Demokracie ve víru informačního tornáda

30. 08. 2017 | 21:47
Přečteno 1227 krát
Lze očekávat nárůst vlivu neformálních tvůrců veřejného mínění z té či oné názorové či sociální bubliny. Jen však do té doby, než ta či ona bublina zanikne a nahradí ji jiná. Demokracií zmítá informační tornádo.

Nedávno se v hudebním světě odehrála událost, která by byla ještě před několika lety zcela nemožná a jež především ukazuje vliv internetu na řadu oblastí lidského života. Z prvních 15 příček oficiální britské hitparády jich obsadil jediný člověk – kromě sedmé usměvavý pořízek s řídkými zrzavými vlasy Ed Sheeran.

V albovém žebříčku se všechna tři dosud vydaná Sheeranova alba vešla do první pětky. Další velké hvězdy, jako je Coldplay, Kate Perry a Calvin Harris, paběrkují. Ve srovnání se Sheeranovou nadvládou blednou i úspěchy Beatles. Nezbytnou podmínkou písničkářovy hegemonie je internet.

V osmdesátých či devadesátých letech by Sheeran nezabodoval se 14 skladbami najednou, ale možná se dvěma. Kapitáni hudebního průmyslu by nedovolili vydat více hitů na singlech v krátké době po sobě. A také by sotva svolili, aby se na singlech objevil celý obsah alba.

Stovky čtenářů

Nástup internetu přinesl mohutnou demokratizaci v mnoha oblastech. V případě hudby si lidé mohou pořizovat písničky podle vlastního vkusu a nemusejí čekat, co jim milostivě předloží hudební vydavatelství. Mohou se dokonce sami pokusit nastartovat na vlastní pěst svou hudební kariéru. Z řady youtuberů, jejichž jediným kapitálem byly nápady, odvaha a tablet, se staly celebrity. Výsledek demokratizace zábavního průmyslu je paradoxní.

Prosadit se může každý, díky internetu se i umělec ze zapadlé africké vísky může ucházet o přízeň amerického publika. Jenže většinu (ano, skutečně většinu) nahrávek stejně nakonec prodává v Británii jediné jméno. Profesionální hudebníci, jejichž ambicí je oslovit davy, proto pociťují větší tlak než v minulosti. Zdola útočí na jejich status řada ambiciózních amatérů. A dostat se výše je obtížné, protože horní pozice blokuje několik „vyvolených“. Hudební trh je mnohem nepředvídatelnější než dříve.

Podobně funguje internetem způsobená demokratizace v dalších odvětvích včetně politiky. Před nástupem celosvětové sítě jste mohli svými názory oslovit několik kamarádů u piva v hospodě. Dnes si založíte blog a snadno získáte stovky čtenářů. Jen na vás je, o čem se rozhodnete psát. Stejně si dnes čtenáři užívají možnosti obrovského výběru témat.
Politici se budou nadále snažit zaujmout svými tématy, stále znovu předhazovat potenciální nepřátele blahobytu, pokroku a svobody a pokoušet se vyvolat nenávist k nim. Nadále se budou stavět do role spasitelů před těmito „nepřáteli“. Jenže i oni musejí čelit vlivu zpřístupnění obrovského množství dat. Díky němu jsou i jejich životy „průhlednější“.

Život v jeskyni

Důsledek uvedené změny je nečekaný – díky zmnožení informačních zdrojů a nárůstu vlivu neformálních kanálů budou lidé v příštích desetiletích elitami méně zmanipulovatelní.Podobně jako si dnes již posluchači nenechají diktovat od nahrávacích společností, co si mohou koupit, internet umožní lidem vybírat si politiky bližší jejich naturelu, či dokonce vytvořit si je (s trochou nadsázky) na míru.

Termín „zmanipulovanost“ považujeme téměř za sprosté slovo, přičemž jde o přirozenou lidskou vlastnost. Pokud je někdo nezmanipulovaný, buď žije v jeskyni a nedostávají se k němu žádné informace, anebo jde o robota, a nikoliv lidskou bytost. Přijmout tento je fakt je základním krůčkem k tomu svou zmanipulovatelnost aspoň o trochu snížit ve prospěch racionálnějšího chování.

Nutná je přísná sebereflexe, ale budoucí voliči se jí sotva podrobí. To, že jejich výběr bude méně náchylný k manipulaci, ale zároveň nebude racionálnější, znamená jediné – zvítězí živelnost. Lze očekávat, že vzroste vliv neformálních tvůrců veřejného mínění z té či oné názorové či sociální bubliny. Jen však do té doby, než daná bublina zanikne a nahradí ji jiná. V prostředí stále rychlejších technologických a následně společenských změn, nebude takové „bublání“ nijak výjimečné.

Netečnost Marka Zuckerberga

Díky internetu ovlivnila rozhodování Američanů před prezidentskými volbami skupina mladých lidí z makedonského městečka Veles. Paradoxní na této partě je, že se o americkou politiku nezajímá a k tomu, aby uplatnila svůj vliv, nemusela vytáhnout paty ze svého městečka. Mladí Makedoňané zakládali webové stránky podporující Trumpa a zajišťovali šíření dezinformací z nich na Facebooku.

O další se již postarali Trumpovi příznivci. Sdíleli a navštěvovali „makedonské“ weby s takovým nadšením, že jejich tvůrcům zajistili úžasné příjmy z reklamy. Podle serveru buzzfeed.com nebyl výjimečný výdělek pět tisíc dolarů měsíčně. Pro lokalitu, kde průměrný měsíční příjem nepřevyšuje čtyři sta dolarů, šlo o téměř zázračný zdroj. Paradoxem je, že tento mechanismus fungoval díky spojení naprosté politické lhostejnosti na jedné straně a politické jurodivosti na druhé.

Složitost doby pocítili i ti, kteří „vládnou“ informacím. Zakladatel Facebooku Mark Zuckerberg patří mezi příznivce Baracka Obamy, zatímco u současného amerického prezidenta Donalda Trumpa kritizoval postoje k imigrantům. Bylo sice zřejmé, že Trumpovi příznivci využívají virtuální prostor ke vzájemnému posilování obdivu ke „svému“ kandidátovi a nenávisti k Hillary Clintonové, ale Zuckerberga to k zamyšlení o fungování Facebooku nedonutilo.

Komerční či politické cíle

Nabízení zpráv, které podporují názory příjemce, zajišťuje jejich větší klikanost, a tudíž vyšší příjmy pro Facebook. Existuje řada varování před úspěšnými podnikateli, kteří používají majetek k šíření vlastního světonázoru, například George Soros nebo právě Donald Trump. Zuckerberg naopak podporuje šíření cizích světonázorů, aby rozmnožil svůj majetek.

Koho se více bát? Kdo představuje větší nebezpečí pro demokracii? Kdo disponuje obrovským množstvím dat (big data), má řadu možností, jak je využít, musí se však smířit s tím, že ať s nimi naloží jakkoli, vždy může být obviněn z jejich zneužívání pro komerční či politické cíle.

Takové starosti sužují i Google. Loni v říjnu jej britský bulvární deník The Sun obvinil z nadržování levicově liberálnímu vidění světa. Redaktoři dali Googlu například otázku: Je možné chovat se rasisticky vůči bělochovi? Na vrcholu výsledků se nalézaly odkazy na texty, jež tvrdily, že rasismus je vždy namířen proti minoritám.

Tisková mluvčí Googlu obvinění odmítla s odkazem na používaný algoritmus, který je vůči ideologiím neutrální. Podobnému obvinění nicméně čelil Google již o čtvrt roku dříve, kdy při vyhledávání prezidentských kandidátů byl na hlavní liště vynechán Donald Trump. Google to vysvětlil technickou chybou a nedopatření promptně napravil.

Z těchto patálií Googlu je zřejmé, že i kdyby Zuckerberg podlehl pokušení tlačit přes Facebook své názory, pravděpodobně by rychle narazil, a mohl by dosáhnout opačného než zamýšleného výsledku. Ani to ho však nezprošťuje z odpovědnosti za to, že Facebook přispíval k většímu odcizení mezi příznivci Trumpa a Clintonové.

Napětí mezi chaosem a řádem

Ani politik podporovaný ekonomickou a mediální sférou (či vlastníci médií, jako je Silvio Berlusconi či Andrej Babiš), nebude mít nic jistého. Vice než doposud bude totiž potřebovat ještě jednoho spojence – příznivou shodu okolností. Primární podmínkou pro úspěch hnutí ANO nebyly miliony Andreje Babiše, ale momentální znechucení lidí z přehmatů (a také zločinů) etablovaných politiků, jež se časově sešlo s Babišovým nástupem.

Tradiční zápolení mezi pravicí a levicí má podle všeho nejlepší léta za sebou. Média přinesla řadu analýz chyb etablovaných politiků, které narušily dosavadní politický systém. Do velké míry je to však vůči nim nespravedlivé. Chyby dělali politici vždycky, ale teď se mění fungování demokracie.

To lze pozorovat i u nás, kde tradiční soupeření pravicové ODS s levicovou ČSSD vystřídal fenomenální nástup hnutí ANO, které nelze zařadit na tradiční pravolevou osu a jež se nepodobá žádné z politických stran usilujících o přízeň voličů v devadesátých letech. Společně s rostoucí nepředvídatelností bude politický systém stále více charakterizovat nebývalé napětí mezi chaosem a řádem.

Může jít o směs řádu a chaosu panující v různých částech politického spektra, ale také o střídání silné hegemonie jednoho či hrstky politiků s obdobími prudkých změn. Příkladem první varianty je současná slovenská scéna, kde pravice vře a žádná strana nemá jisté přežití, zatímco levice je sjednocená a stabilní.

Skepse k lákání ideologiemi

V souvislosti s vzestupem sociálních sítí se často mluví o prohlubování příkopů mezi zastánci odlišných politických názorů. Skalní příznivci jakékoli ideologie si mohou najít na internetu nekonečné množství informací, které je v jejich přesvědčení utvrdí. Také se mohou snadno setkávat prostřednictvím sociálních sítí a vzájemně posilovat svou víru, ale i případnou nenávist vůči těm, kdo ji s nimi nesdílejí.

Nikoli každý člověk má však sklon zaujímat vyostřené postoje. Řada lidí si uvědomuje svou omezenou racionalitu a je vůči lákání ideologiemi skeptická. Například současná uprchlická krize vytvořila dva soupeřící tábory – „xenofoby“ spojující příchod uprchlíků výhradně s hrozbou šíření náboženského fanatismu, zvýšené kriminality a teroristických útoků, a „sluníčkáře“, jimž se při vyslovení slova uprchlík vybaví utonulý chlapec a živořící rodiny.

Oba tábory považují ten druhý za nebezpečí, předhánějí se v nenávisti k němu a naplno využívají možnost šířit informace odpovídající jejich vidění světa a démonizující druhou stranu. Technologie k této vřavě přispívají. Existuje však také zmíněný třetí tábor, který se o danou problematiku sice zajímá, ale odmítá zaujmout extrémní pozici, ať už na jedné či druhé straně. Ve srovnání s předchozími dvěma tábory jde o skupinu osamělejší a méně radikální. I tito lidé však snadno najdou dostatek informací, které podporují jejich postoj.
V úvahách o vlivu technologií na veřejný život se na tuto skupinu často neprávem zapomíná, přičemž v turbulentních časech to budou právě její členové, kdo se dokáže vyhnout vyostřeným emocím, zachová si spíše chladnou hlavu a podpoří racionální řešení problémů. Taková skupina by obtížně vznikala v době s omezeným přístupem k informacím. Za takových podmínek by spíše převládla touha „někam patřit“ následovaná přistoupením k jednomu z názorově vyhraněných táborů.

Nejhorší potenciální nepřítel

Snadnost komunikace a přístupu k datům může mít blahodárný vliv. Sice se prohloubí příkopy mezi zastánci extrémních postojů, ale také přibude těch, kteří budou zaujímat kritický názor. Bylo by proto užitečné nezaměřovat se v diskusích o vlivu internetu jen na otázku, jak reagovat na jím způsobenou polarizaci, ale také, jak podpořit růst zmíněné skupiny.

Svět politického zápolení prochází transformací, kterou odstartoval pádící rozvoj technologií. Nové způsoby komunikace a snadný přístup k nevídanému množství informací se bezesporu odrazí v chodu demokracie. Již teď je snadné vypouštět do oběhu obavy z neúměrné moci politiků, magnátů či nevládních organizací. Nebude však na škodu těmto obavám zcela nepodlehnout.

Nejhorší, co se může stát, je, že strach z elit zneužívajících moc nás ochromí natolik, že se snáze staneme obětí manipulace našich „přátel“ na sociálních sítích. Díky technologickému pokroku bude ještě více než dříve platit, že nejhorším potenciálním nepřítelem jsme si my sami. Až na dalších místech jsou náboženští fanatici, jakékoli politické síly či tradiční média.


Publikováno v příloze Lidových novin Česká pozice a na jejím webu

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen korektně a slušně vedené debatě. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. V opačném případě se vystavujete riziku, že příspěvek administrátor odstraní z diskuse na Aktuálně.cz. Při opakovaném porušení kodexu Vám administrátor může zablokovat možnost přispívat do diskusí na Aktuálně.cz. Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů. Redakce Aktuálně.cz.

Blogeři abecedně

B Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Bobek Miroslav · Boučková Tereza C Cimburek Ludvík Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr G Gazdík Petr H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Havel Petr · Havlík Petr · Heger Leoš · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hovorka Jiří · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Keményová Zuzana · Klan Petr · Klíma Vít · Klimeš David · Kněžourková Tereza · Kolínská Petra · Komárek Michal · Kopecký Pavel · Kostkan Tomáš · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Krištof Roman · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Vladimír · Kuchař Jaroslav · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Lalák Adam · Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipold Jan · Lomová Olga · Ludvík Miloslav M Mahdalová Eva · Marksová-Tominová Michaela · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Mihovičová Jana · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Navrátil Vojtěch · Němec Václav O Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Palik Michal · Paroubek Jiří · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Pikora Vladimír · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Pokorný Zdeněk · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rath David · Redakce Aktuálně.cz  · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sláma Bohumil · Slimáková Margit · Sobotka Bohuslav · Sokačová Linda · Sportbar · Stanoev Martin · Stehlíková Džamila · Stejskal Libor · Stránský Martin Jan · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syková Eva Š Šefrnová Tereza · Šilerová Jana · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Štádler Petr · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel · Šumbera Filip · Švejnar Jan T Tolasz Radim · Tomášek Pavel · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Tožička Tomáš · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vileta Petr · Vlach Robert · Vlk Miloslav · Vodrážka Mirek W Wagenknecht Lukáš · Wheeler Adrian · Wichterle Kamil · Wollner Marek Z Zahradil Jan · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy