Mezi sklonem k demagogii dané politické strany a jejím chováním existují nečekané souvislosti.

Mezi ohlasy na článek „Národ, svoboda, skandál... aneb Sklon k demagogii na webech politických stran“ zaznívalo, že lepší než analyzovat texty politických stran je hodnotit je podle jejich činů. Ukažme se, že mezi výsledky analýzy a činy existuje souvislost.

Připomeňme si napřed grafem výsledky analýzy skupinové iracionality a s ní spojenému sklonu k demagogii. Nejhůře dopadly Strana svobodných občanů, Suverenita – blok Jany Bobošíkové a KSČM (zájemce o podrobnosti analýzy odkazuji na web iracionalita.net, popř. kapitolu Jazyk víry knihy Skrytá autorita: Iracionalita a dav v člověku).



Skupinové myšlení naopak posiluje odhodlání k boji a také v něm nutnou nekritickou důvěru ve vůdce. I tu zde najdeme: Zatímco Svobodní a Suverenita se zhlédli ve Václavu Klausovi, komunisté dodnes nedají dopustit na Vladimíra Iljiče Lenina. („Pokusme se vrátit k V. I. Leninovi,“ vyzýval v roce 2007 Vojtěch Filip).
Sklon k uctívání vůdce je patrný z následujícího grafu: politické strany s větší iracionalitou se potýkají s přehnanou úctou a své vůdce mění velmi zřídka (je pravdou, že Komunistická strana Sovětského svazu prošla obdobím, kdy své generální tajemníky měnila dost často – to bylo ovšem zapříčiněno jen a pouze jejich vysokou úmrtností :-).



Loajalita vůči vůdci v boji pomáhají, jakékoli hříšné myšlenky od něj odvádějí. Proto mají strany s největším skóre sklon k puritánství, konkrétně k odmítání sexuální výuky na školách, a registrovaného partnerství. Komunisté se mohou tvářit liberálně, ale faktem je, že před rokem 1989 prosazovala KSČ své představy o cudnosti (žádné erotické časopisy, žádné lechtivé pořady v TV).

Se sklonem k politickému (i náboženskému) radikalismu roste přesvědčení o vlastní skupinové vyvolenosti a následně nedůvěra ke spolupráci s těmi, kdo do skupiny nepatří. To je ve shodě s postoji všech tři stran s nejvyšším skóre vůči Evropské unii.
„Kdo není s námi, ten je proti nám.“ Za komunismu o úspěchu rozhodovalo vlastnictví rudé knížky. Členství ve straně je důležité i dnes. Z grafu je zřejmý vztah iracionality strany a podílu nestraníků v jejich kandidátkách do Senátu z let 2010 a 2012 (zde každá strana vysílá pouze jednoho kandidáta, proto je nutný pečlivý výběr). Zatímco TOP 09 a Strana zelených přenechávají místa na kandidátkách přibližně v polovině případů, Svobodní vyslali do voleb z 11 případů pouze jednoho nestraníka.



Je zjevné, že různé politické strany se sklonem ke skupinové iracionalitě, i když se hlásí ke zcela rozdílným hodnotám, spojuje řada společných znaků. Díky nim je můžeme odhalit. Pokud se nám to nedaří, je to díky záplavě krásných slov, kterými označují své ideály, a urážek, kterými nálepkují své oponenty. A právě četnost výskytu těchto slov je zobrazena v prvním grafu.