci se stát městy duchů, nebo vychytralých amaterů. Jinak řečeno – ne redukce významných pracovišť (podceněných povrchním hodnocením) – ale rozšíření o schopné. Čím více, tím lépe.
Stálo by pokus, aby všichni vyjádřili své dosavadní praktické zkušenosti s následujícím problémem
• Může některá z fakult vypsat mezinárodní konkurs na realizaci projektu, který vedení fakulty plánuje jako nezbytný pro její rozvoj?
• Jaké jsou podmínky pro přijetí případného vědeckého pracovníku ? Myslím syrovou skutečnost, ne ujištění, že to je úředně možné
Prosím o zveřejnění srovnání publikačních výstupů AVČR v. VŠ
a) podle publikací (shora zmíněný formální aspekt evaluace),
• kde jsou hlavními autory kmenoví zaměstnanci těchto institucí, které jsou srovnatelně zaměřené, např. v biomedicině ve které pracují jak LF, PřF tak ústavy AVČR, případně výzkumné ústavy MZ
• kde jsou jak prvý tak korespondující autoři z dané instituce
b) podle výstupů zásadního významu, které vznikly a byly realisovány na půdě těchto modelově vybraných institucí (obsahový aspekt evaluace)
Následně lze k takovému srovnání diskutovat a připravit další!
Zcela nakonec : investujte koncepčním způsobem do vědy co nejvíce. Vždy se to vyplatí. Šetřte tam, kde mizí miliardy nenávratně a zcela zbytečně. Jistě nemusím specifikovat deprimující množství takových příkladů.
Milan Elleder
Jestli má být přístup k evaluaci vědeckého výkonu racionálně postaven, měl by zohledňovat jinak čistě formální stránky výstupů:
• zvýhodnit korespondujícího autora a prvého autora (nositele myšlenky a její realizace); odráží se v tom skutečnost, že dnes nejcennější jsou chytré hlavy, které je třeba podporovat
• zvýhodnit publikace v mezinárodní spolupráci (ne pokud jde o pouhé spoluautorství, ale zejména, ne-li výlučně, jde-li o českého prvého, nebo korespondujícího autora); „vy tam nahoře“ ! – važte si takových pracovních teamů!!
• odlišovat publikace výzkumné od odborných, zejména v oborech jako je lékařství, kde je nezřetelná hranice mezi odborností (lékařskou profesí) a výzkumem. Nelze srovnávat experimentální práci řešící podstatu nemoci od odborných prací/studii upozorňujících na diagnostické a léčebné přístupy! To není podceňování odborných studií ale pouze upozornění, že srovnávat se má srovnatelné. Je velmi pravděpodobné, že tyto odborné práce (zejména v lékařství) mají vyšší citovanost než klasické práce výzkumné a že tudíž jejich časopisy stojí vysoko v žebříčku IF. Kdo toto nerespektuje dělá špatně.
• jakékoliv čistě mechanické povrchní hodnocení je nedokonalé, neprofesionální a je v podstatě výrazem neschopnosti zadavatele postihnout podstatu. Námitky, že nelze hodnotit tisíce prací jsou pochopitelné, neboť takto mechanicky se věda nehodnotí. Tak to dělají pouze ti, kteří nic jiného neumí. Tento problém je jen důsledkem špatného přístupu. Je dobré do těchto šílených časů připomenou onu sedláckou moudrost: „ z lejna bič neupleteš – a když upleteš – nezapráskáš. Shora jsou zmíněny přístupy víceřádově efektivnější, nesporně náročnější, ale perspektivní. Také neuráží schopné.
• stávající výrazné zvýhodnění výstupů zaměřených do praxe je čistě lobistické a v celkovém pohledu kontraproduktivní; pro dobré vědce je urážlivé
Záměrně zdůrazňuji, že jde o formální stránku – obsahová stránka publikací může být hodnocena pouze systémem „peer review“. Hodnotitel má mít zkušenost v hodnocené problematice; ty nejlepší hodnotitelé mají schopnost předvídat cenný výsledek i nezávisle na formálních kvalitativních parametrech.
Poslední dodatek: součástí dobré perspektivní vědní politiky musí být vytvoření takové infrastruktury, která by umožňovala masové etablování významných vědeckých pracovníků a jejich skupin v ČR. Nemyslím tím jednotlivé případy, ale systémovou záležitost. Nejde o běžnou účast v mezinárodních projektech EU ani o „čerpání ze strukturálních fondů EU“. Zajištění přílivu zahraničních vědeckých pracovníků by mělo být jednou z priorit případné nové vědění politiky. Obávám se, že se budou stavět výzkumná centra, která mají reálnou šanci se stát městy duchů, nebo vychytralých amaterů. Jinak řečeno – ne redukce významných pracovišť (podceněných povrchním hodnocením) – ale rozšíření o schopné. Čím více, tím lépe.
Stálo by pokus, aby všichni vyjádřili své dosavadní praktické zkušenosti s následujícím problémem
• Může některá z fakult vypsat mezinárodní konkurs na realizaci projektu, který vedení fakulty plánuje jako nezbytný pro její rozvoj?
• Jaké jsou podmínky pro přijetí případného vědeckého pracovníku ? Myslím syrovou skutečnost, ne ujištění, že to je úředně možné
Prosím o zveřejnění srovnání publikačních výstupů AVČR v. VŠ
a) podle publikací (shora zmíněný formální aspekt evaluace),
• kde jsou hlavními autory kmenoví zaměstnanci těchto institucí, které jsou srovnatelně zaměřené, např. v biomedicině ve které pracují jak LF, PřF tak ústavy AVČR, případně výzkumné ústavy MZ
• kde jsou jak prvý tak korespondující autoři z dané instituce
b) podle výstupů zásadního významu, které vznikly a byly realisovány na půdě těchto modelově vybraných institucí (obsahový aspekt evaluace)
Následně lze k takovému srovnání diskutovat a připravit další!
Zcela nakonec : investujte koncepčním způsobem do vědy co nejvíce. Vždy se to vyplatí. Šetřte tam, kde mizí miliardy nenávratně a zcela zbytečně. Jistě nemusím specifikovat deprimující množství takových příkladů.
Milan Elleder