V souvislosti s dozvuky teroristických útoků v Paříži se opět na misky vah dostávají pojmy svoboda a (versus) bezpečnost. Dlouhodobě ovšem existuje mezi svobodou a bezpečností úzký vztah.

Výraz „svoboda“ často slýcháváme z úst jak pravicových tak levicových politiků. Není divu – „svoboda“ vzbuzuje silné pozitivní emoce a zároveň jde o abstraktní hodnotu, která u různých lidí vyvolává zcela odlišné asociace.

Navzdory příležitostným potížím si my moderní lidé užíváme množství jejích plodů: Můžeme si vybírat z velkého počtu možností, jak naložit se svým životem.

Ve srovnání s našimi předky jsme méně závislí na rodičích a příbuzných, na názoru našeho okolí a, i když se to nezdá, i na institucích (do života nám sice občas mluví úřady, ale na druhou stranu do něj již nezasahuje církev).

Individuální svoboda je také podmínkou existence tržního hospodářství a s ním spojené ekonomické prosperity.

Svoboda, které se těšíme, pramení ze tří zdrojů:

1. Vědeckotechnický pokrok

Osvobodil nás od manuální dřiny a místo toho nám poskytl množství způsobu, jak trávit volný čas. Nejsme vázáni na skupinu, v níž žijeme, jak tomu bylo v minulosti. Můžeme cestovat do zemí, o kterých bychom bez technického pokroku nevěděli, že existují. Co je ještě důležitější: můžeme v nich pracovat. Můžeme také rychle a snadno čerpat prakticky z veškeré sumy znalostí, které doposud lidstvo nahromadilo.


2. Rozdělení moci

Nejsme podřízeni všemocnému tyranovi. Mocenský systém je vybaven brzdami a protiváhami, které brání jednotlivcům a institucím, aby uzurpovali veškerou moc pro sebe. O naši přízeň (a svou legitimitu) musí mezi sebou neustále soupeřit vláda, parlament (a v něm zastoupená politická opozice), soudy, média, ekonomická sféra, církve, občanská sdružení a nadnárodní spolky. Pokud některé z těchto center začne svou moc maximalizovat, ostatní ve svém vlastním (ale i našem) zájmu zasáhnou.


3. Ideologická umírněnost

Fanatici, bez ohledu na to, za co bojují, mají příliš jasnou představu, jak bychom měli žít. Jejich přesvědčení, že jednají ve jménu nejvyššího dobra, vede k tvrdému zasahování do životů ostatních a tím k omezení svobody občanů. Vědecký výzkum, kreativní činnosti a podnikání jsou svázány řadou omezení a zákazů. Naopak umírnění političtí vůdci jsou si vědomi své omylnosti, o radikální změny společenského řádu se nepokoušejí a do chodu země zasahují méně.



Pokud nám na svobodě záleží, měli bychom podporovat investice do vědy a výzkumu. Pokračující vědeckotechnický pokrok dále rozšíří možnosti většiny z nás. Díky němu budou moci lidé spíše žít v souladu se svými představami a bez omezování ze strany druhých.

Měli bychom dohlížet na to, aby moc zůstala rozdělena mezi velké množství institucí včetně občanských sdružení a evropského parlamentu.

A nakonec bychom se neměli nechat svést politickými stranami a vlivnými spolky, které sice mohou chovat jako apoštolové svobody, ale přitom dávají najevo svou nadřazenost a chovají se netolerantně ke každému, kdo má jiné názory.

Kdo má problém smířit se s tím, že lidé jsou různí, nakonec neodolá choutkám tuto různost potlačit. Někdy se tak děje ve jménu rovnosti, jindy ve jménu svobody, ale důsledky jsou stejné.

Je dobré se zamyslet nad tím, jak uvedené tři body použít ve vztahu k probíhající imigrantské krizi.

Především je třeba naslouchat odborníkům, v tomto případě psychologům, historikům a sociologům a nezavrhovat jejich argumenty s pohrdavým poukazem na „samozvané experty“.

Tito lidé mají co říci k problému střetů odlišných kultur i riziku radikalizace jak příchozích uprchlíků, tak domácích obyvatel.

Neměly by být vyslyšeny výzvy k odchodu z Evropské unie. Následné narušení systému brzd a protiváh by se nám vymstilo.

Třetí bod je ale nejdůležitější. Nesmíme se nechat zlákat radikálními politiky nabízejícími jednoduchá řešení. Pokud se necháme zfanatizovat, ať již ve jménu po pomoci prchajícím, či ve jménu bezpečnosti, o část dříve nabyté svobody automaticky přijdeme.


Publikováno na webu hlidacipes.org