Bylo by ke škodě národa, kdyby po nejlepším ministrovi školství nastoupil někdo průměrný a zakřiknutý, kdo by zpackal důležité reformní projekty Josefem Dobešem úspěšně nastartované, vinou nepřízně osudu však ne zcela dokončené. Premiér nemá jinou alternativu, po nejlepším ministrovi musí znovu najít dalšího nejlepšího ministra nebo aspoň ministryni.

Premiér a s ním i osiřelý školský resort má však štěstí v tom, že parametry hledacího procesu jsou moudře nastaveny už od podpisu koaliční smlouvy. "Výběr jména nechám na koaličním partnerovi," mohl proto premiér Nečas poznamenat s klidem Angličana hned po Dobešově demisi. Již dříve jsme slyšeli, že stačí se rozhlédnout po čilých hlavičkách zbylých veverek posedávajících v poslaneckých lavicích a hned se vyrojí několik jmén dam i pánů, kteří mohou resort školství, vědy a tělovýchovy převzít zfleku. Šťastný to premiér, jenž má tak spolehlivého a kádrovými zálohami skvěle vybaveného koaličního partnera, který ho nenechá ve štychu ani když má několik důležitých špiček plně angažovaných v reality show! Šťastná to veverčí partaj, která díky svým kvalitním kádrovým zálohám nepřijde o poctivě vyhandlované ministerské léno, které jí dle práva a politické kultury náleží až do příštích voleb!

Doufejme tedy, že se proces výběru nezadrhne a že nedojde k nějakým pokusům z řad rektorů, akademiků, Akreditační komise nebo jiných aktivistů vznášet proti výběru nového nejlepšího ministra nejapné námitky. Určité nebezpečí tu však je a nemělo by se podcenit. Již jsme viděli, že i nejlepší ministr si právě svým nadprůměrným rozhledem, personální politikou a úsudkem snadno udělá mnoho nepřátel mezi lidmi, kteří jeho úrovně nedosahují, ač se honosí více tituly.

První skupina námitek by se mohla týkat ministrovy sektorové odbornosti. Školští odborníci by mohli požadovat, aby jejich ministrem byl také odborník na vzdělání, nejlépe zkušený a osvědčený pedagog na vyšším stupni vzdělání a nikoli jen v mateřské školce, který bude vědět, o čem mluví. Člověk s širokým rozhledem přes celý sektor a jeho moderní tendence doma i v zahraničí.

Druhá skupina námitek by se mohla týkat ministrových manažerských a administrativních dovedností a zkušeností. Někdy slyšíme, že ministerstvo jako státní instituce a celý jím řízený resort je velice složitý organismus, kde se stále něco nového rodí a staré zaniká, kde se řeší nesčetné konflikty zájmů a kde se musí citlivě pracovat s lidmi a hospodařit se zdroji, jichž není nikdy dost.

Doufejme, že takové intelektuálské námitky budou rázně odmítnuty, kdyby se skutečně objevily. V ústavě, koaliční smlouvě ani programu vlády není nic o požadavcích odbornosti, zkušeností, mezinárodního rozhledu ani správních či manažerských dovedností ministra. To vše jsou věci, o nichž rozhodují suverénně a operativně vládnoucí partaje. Nelze proto přijmout, aby někdo takové požadavky začal vznášet uprostřed započatého díla, zejména když víme, že za útoky na schopnosti, kvalifikaci, morální profil a jiné podružné rysy politika ve státní funkci se zpravidla skrývá jen odpor proti nezbytným reformám a nenávist k politické třídě.