Vedle častých hlasů volajících po useknutí korupčních "chapadel" lze občas zaslechnout i opačný názor, podle kterého je korupce prospěšná, protože umožňuje trhu nalézt cestičky, které by jinak zůstaly kvůli nastaveným pravidlům nepřístupné. Podle tohoto pohledu je boj s korupcí jen zbytečnou brzdou, která brání toku peněz, zboží a služeb.

Zakladatel iniciativy "Stop grantokracii" Martin Víta uveřejnil text, ve kterém porovnává inovační výkonnost různých zemí Evropské unie s mírou vnímání korupce v těchto zemích. Pro svou analýzu použil Global Innovation Index 2012 publikovaný INSEAD a WIPO (čím větší číslo, tím více inovací – nejlepšího skóre dosáhly Nizozemsko, Švédsko a Velká Británie, naopak nejhůře z EU je na tom Řecko) a CPI 2012 publikovaný Transparency international (čím větší číslo, tím větší transparentnost – vedou Dánsko, Finsko a Švédsko, na chvostu se opět nachází Řecko).


Jak je zřejmé z grafu (Česká republika je zvýrazněna červeně), vztah mezi inovační výkonností a transparentností je velmi úzký. Martin Víta ve svém článku varuje před zjednodušujícími závěry typu "graf dokazuje, že korupce dusí inovace". Vzhledem k vysoké míře korelace (0,88) mezi oběma veličinami lze nicméně vyloučit možnost, že vztah mezi nimi by byl pouhou náhodou. Ze stejného důvodu lze odmítnou argument, že oba indexy jsou zkonstruovány „bůhvíjak“ a s realitou nemají nic společného. V tom případě by vztah mezi oběma veličinami musel být zcela nahodilý (tedy korelace nulová).

Pokud vyloučíme náhodu, zbývají tři varianty:

1. korupce skutečně potlačuje inovativnost

2. nebo naopak: prostředí s vysokým počtem inovací nepřeje korupci

3. nízká korupce a vysoká inovativnost mají společnou příčinu.

Je docela dobře možné, že platí všechny tři možnosti. V zemích s vysokou korupcí se firmám často vyplatí investovat spíše do úplatků než do výzkumu a vývoje. Peníze, které by mohly být investovány do inovací tak místo toho končí na účtech rozhodujících byrokratů, politiků a politických stran.

Tam, kde se daří inovacím, je korupce potlačována, protože vyšší technologická vyspělost zlepšuje účinnost kontrolních mechanismů. Například rozmach internetu zjednodušil jednotlivcům přístup k informacím, státním orgánům umožnil zveřejňovat uzavřené smlouvy a díky němu to lze od nich prostřednictvím petic, blogů a aktivit na sociálních sítích razantněji vyžadovat.

A jaká je ona „společná příčina“ ze třetí varianty? Je jí politická kultura (netvrdím, že se jedná o jedinou příčinu, čtenáři možná najdou další). V zemích s nízkou politickou kulturou lze předpokládat častější zákulisní dohody mezi politiky z různých stran a také užší kontakty mezi politiky a šedou zónou či přímo podsvětím. V tomto prostředí se korupci nemůže nedařit. V zemích s vysokou politickou kulturou jsou politici schopni mít dlouhodobější vizi, a proto podporují výzkum a vývoj je pro ně méně přijatelné zaplést se do korupční sítě.


Za laskavé svolení použít graf děkuji Martinu Vítovi.

Publikováno na ipoint.cz.