Klimatolog Ladislav Metelka ve svém článku upozornil na zajímavý fakt: klimaskeptikům vadí mezinárodní dohody. Po atakování jakéhokoli pokusu o koordinované řešení globálního oteplování se zaměřili na Montrealský protokol, který signatáře zavazoval k omezení výroby freonů. Existuje skutečně nějaká doložitelná souvislost mezi psychologií klimaskeptiků a averzí vůči dohodám?

První dva čeští freonoskeptici jsou pánové Kremlík a Jakl. Mezi klimaskeptiky patří Václav Klaus, členové iniciativy D.O.S.T, novinář Adam Bartoš, fyzik Luboš Motl, brněnský pravoslavný kněz Libor Halík a některé weby hlásající radikální politické názory (fragmenty.cz, reformy.cz). Tuto pestrou směs nespojuje pouze klimaskeptismus: vesměs se jedná též o lidi nenávidějící Evropskou unii a obdivující Václava Klause (největším obdivovatelem je první osoba zmíněná v předchozí větě).

Americký psycholog William Martin ukázal, že fundamentalistické náboženské spolky mají sklon pociťovat nedůvěru a averzi vůči americké účasti v jakýchkoli mezinárodních společenstvích, ať jde o OSN, NATO, WTO či jakékoli jiné. Myšlení a emoce amerických a českých náboženských i politických fundamentalistů mají stejné kořeny. Jde o atavismus, tedy pozůstatek z dob, kdy naši předchůdci žili v malých skupinách na savaně. Mezi těmito skupinami existovaly složité vztahy, nicméně převládala vzájemná nedůvěra okořeněná preventivními útoky, jejichž cílem bylo zneškodnit "ty druhé" dříve, než tak oni učiní s námi. Odpovědí na tuto situaci byl vybičovaný skupinový narcismus a pohrdání všemi, kdo do "naší" skupiny nepatří. Představa, že se skupiny spojí a společně pracují je skupinovému myšlení cizí - takováto spolupráce je vnímána jako nepřirozená a ohrožující.

Fundamentalisté se vyznačují velmi silným skupinovým myšlením a není tedy divu, že jim je proti srsti jakákoli dohoda spojující více zemí bez ohledu na to, zda byla podepsána v Kjótu, Montrealu či Lisabonu. Naštěstí právě silná skupinová iracionalita brání nábožensky a nacionálně orientovaným fundamentalistům, aby se mezi dohodli, takže nakonec má navrch umírněná část společnosti (viz kapitola Pasti obecných pastvin Skryté autority).

Očekávám, že dalším cílem fundamentalistů by mohla být velká vědecká centra, jakým má být např. obří laser v Dolních Břežanech. Tato centra také vyžadují těsnou mezinárodní spolupráci, jsou finančně náročná a výsledky jsou mnohem méně jisté, než je tomu u omezení vlivu freonů a skleníkových plynů. Kromě toho nic neničí tradiční hodnoty jako věda (však také Václav Klaus mluvil v roce 2007 o úvahách postavit Evropské technologické centrum s nevolí a přirovnával je k poroučení větru a dešti). Věda svým působením nevyhnutelně mění společnost a společenské změny, byť pozvolné a prospěšné, jsou přesně to, z čeho mají fundamentalisté hrůzu.