Nedávno proběhlé parlamentní volby měly jeden rys společný s volbami z počátku 90. let. Opět šlo o odmítnutí dosavadní politiky a do sněmovny se opět dostala zcela nová uskupení, o kterých zatím příliš nevíme, co očekávat. Důvěra v tradiční politické strany, které se etablovaly v 90. letech, uvadla (a to mohl být pád tradičních stran ještě výraznější, kdyby voliči tušili, co chystá část špiček ČSSD). Jaká je šance, že nová hnutí nedopadnou stejně?

Upřímně řečeno, těžko hledám nešvar, který je vyčítán tradičním stranám, a nové by jím netrpěly. Komu dosud vadilo nezdravé propojení politiky a byznysu v podání ODS, těžko bude jásat nad tím, že toto propojení je v případě ANO 2011 a Úsvitu realizováno dokonce v jediné osobě. Komu se zdála rétorika sociální demokracie populistická, ten bude stěží vítat úspěch Úsvitu. Pokud měl někdo socialistům za zlé „dvouhlavost“ jejich strany, ten se může třást, jak se bude vyvíjet vztah mezi Andrejem Babišem a vyhraněnými osobnostmi jako je Pavel Telička a Jiří Zlatuška. Co si může člověk, který nebyl spokojen s výkonem podnikatele-politika Víta Bárty, myslet o faktu, že nyní jsou tací Vítové Bártové v parlamentu hned dva? Lze od Martina Komárka očekávat, že si povede lépe než jeho kolega Radek John?

Riziko, že nové strany očekávání zklamou, je značné. Pokud bylo heslem těchto voleb „Zbavme se politických dinosaurů“, krédo těch následujících může dost možná znít: „Není koho volit, všechny strany jsou stejné, všechny nás nakonec zklamou.“

Výsledkem deziluze bude totální znechucení z politiky, nezájem o ni a rezignace. Pravicoví voliči, kteří během loňských krajských voleb zůstali doma a letos se rozhodli dát šanci Andreji Babišovi, začnou považovat cestu k volební urně definitivně za ztrátu času a levicoví voliči se k nim připojí.

Nízká volební účast zvýší šanci na úspěch radikálních stran vedených charismatickými osobnostmi, jejichž předsednictva budou tvořena výhradně samými muži, jejichž častým obratem bude „Jsme jediná politická strana, která…“ a jejichž rétorika bude tvrdá a nekompromisní, házející všechny konkurenční strany do jednoho pytle.

Již před těmito volbami bylo možné setkat se s větou typu „Nevolte nejmenší zlo, volte nás!“ Voliči, tolikrát zklamaní, mohou propadnout iluzi, že českou politickou scénu i českou ekonomiku zachrání někdo zcela jiný než dosavadní strany, někdo, kdo je přesvědčen o svém skoro mesiášském poslání. Tato varianta mě děsí. Budu radši, když nám bude vládnout páchnoucí bahno, než aby tuto funkci převzala naoko čistá a průzračná žíravina.

Publikováno na ipoint.cz