Od doby, kdy potíže hypotečních agentur Freddie Mac a Fannie Mae odstartovaly začátek hospodářské recese, uplynulo již šest let. Probíhající známky oživení vyvolávají opakovaně otázku: Je krize definitivně za námi nebo dosavadní opatření jen oddálila další ekonomický propad?


Soudě podle pohybu světových akciových trhů (v čele s americkými), platí optimistická varianta. Snad bychom mohli začít jásat, nebýt jedné nepříjemné skutečnosti. Dluhy, které fungovaly jako pohonná hmota ekonomického kolapsu, se spíše přesunuly, než že by byly zaplaceny. Co hůře – celkové zadlužení vlád a soukromého sektoru je výrazně vyšší, než to mu bylo před vypuknutím krize v roce 2007 (zadlužení státu, domácností a podniků vzrostlo v USA přibližně ze 150 % na 200 % HDP, v Eurozóně je situace ještě horší, zadlužení zde vzrostlo z 200 % na 250 % HDP). V soukromém sektoru sice proběhlo částečné oddlužení, ovšem na úkor vlád, které v současnosti dluží více.

Díky penězům, které do ekonomiky pumpuje Fed, nedošlo k významným případům neschopnosti splácet, jenže kvantitativní uvolnění nemůže trvat věčně. Část likvidních prostředků odplula do akciového a dluhopisového trhu a způsobila, že ceny zde dosahují historicky rekordních výšin. Tak rekordních, že vzbuzují obavu z nafouknuté bubliny. Zda je tomu tak, ukáže budoucnost, ovšem některé indikátory již dnes nabízejí pochmurný obraz.

Shillerovo P/E (nazývané též CAPE – cyclically adjusted price-to earnings ratio), je poměr ceny akcií firem k jejich (o inflaci očištěným) výnosům dosaženým za posledních 10 let. V minulém století se tento indikátor pohyboval většinou (ovšem nikoli výhradně) v pásmu mezi hodnotami 10 a 20. Pokud klesl k desítce, vyplatilo se nakupovat, pokud se vyhoupl nad dvacítku, průměrný výnos akcií v následujících deseti letech byl malý, někdy záporný. Současná hodnota je 26.



Z tohoto pohledu se americké akciové trhy nacházejí již zhruba od roku 1995 na nezvykle vysokých úrovních a pády v letech 2001 a 2009 nebyly ani tak prasknutím bubliny jako spíše dočasným ufouknutím. Prasknutí bubliny nás stále čeká.

Dalším indikátorem je poměr tržní kapitalizace a hrubého domácího produktu (neboli Buffetův indikátor). Tento ukazatel se do 90. let pohyboval v rozpětí do 0,3 po 0,8. Za posledních 20 let jeho hodnota prudce vzrostla a pod 0,8 se dostala jen výjimečně. Současná úroveň je 1,2. I to nasvědčuje možnosti, že od poloviny 90. let probíhá velký akciový večírek, který skončí bolestivou kocovinu.

Naopak dividendový výnos je minimální. Výrazněji menších hodnot dosahoval jedinkrát v historii, a to kolem roku 2000 před koncem technologické bubliny. Dividendový výnos je nízký, protože alternativní možnosti investování nabízejí ještě nižší zhodnocení. Na neočekávaný nárůst úrokových sazeb by akciové trhy odpověděly odpovídajícím poklesem.



Zajímavý postřeh učinil porfoliomanager Jim Chanos, když analyzoval pohyb akcií aukční síně Sothesby‘s. Společnost prodávající drahá umělecká díla slouží jako indikátor chování nejbohatšího jednoho procenta obyvatel. Akcie Sothesby‘s v historii dosáhly vrcholu krátce před prasknutím bublin a v době, kdy trhly dosáhly vrcholku, akcie aukční síně již padaly. Akcie aukční síně vystoupaly na vrchol v listopadu 2013 a od té doby ztratily více než čtvrtinu své hodnoty. Po internetové a hypoteční bublině se podle Chanose nacházíme na vrcholku bubliny centrálních bank.



Co dodat? Pokud zmíněné indikátory prokáží platnost, užívejme si posledních bohatých dnů a připravme se na hubená léta.



Publikováno na Neviditelném psovi.