Článek studentky Vysoké školy finanční a správní Kláry Přibylové porovnávající rozdíly v komunikaci mezi politickými a komerčními subjekty.

Zní to jako začátek nějakého vtipu. Ale něco společného mají. Jsou to „produkty“, jejichž jediným cílem je být koupen. V případě politika to závisí na jeho úspěchu ve volebním klání v případě liposukce na šikovnosti reklamního marketéra, který tvoří komerční texty, rady, doporučení v časopisech, letáčcích či na internetu.

Politik je „potenciálnímu zákazníkovi“ neboli voliči nabízen těmi nejproradnějšími způsoby a fintami. Snaží se lidem, pro které je vlastně všechno to, co dělá, nejvíce přiblížit a vlichotit. Používá k tomu líbivé výrazy nejrůznějšího typu. Důvodem je vysoká četnost politických stran, jejich vzájemná rivalita. V období voleb tak pro politické strany nastává doslova nelítostný boj o voliče a sympatizanty. V tu dobu slýcháme ze všech stran mnoho slibů. Zda jsou pravdivé a jestli je politici dodrží, je jedna věc. Fakt, že strany se snaží ovlivnit a zmanipulovat veřejnost je věc druhá. Pravdivost slibů dopředu zjistit nelze, snahu stran zalíbit se potenciálnímu voliči a získat ho pro svou ideu prostřednictvím demagogie lze ovšem zjistit velmi dobře.

Demagogie, věda využívající argumenty. Jejich prostřednictvím se snaží ovlivnit mínění jedince i celou veřejnost. Česká společnost není s analýzou politických textů, ve kterých se vyskytují demagogicky laděné výrazy, příliš seznámena a ani samotní politici ještě neumí tento způsob komunikace efektivně (ve svůj prospěch) využívat, díky Bohu? I přes tuto jejich neznalost se demagogie a slova s ní spojená objevují v článcích politických stran poměrně hojně.

Základem analýzy textů je shromáždění dostatečného počtu polemických článků od různých autorů sledovaných politických stran. Následně dochází k vyhledání demagogických výrazů a jejich rozdělení do sedmi kategorií. Některé z nich se zabývají iluzemi, agresivitou, dogmatismem, zaštiťování se kolektivem, ideologií, bojem a symboly.

Dejme tomu že na politická tažení zaměřená na voliče si česká veřejnost v posledních letech již zvykla. Jsme si tohoto ovlivňování vědomi i v případě oné liposukce, krému proti vráskám, pilulkám na větší svaly či léků na boj proti nejrůznějším typům nedokonalostí? Demagogie, lichotivá slůvka, se popravdě objevují v komerčních textech mnohem méně. A to z důvodu, že v takovýchto článcích se nepoužívá strašení nepřítelem, konkurencí. Komerční inzerce je orientována na konkrétní a praktické řešení oproti politickým textům, které odkazují k vyšším ideálům.

Zpět k onomu vtipu. Co má liposukce a politik tedy společného? Jejich spojujícím znakem je demagogická kategorie Prodej iluzí. V rámci komerčních textů se více vyskytovaly výrazy jako „špičkový“ či „unikátní“.
Komerční inzerce se snaží vychválit produkt a prodat ho. Je to dáno tím, že tato přídavná jména mají hodnotící charakter.

Níže uvedený graf popisuje četnost výskytu demagogických výrazů u politických stran a v rámci komerčních textů, které se vyskytovaly v článcích, které byly shromážděny za určité období. Na první pohled je zřejmé, že politické texty byly mnohem více demagogicky laděné.



Manipulační schopnosti obou „typů zboží“ se budou stále více zlepšovat a je otázkou času, kdy zcela ovládnou techniku demagogie. A na to by měli být čtenáři, voliči i celá veřejnost dobře připraveni. Nebuďme stádem, které jde bezhlavě, bez rozumu a sebemenšího vlastního racionálního úsudku na porážku. Buďme chytří, buďme kritičtí a umějme nahlédnout pod roušku skryté iracionality.


V rozšířené verzi vyšlo v časopisu Psychologie Dnes, č. 10/2014.
Publikováno s laskavým svolením autorky a redakce časopisu.