Od části občanů a politiků lze slyšet volání po maximální kontrole hranic a nepřijímání imigrantů. Příliš se přitom upínají k iluzorní „bezpečnosti“ dosažené nepřítomností migrantů a jiná, horší, nebezpečí přehlížejí. Zapomínají se zabývat migranty, kteří jsou v táborech daleko za našimi hranicemi, ale při přípravě případných teroristických útoků jsou tam více skryti než migranti v evropských zemích s fungujícím policejním aparátem.

Masa migrantů v tureckých táborech má prakticky nulové vyhlídky na trochu slušnou budoucnost. Nachází se v horší situaci než Němci ve 30. letech. Stejně jako Němci tehdy, i tito lidé jsou náchylní k naočkování fanatickou ideologií. Máme na vybranou ze tří možností. Buď přijmeme větší pravděpodobnost útoku od menšího počtu fanatiků (pokud budou imigranti v Evropě a budou tak do určité míry pod kontrolou evropských orgánů), nebo menší pravděpodobnost mnohem horšího útoku od množství uprchlíků, pro které se stane další pobyt v táborech nesnesitelný. Případně, a to je třetí varianta, se můžeme snažit kontrolovat uprchlické tábory. Pak nás ale dost možná čeká obtížné jednání s Tureckem a dalšími zeměmi a utrácení peněz za kontrolu táborů. Tyto peníze budeme muset vzít jinde, třeba přiškrcením financí na policii a armádu. Zvýšení bezpečnosti na jednom místě bude opět znamenat její snížení někde jinde. Zcela bezpečný svět nemůžeme vytvořit.

Otázkou deradikalizace uprchlíků se zabývá Alon Ben-Meir v deníku The Huffington Post. Nabízí recept, který významně zvýší naši bezpečnost a který obsahuje několik složek.

První z nich je psychologická pomoc uprchlíkům a nabídka činností, které by je zaměstnali a snížili riziko, že začnou hledat smysl života v násilném prosazování islámských hodnot. S uprchlíky by se mělo denně komunikovat, aby měli pokud možno důvěru v to, že hostitelská země si je jejich obtížné situace vědoma a pracuje na jejím zlepšení. Podle Ben-Meira je třeba zapojit umírněné imámy a muslimské učence, kteří budou vyvracet argumenty radikálů.

Důležité je také dbát o potřeby obyvatel regionu, kde je tábor umístěn, a to zejména v případě, že se jedná o chudou oblast. Tak lze předejít srážkám mezi místními a uprchlíky. Kromě táborů je třeba zabraňovat radikalizace ve vězeních hostitelských zemí.

„Kdo jde pořád na sever, ten dojde na jih,“ zpívá písničkář Pepa Nos. Podobně přílišný strach s případného ojedinělého teroristického útoku může vést k tomu, že budeme čelit mnohem horším násilným útokům ze strany mnohem větší masy frustrovaných fanatiků. Snažme se proto zachovat si chladnou hlavu a zvážit všechna rizika, ne pouze některá, a teprve poté zvolit další postup.


K tématu imigrantů také: Petrák M., Terapie chaosem aneb Jak nejistota člověka posouvá i rozvíjí (Dybbuk, 2016).



Publikováno na webu skutecnosti.cz